Moc doporučuju písničku! :3

彡

Přízrak šel tak známou cestou, že by ji zvládl i po slepu. Nohy se pomalu pokládaly jedna před druhou.

Bodnutí u srdce a paralyzující bolest. Chlapec cítil každý nerv v těle. Nevěděl, co se děje, ale jeho mysl byla prázdná.

Křečovitě se chytit v místech, kde bylo jeho nehybné srdce.

Voda všude okolo byla kalná, takže neviděl skrz ní, avšak i přesto do ní dál upíral zrak. Když si všiml, že je blízko, zrychlil, až se skoro dotýkal hladiny.

Bývalý princ do ní pomalu ponořil své prsty, v hlavě si přehrávaje svou smrt. Následně se usadil kousek na padlý kmen.

Jeho oči se upíraly mezi stromy na hrad, jeho lesklé okna a vytažené prapory, které majestátně vlály ve větru. Celý komplex byl osvětlen sluncem, jež šlo na obzoru sotva vidět hned vedle, jen pár kilometrů.

„Minho?"

Celá tato pohádková krajina se rozmazala, jak slzy zaplnily jeho oči. Jeho ret se třásl víc než dřív a on se s halucinogenním pocitem otočil.

Kůň šel ladným krokem v před, avšak chlapec s blond vlasy z něj seskočil a klopýtavě se rozběhl ke zmatenému Minhovi, jenž svým objetím láskyplně zahalil Jisunga.

Ticho.

Vítr se prodral takřka černou krajinou; ani hvězdy dnes nebyly, sotva šlo skrz mraky zahlédnout měsíc. Bylo to tak podobné onomu dni, avšak nyní místo mračného dne byla noc.

Stromy se ani nehnuly. Nikde okolo nebylo slyšet jediný zvuk, kromě vzlyků obou přízraků, jenž se objímali, jako by na tom záležely jejich životy, ač už žádné neměli.

„C- co se stalo?" zašeptal Minho, i když to moc dobře vědět, jako by to bylo včera, ne skoro sto let zpátky. „J- já... Strašně t-to bo- bolelo. A pak sem viděl měsíc a- a- a necítil plíce. A když mluvím tak- tak to je strašně divné, bo je to jako... jako dyž brčkem foukáš do vody a děláš bubliny a- a- nic mě nestudí a..."

Chlapec vypadal, že každou chvíli odpadne, avšak zmateně zvedl pohled, když uslyšel smích.

Poprvé se pořádně podívali tomu druhému do očí a Minho měl možnost si svého milence a nového společníka pořádně prohlédnout.

Popelavě modrá pleť, místy fialová od zbylé krve, která během pár dní zcela vyteče. Modré rty, stále však lákavé k ochutnání. A oči-

Přízrak se slunečníma bílýma očima fascinovaně hleděl do očí mladšího, které byly černé jako tato noc; nekonečné a hluboké, vše pohlcující.

„Co?" Mladší byl zmatený, stejně tak stále rozhozený, avšak pohled na Minha jej uklidnil.

„Jsi ještě hezčí než předtím," zašeptal užasle, rukou uchopuje mladšího tvář. Ten se do dotyku opřel a spokojeně se usmál. „Neopustíš mě, že ne? Teď, dyž sem jako ty." Pozvednuté obočí a výraz, jakoby řekl největší pitomost pod sluncem.

„Ty jsi vážně idiot... Ale jen a jen můj," poslední část byla spíš tichý šepot podobný tekoucímu potůčku opodál. Zvuky si pomalu nacházely cestu k jejich uším.

Minho miloval Jisungovy teplé rty na svých, avšak chladné byly ještě stokrát lepší, vynahrazující všechny ty roky, neboť toto bylo rozhodně hodné tomu čekání.

Černí koně je v dali pozorovali spolu s Rufem, avšak jejich pohled se často obracel na ženu s kapradím vpleteným do vlasů a řetězy kolem krku a úst.

Lili spokojeně koukala má svého jezdce, jenž díky ní ztratil život a všechno štěstí, jen aby našel důvod žít a usmívat se.

Byla to tichá omluva a dar, který si zasloužil a kterým ona sama uzavřela smlouvu s Hel... Ale na ničem z toho nezáleželo. Záleželo jen na jedné věci.

Když se konečně odtáhli, Minho znovu pohlédl na Jisunga, který se široce usmíval; tím úsměvem, který připomínal domov, sladký med a rozkvetlou louku s včelkami.

彡

Ta-dá! :D

Máme tady konec! ^^

Ano ano, vím, někdo by řekl kýčovitý, že to nakonec dopadlo dobře, ale bohužel! Pokud budu psát JÁ ff, tak VŽDYCKY skončí dobře, stejně jako kdybych psala non-ff, tak vždycky skončí špatně. :D

It isss what it isss.

Doufám, že se vám nejen tento epilog, ale celkově kniha líbila. :3

Poděkování:
NESKUTEČNĚ moc děkuju za vaše hlasy a komentáře, které mě opravdu moc těšily a motivovaly! ^^ A ta přečtení? Přes 3K a 700 hlasů! Jste opravdu úžasní.
ก₍⸍⸌̣ʷ̣̫⸍̣⸌₎ค♡♡
Moc děkuju za vše. (｡•́︿•̀｡)♡

Pokud by vás zajímalo, co bude dál- well

Určitě si můžete přečíst moje další příběhy, z toho Trollení je rozepsané a v hlavě mám momentálně hned tři knihy - Felix ot7 a dvakrát Hyunin, které bych chtěla vydat, ale bohužel až po maturitě, kvůli které hned po dopsaní Trollení budu mít pauzu. ^^

Každopádně pak by měly vyjít. ^^

Korekce:
Příběh bude podstupovat korekci nejen gramatiky, ale i detailů, které jsem v průběhu mohla zaměnit, za což se omlouvám. ;-;

Ještě jednou moc děkuju, mějte se hezky a zase u dalšího příběhu! ( ~՞ ᗜ ՞ )~

Tak papa^_^

Micka114