,,Zbláznila ses?! Ty jsi úplně zešílela! TEĎ JSME KVŮLI TOBĚ VŠICHNI MRTVÍ!" Šeptala Štíroocasá rozzuřeně. Vichr viděl ve tmě jen její siluetu, ale to mu stačilo. Zrovna teď nechtěl vidět její výraz.

,,Ale, buď ticho," utrhla se na ni Jitřní tlapa. ,,Vichr je na naší straně. A kromě toho, bude to taky otec mých koťat, takže ho vystřihnout ze svého života nemůžeš."

Štíroocasá naokamžik oněměla. ,,Ty budeš mít koťata?" Zasyčela. ,,Sakra, a S NÍM?"

,,Proč o tom nevím?" Zašeptal si pro sebe Motýlí. Očividně se snažil znít lhostejně, ale moc mu to nešlo.

,,Můžete se přestat bavit o koťátech a začít vymýšlet plán?" Utrhla se na ně všechny Sudba.

Sotva Vichr položil svou otázku, Jitřní vysvětlila, že poté, co zabil Nelinku-tohle řekla velmi nervózně a opatrně-si kočky řekly dost. Tenhle čin byl posledním palivem do ohně a zažehnul dávno zapomenutou touhu po změně.

,,To já jsem všechny svolala," přiznala se mu Jitřní. ,,Teda, ne všechny, ale aspoň pár koček, aby to nebylo podezřelé. Svolala jsem je kvůli tobě. Protože poté, co si Nelinku zabil, už jsem se nedokázala dívat na to, co Lovec dělá. Tobě a všem kočkám. Tehdy jsme si poprvé řekli, že něco musíme udělat. Nevěděli jsme co, ale byl to první krok."

Jitřní zařídila, aby se ke všem normálním kočkám šeptem dostalo, že se něco chystá. Že krutovlády už bylo dost a že se to změní.

A dnes pozvala Vichra na schůzi Povstalců-tak jim začala říkat.

Jitřní se zmínila o tunelu z tábora, kde se prý ona a pár dalších schází a Vichrovi okamžitě došlo, že to bude ten tunel, kde mu Máta svěřila minulost Lovce. Jenže Jitřní tlapa ho překvapila. Tenhle tunel byl naprosto neznámý a nikým nehlídaný-vedl z léčitelského doupěte až kousek za tábor. Sudba toto tajemství střežila jako svůj život, v případě, že by ho někdy někdo potřeboval použít. A teď jim sloužil jako dobré místo, kde naplánovat povstání.

Bylo tu jen pár koček-samozřejmě Jitřní tlapa, Štíroocasá, Motýlí a Sudba. Ne proto, že by se ostatní nechtěli zúčastnit, ale protože se zbytek až moc bál na to, aby něco takového riskoval. Byli ochotni se k nim přidat, ale jen v případě, jestli by existovala nějaká šance na výhru. A tu jim museli poskytnout.

,,Jak můžeme něco plánovat, když tu máme někoho, kdo patří k nim?" Utrhla se na Sudbu Štíroocasá a vrhla nepřátelský pohled k Vichrovi. Ten ho teda neviděl, protože v chodbě byla tma, ale předpokládal to.

,,Kromě toho, že mu bezmezně věřím," poznamenala Jitřní tlapa. ,,Tak ho navíc potřebujeme. Je jediný, kdo se může dostat k Vzbouřencům, aniž by si ho kdokoliv všiml."

Vichr překvapeně střihl ušima. ,,Vzbouřenců?" Zopakoval. ,,My budeme hledat pomoc u nich?"

,,Samotní Lovce a jeho elitní válečníky nikdy neporazíme," vysvětlila Sudba. ,,Nás je sice víc, ale oni mají mnohem lepší a kvalitnější výcvik. O to se Lovec postaral. Proto potřebujeme někoho, kdo se jim schopnostmi vyrovná. Někoho, jako je Krkavčí Pěvkyně a její Vzbouřenci. Ale musíme je o tom informovat a jediná možnost, jak to učinit, jsi ty."

,,Ehm," ozval se Motýlí. ,,Neříkali jste nedávno něco o tom, že Krkavčí Pěvkyně má špehy všude? Jestli ano, znamená to, že moc dobře ví, co je Vichr zač a sotva ho uvidí na svém území, nenechá ho ani ceknout a rovnou ho zabije."

Vichr se na svého bratra-nebo aspoň na místo, kde ho tušil-zamyšleně podíval. Bylo zvláštní slyšet někoho, kdo se vždycky tak hrozně bál, plánovat povstání.

,,Musíme to zkusit," stála si Sudba za svým. ,,Jinak nemáme šanci uspět. Vichr se musí vydat na území Vzbouřenců a zajistit, abychom měli jejich podporu."

,,To vážně chceme svěřit svou budoucnost jemu?" Zavrčela Štíroocasá. Vichr se jí ani nedivil. On sám by si taky nevěřil. Ale už to bylo otravné. Než stihl něco říct, ozvala se Jitřní: ,,Můžeš toho nechat? Já ti taky nekecám do toho, do koho ses zamilovala!"

Štíroocasá chvíli překvapeně mlčela, ale pak zasyčela: ,,No, ten, do koho jsem se zamilovala, aspoň není vrah!"

,,Do koho ses zamilovala?" Zajímal se Motýlí a Vichrovi přišlo, že to zní až moc nenuceně.

,,Dost řečí," přerušila je Sudba. ,,Na vylévání vašich emocí nemáme čas. Tady se plánuje povstání."

,,Dobře, dejme tomu, že se Vichr dostane ke Vzbouřencům, nezradí nás a oni se nám rozhodnou pomoct. Co pak?" Zeptala se Štíroocasá. ,,Jak zaútočíme?"

,,Určitě musíme zabít Lovce," řekla Jitřní tlapa pevně. Tohle bylo pro Vichra ještě divnější, než když poslouchal, jak o plánech mluví jeho bratr. Uvědomil si, že nejen on dospěl, ale i ostatní. I oni museli žít tak, aby přežili a unikli nelítostnému oku Lovce. ,,Lovec spoléhá na strach, kterými všechny drží pod svou vládou. I své vlastní válečníky. Když ti uvidí, že jejich neporazitelný velitel, ke kterému tolik vzhlíželi, zemřel, může to dost změnit rovnováhu sil."

,,Jak chceš zabít někoho, jako je Lovec?" Zamumlal Motýlí.

,,Já přesně vím jak," ozval se Vichr. Dostal geniálně hrůzný a děsivý nápad. ,,Elitní... Válečníci mi vyprávěli o přijímacím obřadu mezi ně. Když se chce někdo stát elitním válečníkem, dovede velitel celý klan-koťata, matky, starší, prostě všechny-na Útes zrádců, kde se provede obřad. Daný válečník je při něm celou dobu v blízkosti velitele-a to je dobrá příležitost, jak mu prokousnout hrdlo."

Všichni chvíli mlčeli.

,,Je to strašně riskantní," ozvala se Jitřní tlapa jako první. ,,Útes zrádců je nebezpečné místo, kde stačí jen pár nepatrných kroků, aby si spadl dolů. Bude se tam špatně bojovat."

,,Když budeme opatrní, tak ne," řekl Vichr. ,,Měli bychom všechny na jednom místě-každý by mohl bojovat."

,,Je to dobrý plán" souhlasila Sudba. ,,Nevíš, v jaké vzdálenosti od velitele a daného válečníka jsou ostatní kočky?"

,,Myslím, že docela daleko-až na samém začátku Útesu. Měl bych šanci Lovce zabít a pak se někam vypařit," dodal Vichr.

,,Na začátku Útesu..." Zamumlala si pro sebe Štíroocasá. ,,Vzbouřenci by tak měli možnost se k nám přikrást zezadu a obklíčit všechny elitní válečníky-ti by neměli kam utéct! Leda by se nechtěli rozmlátit o skály."

,,Přesně tak," přikývl Vichr. Cítil, jak se jím začíná rozlévat vzrušení. Tohle byl další, velký krok, který mohl změnit vše.

,,Budeš muset Lovce přesvědčit, že jsi dost připravený na to, aby ses stal elitním válečníkem," zamyslel se Motýlí. ,,A upřímně, neřekl bych, že je tak blbý, aby ti to uvěřil, teď když máš za družku Jitřní tlapu. Ta není zrovna zastáncem elitních válečníků a on to ví."

Vichr slyšel v jeho hlasu závist a vztek, ale byl rád, že se na to Motýlí zaměřuje jen z hlediska plánu a ničeho jiného.

,,Můžeme sehrát, že jsme se pohádali," napadlo Jitřní tlapu. ,,Nějak nahlas, aby tomu všichni uvěřili. Třeba o tom, že jsem řekla něco o veliteli, nebo tak."

,,Nebude to nebezpečné?" Zamračila se Štíroocasá. ,,Co když si řekne, že tě za to potrestá?"

,,Kdyby se to stalo, tak nechám Jitřní tlapu utéct tunelem," řekla Sudba. ,,A někde se schová, dokud nebude bezpečno."

,,To se mi líbí," přikývl Vichr.

,,Mně teda ne," zamručela Jitřní tlapa.

,,Stejně budeš mít koťata, takže se do nějakého boje nepohrneš tak jako tak," prohlásila Štíroocasá. ,,Takže dohodnuto. A začneme spojenectvím se Vzbouřenci."

🌊🌀✳️

,,My budeme mít koťata," vydechl Vichr druhý den ráno, když šel s Jitřní tlapou na lov. Až teď si našel čas o tom pořádně přemýšlet a uvědomil si, že vůbec neví, co by měl dělat. Bylo to tak... Náhle. Byť už se dlouho necítil jako kotě, uvědomoval si, že on a Jitřní tlapa jsou ještě velmi mladí.

,,Trošku brzo, no," zamumlala Jitřní tlapa a Vichr se na ni podíval. Zněla rozpačitě, ale když se na něj podívala, oči jí nadšeně zářily.

,,Nemůžu... Tomu uvěřit," řekl Vichr a podíval se nahoru, kde mezi jehličím prosvítalo slabé světlo. Celý les byl dnes ponořený do příjemné atmosféry-obloha byla zpola pokrytá mraky, ale občas daly prostor i slunečním paprskům, které naokamžik prozářily les a pak se zase ztratily. Vzduch sice nebyl teplý, ale ani ne tak příšerně ledový, jako minulé dny. A Vichr cítil, jak se všechno probouzí k životu-někde dokonce slyšel zacvrlikat statečného ptáčka.

,,Já také ne," přiznala Jitřní tlapa. ,,Stalo se to... Hodně rychle. Ale prostě to tak je."
Vichr se na ni podíval. Zněla ustaraně.

Jitřní tlapa jeho pohled krátce opětovala, pak se odvrátila a posadila se na zem. Vichr si všiml, že už teď má kulatější břicho, než před pár dny-nebylo to moc patrné, kdyby to nehledal, tak by to neviděl, ale bylo to tam. Srdce se mu při tom zatetelilo štěstím. Byla to jeho koťata.

,,Trápí mě to," vysvětlila Jitřní tlapa. ,,Já... Už odmalička se mi zdá... Jedna noční můra. Skoro pravidelně. Byla vždycky plná krve a strašné bolesti, křiku a nějakých... Neznatelných obrysů. Nejdřív jsem nechápala, co to má být, ale ve chvíli, kdy jsem zjistila, že čekám koťata, jsem si uvědomila, že ty neznatelné obrysy jsou maličká koťata. Celá od krve. Bojím se... Aby to něco neznamenalo. Náš velitel je krutý a jeho válečníci také. Dokud nebude po všem, nebudu mít klid."

Vichrovi přejel mráz po zádech. I Jitřní tlapa měla noční můry-pravidelné noční můry. Byly ještě hrozivější než ty jeho.
Nyní chápal, proč má z koťat takové obavy. Bála se o ně.

,,I já mívám... Jeden takový sen," přiznal. Měl pocit, jako kdyby odkrýval nejniternější část své duše, ale když mu byla Jitřní svěřit něco takového... Tak on toho je schopný taky. ,,Od chvíle, co jsem se stal učedníkem, tak ho mám skoro pořád. Vždycky je bouře a já se topím v moři. Vlny mě vždycky stáhnou dolů a... Pak se většinou probudím."

Jitřní tlapa se na na něj podívala a pak se o něj opřela.

,,Musíme doufat, že to nic neznamená," pokračoval Vichr. ,,A kdyby náhodou ano... Udělám všechno pro to, aby se to nikdy nestalo. Tuhle bitvu vyhrajeme, pomstíme všechny, kteří kdy museli trpět kvůli elitním válečníkům a jeho veliteli a pak budeme moct vychovávat naše koťata v bezpečí a beze strachu, že když něco řekneme, budeme za to potrestáni."
Jitřní tlapa se zhluboka nadechla a pak vydechla. Nic neřekla a Vichr jen doufal, že se mu podařilo ji aspoň trochu uklidnit.

🌊🌀✳️

,,Zítra večer budou u hranice hlídat Zář, Spár a Ničitel. Plus to bude o kus dál obcházet Bludička," oznámil jim večer Motýlí. Znovu se sešli v tunelu, protože bylo příliš riskantní o tom mluvit někde jinde. Celý den každý dělal své povinnosti, ale Vichr cítil, že se na to nedokáže soustředit. Nemohl přestat myslet na nadcházející povstání, koťata, sny Jitřní tlapy a Vzbouřence.

,,To jsou samé štíhlé kočky. Žádní bojovníci," zamyslela se Štíroocasá.

,,To je schválně," vysvětlil Vichr. ,,Lovec moc dobře ví, že kdyby se Vzbouřenci opravdu rozhodli zaútočit, tak by proti nim žádná hlídka neměla šanci. Nemá smysl na hlídky plýtvat silnými válečníky-ale těmi rychlými. Kdyby se cokoliv stalo, jsou připravení okamžitě vyběhnout do tábora a varovat ostatní. Horší už to je, když se někdo pokusí utéct, ale i tak jen málokomu se podaří elitním válečníkům vzdorovat.  Mimochodem, Motýlí, jak jsi to zjistil?"

Skoro cítil, jak jeho bratr ve tmě pokrčil rameny. ,,Někteří sice nemáme slabý pach či naprosto neslyšnou chůzi, ale udělat ze sebe někoho naprosto nedůležitého, koho není třeba si všímat, zatímco mluvíte o rozpisu hlídek, se taky dá využít," řekl.

Vichr přivřel oči. Možná se mu to jen zdálo, ale měl pocit, že v hlasu svého bratra cítil hořkost.

Jitřní tlapa si to očividně uvědomila taky, protože se naježila a odsekla: ,,Nezapomeň, že tyhle schopnosti taky způsobily, že Vichr upoutal velitelovu pozornost."

,,No a ty nezapomeň, že místo toho, aby ty schopnosti využil, aby utekl, tak se přidal k nim," zavrčel Motýlí.

,,A je dobře, že to neudělal," přerušila je Sudba. ,,Protože jinak bychom neměli nikoho, koho dostat ke Vzbouřencům. Proč máte potřebu se furt hádat? Vyřešte si to někdy jindy, to není důležité."

Vichr na Sudbu vděčně kývl, ačkoliv věděl, že ho nevidí. Vážně nečekal, že ho ostatní mezi sebe přijmou snadno. Ne potom, co všechno udělal a jak se choval. A plně to chápal. Přestože to bolelo.

,,Hlídají to jen čtyři kočky," zamyslela se Štíroocasá. ,,Proč se nikdo nikdy nepokusil o útěk? Vždyť to nemůže být tak těžké."

,,Tak zaprvé proto, že se všichni bojí," vysvětlila Sudba. ,,Je to pořád to samé. Lovec ví, co dělá. On a jeho válečníci vypadají hrozivěji, než ve skutečnosti jsou, o to se postaral. Proto pořád dělá to samé-mučil tu lišku, zabil Světlušku, donutil Vichra potrestat Lišku a zabít Nelinku. Pravděpodobně ho to i baví, ale hlavní důvod je takový, že ze sebe dělá neporazitelného. Kočky nevidí pravdu a bojí se něco takového riskovat. A zadruhé to opravdu není tak lehké, jak se zdá. Já se o to pokoušela."

Vichr se překvapeně podíval směrem, kterým ji cítil. ,,Vážně?" Zeptal se.

Předpokládal, že Sudba přikývla. ,,Ano. Všechny kočky, které mají hlídku, mají vymezenou část hranice, kterou pečlivě hlídají. Chodí dost svižně na to, aby jim to netrvalo, ale dost pomalu na to, aby si všeho všimly. To ale není ten největší problém. Největší problém je Bludička. Ona má hlídku prakticky neustále a když ne ona, tak Kostra. Bludička má dokonalý sluch a čich-sice nevidí, ale slyší a cítí tak daleko, jak žádná jiná kočka ne. Obchází jen malou část, ale je dost velká na to, aby slyšela nebo ucítila kohokoliv, kdo se snaží přejít přes hranici-a pak varuje ostatní. Když jsem se o to pokoušela já, měla jsem štěstí, že Bludička nebyla zrovna na hlídce. Všimla si mě jenom Kavka a jelikož je to moje sestra, tak... Tak to nikomu neřekla. Nenechala mě však projít, protože je až moc věrná veliteli."

Vichr si uvědomil, že mu Sudba musí bezmezně věřit, když to před ním řekla. Kdyby měla byť nepatrné podezření, že by je mohl zradit a že je na straně Lovce, nikdy by neřekla, že se pokoušela o útěk.

,,To byl ten den, kdy jste našli Kostnici?" Zeptal se Motýlí. ,,Tehdy ses totiž do tábora vrátila s Kavkou."

Vichr potřásl hlavou. Malá kočička, která pořád nebyla o moc větší než kotě, už byla učednice a dostala jméno Kostnice. A zdálo se, že se stala dalším Lovcovým oblíbencem. Vichr viděl, že se jí děsí i elitní válečníci, především kvůli jejímu divnému chování. Úžasně mezi ně zapadala.

,,Tak nějak," zamumlala Sudba. Vichr zvědavě střihl uchem. Její tón naznačoval, že v tom bylo něco víc, ale nemělo smysl se na to ptát.

,,Takže... Co budeme dělat? Počkáme, až Bludička nebude mít hlídku?" Zeptala se Jitřní tlapa.

,,Ne, já to zvládnu," ujistil je Vichr. ,,S Bludičkou jsem cvičil. Dokázal jsem se kolem ní připlížit, aniž by mě slyšela."
Všichni chvíli mlčeli.

,,Není to moc riskantní?" Zamračila se Jitřní tlapa.

,,Já jsem klidně ochotná ho obětovat," prohlásila Štíroocasá vesele. ,,Už abychom měli podporu Vzbouřenců."

,,A co když ji mít nebudeme?" Zamumlal Motýlí obavu, kterou měli v myslích všichni.

Chvíli mlčeli.

,,Budeme," řekla nakonec Sudba. ,,Jsem si tím jistá. Cílem Vzbouřenců vždycky bylo, svrhnout Lovce a jeho kočky. A teď se jim naskýtá skvělá šance. Neodmítnou."

,,Pokud teda nejdřív Vichra nezabíjí a pak se začnou ptát," odfrkl si Motýlí.

Vichr potřásl hlavou. ,,Dost řečí. Jdeme učinit první krok."