Všechny kočky očividně náramně překvapilo, když se vrátil do tábora s kožichem netknutým. A že se vůbec vrátil. Obzvláště elitní válečníci reptali, jako kdyby se těšili na to, až z něho jejich velitel udělá žrádlo pro vrány.

Vánek položil své úlovky na hromadu kořisti a jako první zamířil k matce a Motýlkovi, kteří přešlapovali nedaleko doupěte válečníků a upřeně ho sledovali.

,,Jsem v pohodě," řekl Vánek, sotva se dostal na doslech. ,,Nic mi není, vidíte?"
Tůni to očividně nestačilo-přitáhla si ho k sobě a začala si ho pečlivě prohlížet, jakoby hledala byť jen jednu známku toho, že mu někdo ublížil.

Vánkovi to bylo trochu nepříjemné a tak se co nejrychleji odtáhl.

Motýl na něj zíral s nepokrytou hrůzou a očividně se třásl už jen při pomyšlení, že by se měl dostat do velitelovy blízkosti. A ještě víc vykulil oči a naježil srst, když se podíval na něco za Vánkem.

Ten se otočil přesně ve chvíli, kdy k nim s kamennou tváří došla Fialka. ,,Mám ti vzkázat, že se máš najíst s námi," řekla mu.

Vánek se podíval k hromadě úlovků, u které už se shromáždili elitní válečníci velitele.

,,Děkuji, nechci," odsekl Vánek.

,,Nebyla to prosba," řekla Fialka stručně.

Vánek už už ji chtěl poslat někam, ale pak si vzpomněl na Snílkovy rady a zhluboka se nadechl. ,,Fajn," zabručel a vstal. Na matku s bratrem se ani nepodíval, když zamířil k hromadě s úlovky a snažil se nechat svou srst přitisklou na zádech. Potlačoval svůj strach, když si sedl co nejdál od elitních válečníků a beze slova zíral na hromadu a úlovky. Úplně ho přešla chuť k jídlu.

,,Nemám hlad," zamumlal si pro sebe.

,,Když nebudeš jíst, budeš slabý" ozval se mu ucha nějaký hlas, až nadskočil a pak vytřeštil oči na malou, bílou kočičku, která svou velikostí jen o něco přerůstala Snílka. To však nebylo to, co na ní Vánka tak zarazilo-měla velké, vykulené, mléčně bílé oči, které upírala někam do prázdna. ,,A ty nemůžeš být slabý," dodala kočka.

,,Přestaň se s ním vybavovat, Bludičko!" Vyštěkla Beznaděj, která na druhé straně cupovala na kusy králíka. ,,Vůbec ji neposlouchej! Klidně nejez! Aspoň pro nás bude snazší tě zabít."

Kostra souhlasně přikývla a zazubila se.

,,To potřebuješ, aby byl slabý a nenajezený, aby si ho zvládla zabít?" Rýpl si do ní drobný, černý kocour, jehož jméno si Vánek nepamatoval.

Beznaděj se naježila srst a zúžily se jí zorničky, ale než stihla něco říct, byla přerušena.

,,Nemůžete ho zabít nikdo, jinak si ponesete následky," sjel je Posel smrti přísným pohledem, pod kterým všechny kočky zmlkly. Ten pak padl na Vánka. ,,Nevšímej si jich a najez se."

,,Já ale vážně..." Začal Vánek, ale pak si znovu vzpomněl na to, co Snílek říkal a skryl podrážděné odfrknutí. Nebyl si jistý, co si má o jejich reakcích myslet. Když nad tím teď tak přemýšlel, tak viděl nenávist v očích většiny elitních válečníků, kdykoliv se na něj podívali. Očividně pociťovali silnou touhu ho zabít. Posel smrti byl však naopak připravený ho chránit, kdyby to někoho náhodou napadlo. Pravděpodobně to byl rozkaz Lovce. Nejenže ho nechtěl zabít, ale dokonce nehodlal dovolit, aby to udělal někdo jiný-a Vánek se vsadil, že kdyby se nějaká jeho kočka rozhodla si někoho jen tak ze srandy zabít, tak by se nad tím nijak nerozpakoval. Ale proč? Pomyslel si Vánek. K čemu mu mé schopnosti budou, když ne k lovu?

A Vánek měl poprvé od chvíle, co mu Máta prozradila temnou minulost jejich klanu, konečně další tajemství, nad kterým mohl dumat. Minulé tajemství, jež zjistil, mu teda nepřineslo nic moc jiného, než stres a uvědomění toho, mezi kým se ocitl. Ale pořád bylo lepší přemýšlet a snažit se zjistit nějaké tajemství, nebo se smířit se skutečností, že je obklopený vrahy a že má za učitele nesmrtelného velitele.

,,Nemůžu si to vzít k ostatním?" Zeptal se Vánek, když si k sobě přistrčil drobného hraboše.

,,Ne," zamračila se na něj Beznaděj. ,,Pak bys to těm špinavcům totiž mohl dát!"

Vánek by na ni nejradši zavrčel, ale místo toho jen sklonil hlavu ke svým tlapkám.

,,Tohle nesmíš dělat," zamumlala mu Fialka do ucha.

Vánek sebou cukl-ani nezaregistroval, že se posadila k němu. ,,Co dělat?" Odsekl. Její chladný, nevzrušený hlas ho rozčiloval.

,,Nechat se takhle odbít," vysvětlila Fialka. ,,Pojď."

Aniž by se na kohokoliv podívala, popadla svou myš a vyrazila s ní směrem k doupěti učedníků.

Vánek zaváhal jen na chvíli, ale pak vzal do tlamičky hraboše a rychle ji následoval.

,,Hej!" Vyjekla za nimi Beznaděj.

,,Starej se o svůj vlastní ocas," otočila se na ni Fialka-ani nezvýšila hlas.
Beznaděj naježila zacuchanou, mourovatou srst, ale pak se podívala na Posla smrti a odvrátila se.

Vánek překvapeně zamrkal, ale nehodlal zůstávat v blízkosti elitních válečníků ještě dlouho a tak vyběhl k doupěti učedníků.

,,Vánku!" Zašeptala Jitřenka vykuleně. ,,Takhle riskovat bys neměl!"

,,A ty zmiz!" Zavrčel Snílek, oči mu rozzuřeně planuly, na Fialku, která se posadila vedle nich i se svou myší. ,,Nikdo o tebe nestojí!"

,,Ne, počkej," vyhrkl Vánek. Nebyl si tím jistý, ale Fialka možná právě představovala jedinou podporu, kterou u těchto koček měl-byť to byla právě ona, kdo řekl Lovcovi o jeho schopnostech a to jí nemohl odpustit. Nevěděl, co přesně by měl o Fialce říct, ale ani nepotřeboval, protože ho černá kočička předběhla: ,,To spíš vy jděte na chvíli pryč. Potřebuji Vánkovi vysvětlit pár věcí a obecenstvo k tomu nepotřebujeme."

Snílek probodával Fialku nedůvěřivým pohledem a nevypadal, že by hodlal odcházet. Proužek se k němu naklonil a něco zašeptal. Snílek zavrčel, ale otočil se a vyrazil pryč, dál od učednického doupěte. ,,Tak pojďte," řekl Proužek Motýlovi, Štíře a Jitřence. Všichni se na Vánka ještě podívali a pak následovali Snílka.

Vánek se otočil k Fialce.

,,Nemusela jsi je vyhánět," zamračil se na ni.

,,Ale musela," řekla nevzrušeně. ,,Nesmíš sebou nechat takhle zametat. Jestli uvidí, že si můžou na tebe dovolovat, budou to dělat ještě víc."

,,Ale Snílek mi říkal..." Začal Vánek namítat, jenže Fialka ho přerušil rázným mávnutím ocasu.

,,Snílek je na tom úplně jinak, než ty," prohlásila. ,,Jeho učitelem není Lovec duší. Jeho pravidla a pravidla ostatních koček jsou jiná, než ty naše."

Vánkovi se vůbec nelíbil způsob, jakým řekla naše, ale nepřerušoval ji.

,,Ty... Lovec duší si tě vybral. To znamená, že tě nezabije, dokud mu budeš užitečný a nikdo jiný tě nesmí zabít taky. Nechápeš to? Ty budeš jedním z nás," pokračovala Fialka a Vánek se naježil.

,,Nechci být jedním z vás!" Vyprskl na ni. ,,Nechci a nebudu! A kromě toho, Snílek s Proužkem taky mají za učitelky elitní válečnice a nevypadá to, že bys jim říkala, ,budeš jedním z nás' !"

Fialka nehnula ani brvou, jako kdyby ji jeho výlev vůbec nerozrušil. ,,Ty jsi jiný. Jejich učitelky nejsou velitelem. Každý, kdo se učil s velitelem, se stal jeho elitním válečníkem. Bez výjimek. Proto ti ostatní tolik závidí a tolik tě nesnáší. Oni si to vybrali a byli učeni staršími, elitními válečníky. Ty máš za učitele samotného velitele."

Vánek sebou cukl a odstoupil od ní. ,,Nevíš nic! Nechci to poslouchat!" Vyštěkl a otočil se, aby odešel ke svým přátelům.

,,Poslechneš si aspoň ta pravidla? Pomůžou ti přežít," řekla Fialka. Hlas měla pořád chladný a bezvýrazný a Vánka to pěkně rozčilovalo. Zarazil se, chvíli rozzlobeně mrskal ocasem, ale pak zabručel a otočil se zpátky k ní.

Fialka na něj zírala, dokud se s podrážděným mračením neposadil.

,,Proč se o to vůbec staráš?" Zeptal se Vánek zničehonic. ,,Co ti záleží na tom, jestli přežiju, nebo ne?"

Měl pocit, že se Fialce v očích konečně zableskla nějaká emoce. ,,To tě nemusí zajímat," řekla a když promluvila, její hlas byl zase chladný a rezervovaný. ,,Pro většinu koček platí pravidlo, že nesmí odporovat, říkat o nás něco špatného a tak dále. Tebe se to netýká. Ty musíš odporovat. Kdykoliv tě někdo urazí, musíš mu to vrátit. Když se tě někdo dotkne, podrápeš ho. Když ti někdo ublíží, zabij ho. Protože jinak budeš zabit ty. Slabost mezi námi není tolerovaná. Ty můžeš klást otázky a musíš je klást-kdo nemluví, je mrtvý. Samozřejmě, pro tvoje zdraví bych nedoporučovala nadávat velitelovi, ale co se týče ostatních... Musíš si mezi nimi vybojovat svoje místo, jinak se může stát, že tě někdo zakousne ve spánku jen proto, že z tebe cítí slabost."

,,Já si nechci mezi vámi vybojovávat žádné místo," zavrčel Vánek.

Fialka se naklonila k němu a nebezpečně přivřela tmavě modré oči. ,,Možná," sykla. ,,Ale možná ti to taky zachrání život."

Pak se zase narovnala a tvář jí zchladla.

,,To je všechno?" Zeptal se Vánek a když Fialka přikývla, vstal a vyrazil pryč.
Nehodlal jí děkovat. Nebýt jí, nikdy by Světluška nezemřela a ona by mu nemusela tyhle věci vysvětlovat. Přesto cítil, jak se mu její pohled propaluje do kožichu, když se posadil k ostatním, kteří seděli o kus dál. Položil jim k nohám hraboše. ,,Vemte si ho," řekl. ,,Já se na něj nemůžu ani dívat."

Jitřenka si Vánka ustaraně pohlédla. ,,U... Ublížil ti?" Zašeptala a nervózně zatěkala pohledem kolem sebe, jakoby se bála, že ji někdo uslyší.

,,Ne," řekl Vánek. ,,Chtěl po mně, abych mu předvedl nějaké své lovecké pozice a pak mě nechal jít na lov."

Viděl, jak se ostatní uvolnili, když uslyšeli, že se jejich kamarádovi nic vážného nestalo.

,,Hm... Možná to nebude zas tak hrozné," zadoufala Jitřenka a zlaté oči se jí na okamžik rozzářily.

Vánek se jim nehodlal svěřovat o tom, že mu velitel slíbil, že od zítřka začnou s výcvikem boje.

,,Nebude tak hrozné?" Zopakovala Štíra nevěřícně. ,,Vzpomeň si na Světlušku."
Světlo v očích její sestry okamžitě zhaslo a Proužek přejel Štíru káravým pohledem.

,,Jsem jen upřímná, nic víc," zamračila se Štíra.

,,Co ti Fialka chtěla?" Zeptal se Snílek. Vánek si všiml, že je k černé kočičce nejvíce nepřátelský a napadlo ho, jestli spolu v minulosti neměli nějaký problém.

,,Nic. Jen mi... Chtěla vysvětlit, jak to mezi elitními válečníky chodí," pokrčil Vánek rameny.

,,Nic jí nevěř," řekl mu Snílek. ,,Jediné, o co jí jde, je, aby ti ublížila. Je stejná, jako ostatní."

Vánek se ohlédl přes rameno. Fialka seděla před učednickým doupětem a jedla svého hraboše s kamenným výrazem. Vánek si nemohl pomoct, ale vypadala hodně osaměle. Odvrátil se od ní. Ať si klidně osamělá je. Kvůli ní byla Světluška mrtvá a on musel poslouchat ty její pravidla.

Složil si tlapky pod hrudník a poslouchal Štíru, která vyprávěla o svých pokrocích v boji, ale nedokázal se přimět, se do rozhovoru přidat. Ne, když moc dobře věděl, že i on bude mít brzo zážitky z lekce boje-pokud to přežije.

Mimochodem, nahoře obrázek Fialky a Prince XD