,,Ahoj Vichře!" Pozdravila ho Křivozubka o pár dní později.

Vichr se hned cítil o něco veseleji, když ji viděl. Dnes se mu zase zdála jedna a ta samá noční můra a nijak mu nepomohla skutečnost, že spatřil v lese jít vedle sebe Jitřní tlapu a Motýlího drápa. Cítil se tak osamělý-jeho úkol nekončil, pořád donášel Lovcovi informace o liškách, kterých teď dostával podstatně víc a pořád bydlel sám v lese.

,,Někdy mám pocit, že nemáš na práci nic jiného, než se se mnou vybavovat," poznamenal Vichr, který se uvelebil na ztvrdlém sněhu. Nebyla to pravda-od jeho prvního setkání s Křivozubkou se s ní potkal jen dvakrát a jen na chvíli. Křivozubka měla očividně dost práce.

Liška se zašklebila. ,,Jasně, protože jediná náplň mého života je povídání si s mrzutým kocourem," přikývla a plácla sebou do sněhu jako zářivá, oranžová skvrna.

,,Já nejsem mrzutý," ohradil se Vichr.

,,Vážně?" Odfrkla si Křivozubka a vzhlédla nad sebe, k propleteným, jehličím ověřeným větvím, kterými k nim prosvítalo slabé, šedé světlo. ,,Ještě jsem tě neviděla usmívat."

Vichra šokovalo, že je to pravda. Ani si to neuvědomoval. Taky se přetočil na záda a rovněž se zadíval na tmavé jehličí.

,,Jaké je to v klanu?" Zeptala se Křivozubka, když jí došlo, že se odpovědi nedočká. ,,Nějaké novinky?"

Vichr zaváhal. Nebyl si jistý, jestli Křivozubce může svěřit tuhle soukromou informaci.

,,Jedna z našich starších dostala zelený kašel," přiznal nakonec. Dozvěděl se to samozřejmě od ukecané Kaštánky, která sice nevynikala uměním se plížit a ani neměla nijak slabý pach, ale nějakým způsobem se vždycky dozvěděla to, co chtěla vědět. ,,Zatím jen ona, ale doufáme, že to nedostanou i koťata. Naštěstí už nemáme žádná moc malá koťata, takže snad se nikomu nic nestane."

,,Zelený kašel? O tom jsem nikdy neslyšela," zamyslela se Křivozubka.

,,Pochybuji, že lišky vůbec zelený kašel mají. Je to ošklivá nemoc, která většinou přichází s obdobím bezlistí," vysvětlil Vichr.

,,Bezlistí. To je zajímavý název," ušklíbla se Křivozubka.

Lehl si na bok a podíval se na ni. ,,Máme období bezlistí, pak přichází novolistí, po něm zelenolistí, či období hojnosti a pak období padajícího listí."

Křivozubka mávla ocasem, až do vzduchu vylétlo pár vloček. ,,My máme období Asany, to je teď, pak Silmalie, Larniata a Zifraeka."

Vichr zmateně zamrkal. ,,Tohle jsou mnohem divnější jména," poznamenal.

,,Jsou po našich předcích," vysvětlila Křivozubka. ,,Po liščích bozích, kteří na nás dohlíží a vládnou různými schopnostmi. Asana, liška sněhu, vody a všech moří, Silmalie, liška přírody, země a nových začátků, Larniat, lišák světla, ohně a slunce a Zafraek, lišák bouří, větru a vzduchu. Věříme, že když zemřeme, zavedou nás do jejich říše, kde budeme moct shlížet na naše milované. A že se každá liška podobá jednomu z bohů, podle své povahy, schopností, nebo i srsti. Na mně se nikdy neshodli."

Vichr se znovu otočil na záda. Jen těžko se mu věřilo, že by existovali nějací liščí bohové. On pomalu nevěřil ani ve Hvězdný klan. Ale zdálo se, že tomu Křivozubka věří a on to nechtěl zpochybňovat.

,,Proč se na tobě nikdy neshodli?" Zeptal se nakonec.

,,Protože nejsem typická liška. Nejsem chladná jako Asana, milá jako Silmalie, bezstarostná jako Larniat a divoká jako Zafraek," vysvětlila Křivozubka. ,,Moc přemýšlím. Většině lišek jde pouze o boj, o jídlo, o krvi, možná i o zachování rodu. Já... Já jsem vždycky toužila po něčem takovém, co máš ty."

,,Já?" Zamrkal Vichr. To trošku nechápal.

,,Po soudružnosti. Po tom, aby naši smečku drželo pohromadě něco víc, než jen vzájemné bezpečí a výhody," povzdechla si Křivozubka.

Vichr se na ni podíval. Nikdy by neřekl, že by jakákoliv liška mohla být tak inteligentní.

,,Ve smečce mě nemají moc rádi, což ti musí být jasné," dodala Křivozubka.

Vichra bodlo u srdce. ,,Mě taky ne," přiznal, zatímco si začal kreslit drápem do sněhu.

,,Proč ne?" Zeptala se Křivozubka. Mezitím se přetočila zpátky na břicho a pozorovala pohyb jeho tlapky.

Vichr zaváhal. Tohle... Nevěděl, jak by to popsal. ,,Nechápou... Co dělám," řekl nakonec. Nechápali, co dělal on, co dělal velitel. Co všichni elitní válečníci dělali-pro ně. Viděli jen to, co chtěli vidět.

,,Jo, to znám," přikývla Křivozubka. ,,Mám ve smečce jen jednu přítelkyni-svou sestru. Zbytek se mě snaží ignorovat."

,,Můj bratr mě ignoruje úplně stejně, jako ostatní. Taky nemám kamarády," odfrkl si Vichr.

,,Ou," ušklíbla se Křivozubka. ,,To není moc dobré."

Zničehonic k němu natáhla tlapu. ,,Teď budu tvou kamarádkou já," řekla s rozzářenýma očima. ,,Jestli ti to teda nevadí."

Vichr zatěkal pohledem mezi její tváři a nataženou tlapou. Už si vlastně nebyl jistý, jak to v takovém přátelství chodí-všechno, co mu zatím přátelství přineslo, byla bolest a ztráta. Ale Křivozubka byla liška, ne kočka a nikdy nebude muset přemýšlet nad tím, jak se chová a proč se tak chová. A kromě toho, už nechtěl být tak sám. Chtěl si s někým povídat, chtěl mít někoho, komu se může svěřit.

Opatrně natáhl tlapu jejím směrem a dotkl se její tlapky svou. ,,Tak na přátelství dvou bytostí, co nemají žádné přátelé," řekl slavnostně.

🌊🌀✳️

Večer, když se chystal ke spánku-a srdce už ho tolik netížilo-uslyšel jak někde nedaleko praskla větvička.

Nastražil uši a podíval se z vchodu doupěte do potemnělého lesa. Z oblohy se snášely vločky a ačkoliv zatím nepadaly nijak hustě, temné mraky slibovaly, že to brzy změní. Mezi kmeny se po chvíli vynořila Kaštánka, namáhavě odfukovala a brodila se čerstvě napadaným sněhem.

,,Kaštánko? Co tu děláš?" Zeptal se jí Vichr překvapeně. Dneska už u něj byla, donést mu kořist.

Kaštánka se na něj podívala a oči se jí zableskly. ,,Máta zemřela," hlesla smutně.

Vichr ztuhl a před očima se mu objevila ta slabá, ale psychicky pořád silná, tříbarevná kočka. Poslední žijící příslušnice jednoho ze čtyř klanů-kromě Lovce.

,,To... Mě mrzí," zašeptal Vichr, protože nevěděl, co jiného by měl říct.

,,Jen jsem ti to chtěla říct," zamumlala Kaštánka. ,,Abys věděl."
Zaváhala a rozpačitě se na něj podívala, ale pak sklonila hlavu a vyhnula se jeho pohledu.

,,Ano... Díky," řekl Vichr tiše.

Kaštánka nepatrně přikývla, otočila se a začala se brodit sněhem zase pryč. Zničehonic se však otočila a ještě řekla: ,,Máta před smrtí řekla... Řekla, že jsme přišli o pravého válečníka. Nemám tušení, co to znamená."
Aniž by čekala na jeho odpověď, opravdu se otočila a odešla.

Dobrá nálada z rozhovoru s Křivozubkou se vytratila.

🌊🌀✳️

Vichr druhý den vyčkával na své straně hranice a vyhlížel Křivozubku. Les byl však tichý a naprosto nehybný a nezdálo se, že by se k němu někdo blížil.

,,Jak se ti daří získávání informací?" Zeptal se někdo za ním, až Vichr nadskočil.

Nepřekvapilo ho, že to byl Lovec. Jeho tmavá srst byla lehce poprášená sněhem, ale to neměnilo nic na tom, že se do této bílé, klidné krajiny vůbec nehodil.

,,Na co ty informace vůbec potřebujeme?" Vyhnul se Vichr otázce.

,,K ničemu," odpověděl Lovec, když přišel blíž a zadíval se do lesa na druhé straně hranice, jakoby po něčem pátral. ,,Lišky mě nezajímají. Zajímá mě spíš, jak se ti bude dařit to samé na území Krkavčí Pěvkyně-jak dokážeš odposlouchávat cizí rozhovory, aniž by si tě někdo všiml. Jak se dokážeš dostat do jejich tábora, neslyšně a neviditelně. Přesně tohle musíš u lišek nacvičit-protože věř mi, lišky jsou mnohem bezpečnější volba, než Krkavčí Pěvkyně."

Sotva Lovec její jméno vyslovil, Vichra zaplavil starý známý vztek. V poslední dny skoro zapomněl, proč vlastně dělá to, co dělá. Neměl se nikdy vůbec starat o to, jestli se cítí osamocený, nebo ne. To nebylo důležité-důležité bylo zařídit, aby Krkavčí Pěvkyně nikomu dalšímu neublížila. Neměl čas na nějaké přátelství, musel se soustředit na svůj úkol. Od Křivozubky sice dostával zajímavé informace, ale nijak si tím necvičil svoje schopnosti-protože mu je říkala sama.

Ale teď musel Lovcovi zalhat. Nemohl mu říct, že informace získal tím, že si s jednou z lišek povídal. Každopádně už se to nebude opakovat.

,,Zatím jsem nezjistil nic moc zajímavého," odpověděl Vichr. ,,Dozvěděl jsem se o tom, že jejich velitelka zařizuje hodně změn-dřív lovil každý sám za sebe, teď to očividně mění. A taky ty potíže s vlky. A pak pár nepodstatných věcí, například to, že věří v jakési liščí bohy..."

Z nějakého důvodu mi přišlo, jako kdyby zrazoval Křivozubku tím, že to Lovcovi říkal. Ale stejně mezi těmi informacemi nebylo nic, co by Křivozubce a její smečce nějak uškodilo, takže to snad nijak nevadilo.

Přesto se toho pocitu nezbavil ani ve chvíli, kdy Lovec přikývl, řekl mu, ať pokračuje v úkolu a odešel.

Vichr se nepohnul ze svého místa a stále hleděl do lesa. Věděl, že by měl zase vyrazit na liščí území, ale nechtěl riskovat, že by ho tam Křivozubka chytla. Nechtěl zklamat jediného přítele, kterého měl. Možná pro něj byla důležitější pomsta Krkavčí Pěvkyni, ale i tak se prostě nedokázal přimět k tomu, aby na liščí území vkročil.

Proto se otočil a zbytek dne lovil.

🌊🌀✳️

Druhý den už měl s Křivozubkou větší štěstí-a byl za to rád, protože v průběhu včerejšího dne dostal nápad. Jen doufal, že s ním bude Křivozubka souhlasit.

,,Ahoj Křivozubko," pozdravil Vichr, když se zastavil těsně před hranicí.

Liška už tam byla a olizovala si ohnivý kožíšek. Teď se na něj podívala a vesele vyštěkla na pozdrav.

,,Kolik máš času?" Zeptal se Vichr na úvod.

Křivozubka naklonila hlavu na stranu. ,,Docela dost, včera jsem si odbyla všechno, co jsem musela udělat," řekla. ,,Proč?"

,,Víš... Dostal jsem takový nápad a napadlo mě... Jestli bys mi nechtěla pomoc," vysvětlil Vichr pomalu. Napadlo ho, jak by mohl nezanedbávat své schopnosti a jejich zdokonalování, ale zároveň by se stále mohl přátelit s Křivozubkou.

,,Záleží, co by to bylo," řekla liška obezřetně.

,,Nic složitého," ujistil ji Vichr. ,,Jde o to, že... Možná sis toho všimla, ale mám slabší pach, než normální kočky. Navíc se dokážu plížit tišeji a nenápadněji, než všechny ostatní. Můj velitel v tom vidí velký potenciál a chce mé schopnosti zlepšovat. A tak mě napadlo... Co kdybys mi pomohla s jeho cvičením? Slyšel jsem, že lišky mají skvělý čich."

Křivozubka se nadšeně zazubila. ,,To se mi líbí," řekla. ,,Ale kam půjdeme?"

,,Můžeme zůstat tady," navrhl Vichr.

,,Eeeh, to není moc dobrý nápad," zatvářila se Křivozubka nejistě. ,,Velitelka zvýšila počet hlídek a já byla ráda, že jsem je vůbec ukecala, že to na tenhle úsek vezmu já. Brzo tady ale projde další hlídka a nejsem si jistá, jak moc by se jim líbilo, kdyby zjistili, že se s tebou bavím."

Vichr se zamyšleně podíval do strany. ,,Hm. Napadá tě nějaké místo?" Zeptal se.

Křivozubka naklonila hlavu na stranu. ,,Vlastně myslím, že jo," řekla.

🌊🌀✳️

,,Co je tvůj největší sen?" Přerušil Vichr ticho, když kráčeli lesem. Nemířili k Horám úsvitu, ale přesně na opačnou stranu, k Hromové stezce a travnatým pláním. Neustále se rozhlížel, jestli někde nespatří hlídku nebo někoho na lovu, ale les byl tichý-tohle ticho však naštěstí bylo příjemné a klidné.

,,Největší sen?" Zopakovala Křivozubka, která šla vedle něj. Vichra bavilo pozorovat, jak chodí-její pohyby byly mnohem rychlejší a tak nějak divočejší než ty jeho. Často sebou trhala, zvedala a zase skláněla hlavu, aniž by si to pravděpodobně uvědomovala, někdy zrychlila a pak zase zpomalovala. Vichr nevěděl, jestli to dělají všechny lišky, ale líbilo se mu to. ,,Myslím, že to bude znít egoisticky, ale něco změnit. Všechny větší problémy, které máme. Nepřátelství mezi kočkami a liškami, samotnou naši smečku. Chtěla bych změnu, dobrou změnu. A co tvůj největší sen?"

Vichr nemusel přemýšlet dlouho na odpovědi, ale spíš dlouho váhal nad tím, jestli si něco nevymyslet. Bál se vyslovit nahlas jeho sny. To, co chtěl, aby se stalo a za co jím ostatní opovrhovali, protože si za tím šel.

,,Ať už řekneš cokoliv, nebudu se smát," ujistila ho Křivozubka a ušklíbla se.

,,Nebojím se, že by ses smála" bránil se Vichr. ,,Spíš... Bála."

Křivozubka si hlasitě odfrkla. ,,To nehrozí," řekla. ,,Hele, možná jsem inteligentnější a rozumnější než ostatní lišky, ale i já mám jejich... Divočejší instinkty."

To byla pravda. Křivozubka byla pořád liška, i když o něco normálnější. A lišky byly proslulé tím, že rády zabíjely.

,,Chci někoho zabít," vyhrkl Vichr dřív, než si to stačil rozmyslet. ,,Ne zabít, protože by mě to těšilo, ale protože... Chci se pomstít a ochránit svůj klan. Ta dotyčná osoba mi zabila matku a nejlepší kamarádku a může mému klanu ubližovat dál."

Křivozubka se na něj podívala. ,,To chápu," přikývla. ,,Touha po něčí smrti mě vážně neděsí, to se neboj. Obzvláště, když je to touha opodstatněná. Proč... Proč je vůbec zabíjela?"

Vichr se zarazil. ,,No... Myslím, že proto, že je zlá," řekl nakonec.

Křivozubka se na něj zaškaredila. ,,Většina zvířat má ke svým činům důvod, ať už jsou sebehroznější. Pokud teda nejsi liška. Je ta osoba liška?"

,,Není," zavrtěl Vichr hlavou.

,,Tak zkus zjistit, co je jejím cílem," řekla Křivozubka. ,,Ty ji chceš zabít, aby ses pomstil. Možná i ona má podobný cíl."

Vichr prudce potřásl hlavou. Nemohl nad tím přemýšlet. Nechtěl nad tím přemýšlet. Jediné co chtěl bylo, zabít Krkavčí Pěvkyni, nic víc. Nic dalšího ho nezajímalo. Nechtěl přemýšlet nad tím, co chce ta vražedkyně. A tak radši mlčel.