Přišel mě zabít.

To byla první myšlenka, která Vánkovi proletěla hlavou, když opětoval pohled svého velitele. Byla tak jasná a jistá, až mu přišlo, že to ani není myšlenka, ale rovnou oznámení.

Vybavilo se mu všechno, co mu Máta o něm řekla-nemůže zemřít na stáří, je to skvělý a krutý bojovník, dokázal porazit čtyři klany, zabil čtyři klanové velitele s devíti životy jednou ranou a několik koček vyvolených Hvězdným klanem.
V jeho mysli vybuchla panika, nevěděl, jestli by měl třeba utéct, nebo tak něco, byl celý ochromený nejistotou.

Ale pak mu konečně naskočil mozek a začal přemýšlet.

Co tady dělá? Proč by zrovna mě chtěl zabíjet? Kvůli tomu, že vím o jeho minulosti? Sakra, jasně že ano!

Uvědomil si, že ho Lovec duší pořád sleduje a rychle vyhrkl: ,,Eh, děkuji?"

Mezi nimi byla pořád velká vzdálenost, kdyby po něm velitel vyrazil, možná by se stihl otočit a utéct. Nebyl dost rychlý na to, aby utekl někomu takovému, ale možná by se mu mohl ztratit... Zamířil by k řece a nechal by se smést proudem-rozhodně lepší, než se nechat mučit od něj. A u řeky byla aspoň nějaká šance na přežití...

Lovec duší jeho sotva slyšitelné zaskřehotání bezeslova přešel a pokračoval: ,,Jak je možné, že mi nikdo neřekl o tom, jaké schopnosti a talent mám ve svých řadách a musel jsem se to dozvědět až od učednice?"

Mluvil klidně, hladce a bez žádného zádrhelu, ale Vánek jeho tónu nevěřil. Jeho hlas mohl být příjemný, ale jeho slova už tolik ne.

Rozhodl se dělat, že o ničem neví-bude to bezpečnější pro Světlušku a všechny ostatní. ,,Jaký... Talent?" Řekl a nespustil pohled z jeho očí-přesně řečeno, on se chtěl odvrátit, ale velitelův ohnivý pohled jakoby ho uvěznil na jednom místě.

Lovec duší mrskl ocasem a rozkýval tak pár lopuchových listů. ,,Řekl jsem Světlušce, že bude dnes tvou zkoušku sledovat já," vysvětloval. ,,Abych se ujistil, co je pravdy na tom, co jsem se dozvěděl. Sledoval jsem tě celou dobu. Žádná kočka nikdy neulovila myš, když jí vítr vál do zad, žádná kočka se nikdy neprodírala kapradím tak, že ten pohyb připomínal jen lehké kymácení listů ve větru a žádná kočka se nikdy neplížila tak, jakoby byla duchem, bloudící světem. Až na tebe."

Vánkovi se zježila srst po páteři a nervózně přešlápl. Oranžové oči tmavého kocoura žhnuly nějakou emocí, kterou on nedokázal určit. Ale byl si skoro jistý, že to žádná pozitivní emoce není.

Na jednu stranu si té chvály cenil-pochválil ho velitele celého klanu! Ale na druhou stranu taky věděl, co je ten velitel zač.

Nevěděl, co na to říct, tak jen mlčel a čekal, jestli bude pokračovat.

,,Takže se ptám znovu. Proč mi to nikdo neřekl dřív?" Zeptal se Lovec duší a lehce přivřel oči.

,,Já jsem nechtěl," vyhrkl Vánek dřív, než se stihl zastavit. Jediné, co v tu chvíli věděl bylo, že nesmí nechat Lovce dojít k závěru, že na vině je Světluška. ,,Já... Moc jsem to ještě neuměl a řekl jsem si... Že budu nejdřív trochu cvičit, než... Ti řekneme, že... Jsem ucházející lovec."

Nikdy neměl problém s nadnášením jeho schopností-vlastně o tom rád mluvil, něco mu šlo, tak proč o tom nemluvit?-ale teď se zakoktával a zadrhával. Ani nemohl jinak, když mu ten jeho pohled pořád propaloval kožich!

,,Ucházející lovec," odfrkl si Lovec duší, tak tiše, že to Vánek pravděpodobně neměl slyšet. Pak zvýšil hlas: ,,Ty jsi víc, než jen ucházející lovec. Tvoje schopnosti v sobě mají mnohem větší potenciál, než nějaký hloupý lov. Jsi moje naděje."

Naděje? Pomyslel si Vánek nechápavě. Jak zrovna někdo jako on může mluvit o naději?

,,Vrať se do tábora," řekl Lovec duší po chvíli a vstal. Vánek měl pocit, jako kdyby se mu sluneční paprsky pronikající mezi kmeny-jelikož začalo slunce zapadat-schválně vyhýbají. ,,Za chvíli se setmí a do tábora je to dlouhá cesta."

Aniž by cokoliv dodal, otočil se a vyrazil pryč. Vánek se uvolnil, když ho jeho pohled přestal probodávat a sledoval, jak se Lovec duší noří do prodlužujících se stínů pod korunami stromů.

Vánek se nejistě obrátil a zamířil ke svému skladišti s hromadou úlovků.

,,Ahoj Vánku!" Ozval se nějaký hlas.
Vánek překvapeně nadskočil, celý naježený s myšlenkou, že to je nějaký elitní válečník velitele a v tu chvíli se zpoza stromu vynořila Vážka, bílá válečnice s modrozelenýma očima. ,,To je tvoje skladiště?" Zeptala se a ukázala tlapou na hromádku listů, pod kterými se ukrývaly jeho úlovky.

Vánkovi klesla srst a přikývl.

,,Páni, toho máš," řekla Vážka obdivně, když odhrnula listí a podívala se na kořist. ,,Nechceš s tím pomoct?"

,,To zní jako dobrý nápad," přikývl Vánek a přinutil se znít vesele a hrdě, jako každý učedník, který úspěšně plnil zkoušku.

,,S tímhle by ti měla pomáhat ségra," zahuhňala Vážka, zatímco brala do tlamičky úlovky. ,,Kde vůbec je, potvora jedna mizerná?"

,,Kdo?" Nechápal Vánek, který ji napodobil.

,,Světluška. Je to moje sestra," vysvětlila Vážka. ,,Myslela jsem, že by tu někde měla být."

Vánek něco vyhýbavě zabručel. Světluška byla pravděpodobně v táboře a nudila se, zatímco jeho sledoval Lovec duší. Ale o tom si nehodlal s Vážkou povídat, jen na kočku vděčně kývl, že mu chce pomoct s úlovky.

🌊🌀✳️

Než dorazili do tábora, slunce už zmizelo za obzorem a snesl se večer. Vzduch konečně trochu ochladl a Vánkovi se mnohem lépe dýchalo-a taky přemýšlelo.
Bylo přece logické, že se Lovec zajímal o svůj klan. Vybojoval si ho, nyní mu vládl, takže chtěl určitě vědět o všem, co se v něm děje. To by ještě dávalo smysl, jenže na Vánkovu mysl pořád nedobytně dorážela jeho slova.

Jsi moje naděje.

Vánka poprvé napadlo, že jeho matka měla včera pravdu-že se měl možná trochu krotit. Kdyby to udělal, možná by se o něj Lovec duší nezajímal a on by tak nemusel ohrozit ostatní kočky.

Přinutil se ty myšlenky vyhnat z hlavy. Strávil příjemný den na úspěšném lovu, nic víc.

On a Vážka sestoupili do dolíku a okamžitě se k nim otočilo několik koček. ,,Páni, to všechno jsi ulovil?" Vyhrkl Motýl, sotva ho viděl. ,,Já jsem toho měl dvakrát méně..."

,,Oba jste podali skvělý výkon," prohlásil Orlovec, ale Vánek si nemohl nevšimnout toho, jak na něj vrhá ustarané pohledy. Určitě musel vědět o tom, že Lovec dohlížel na jeho zkoušku. Osobně.

,,Chci toho králíka donést starším," řekl Vánek, když položil úlovky na zem a Vážka vedle něj. ,,A je mi jedno, jestli se to těm kočkám nebude líbit."

Musel Mátě poděkovat za to, co mu řekla. Byť by možná nyní radši setrval v sladké nevědomosti. Aspoň by nepociťoval takovou hrůzu, když hleděl do očí svého velitele. Ale to neměnilo nic na tom, že nesmírně riskovala, když mu to řekla.

Čekal, že se s ním Orlovec bude hádat, ale on jen letmo přikývl. ,,Buď nenápadný," zamumlal.

,,Nenápadný je mé druhé jméno," zašklebil se na něj Vánek a popadl velkého králíka do zubů. Okamžitě s ním vyšel přes tábor k doupěti starších a snažil se vypadat přirozeně-jakoby nedělal nic zakázaného. Nikdo mu naštěstí nevěnoval sebemenší pozornost, elitní válečníci velitele si o něčem vzrušeně povídali a na sledování tábora neměli čas.

Vklouzl do doupěte starších a zamrkal v nenadálé tmě.

,,Vánku?" Ozvala se jako první Jizva. ,,A... To je králík?"

,,Dneska jsem ho ulovil," řekl Vánek, když ho položil na zem. Jeho oči si začaly zvykat na tmu a on už spatřily obrysy starých koček, které se na něj dívaly.
,,A tak jsem si řekl, že ho dám vám" dodal. ,,Teda, hlavně Mátě, ale i vám."

,,Hah. Díky," řekl Trn suše. ,,Zase zbytečně riskuješ. Ale toho králíka si dám."

Vánek viděl, jak se mezi kočkami prodrala dopředu Máta. Překročila králíka, jakoby tam ani nebyl a dotkla se Vánkovy hlavy. ,,Pravý válečník," zamumlala. ,,Děkuji."

Vánek přikývl a vycouval z doupěte. Rychle vyšel zpátky přes tábor a zamířil k doupěti učedníků.

Při cestě ho zastavila matka. ,,Jsem na tebe hrdá," řekla. ,,Přinesl jsi toho opravdu spoustu!"
V očích měla starost, ale zároveň hrdost.

Vánek se na ni usmál, ale nebyl schopný jí nějak odpovědět, takže jen děkovně přikývl a zase zamířil ke svým přátelům.
Viděl, jak se Štíra nadechla, aby něco řekla, sotva se posadil k nim, ale v tu chvíli se ozvalo z Vraní skály: ,,Ať se všechny kočky shromáždí pod Vraní skálu!"

Vánek rozmrzele cukl ocasem. Nestál o to, vidět svého velitele dvakrát po sobě v jeden den.

A vůbec se mu nelíbil ten vzrušený chichot a šepot jeho válečníků, když si sedali pod Vraní skálu.

,,Můj milý, Bezhvězdný klane," začal Lovec duší-ani nečekal na to, až se všechny kočky vysoukají z doupěte. ,,Mezi vámi je kočka, která si zaslouží trest. Nemůžete si zvykat na to, že mi můžete zatajovat informace! A kromě toho... Už dlouho jsem nikoho nezabil."

Vánkovi se zastavilo srdce. Hlavou mu proletělo jedno jasné jméno jen vteřinu předtím, než se tmavý kocour napjal a mocně se odrazil od povrchu Vraní skály a dopadl na někoho v davu koček. Několik jich překvapeně vyprsklo a vykřiklo a rychle ustoupilo pryč, ale nikdo jí nehodlal pomoct.

Lovec duší narazil do Světlušky tak, že její hlava silně narazila o kámen a potřísnila ho krví. Světluška zavyla bolestí a pokusila se rozmáchnou tlapou, aby se bránila, ale Lovec duší ji přitiskl k zemi.

,,Ne!" Vykřikly tři kočky, mezi nimi i Vážka a začaly se tlačit k Světlušce. Do cesty se jim však postavil Stín smrti a několik dalších elitních válečníků, kteří se uvolněně usmívali.

,,Světluško!" Vyjekl Vánek, když uslyšel další její srdceryvný výkřik a vymrštil se na nohy. Vystřelil přímo k ní, rychle a nenápadně, aby se k němu nepřesunula pozornost jednoho z elitních válečníků, kteří dohlíželi, aby nikdo nenapadl jejich velitele.

,,NE! SVĚTLUŠKO!" Zaječela Vážka a prudce se vrhla na Stína smrti, který ji však bez námahy odrazil.

Vánek je dokázal oběhnout a naskytl se mu pohled na Lovce duší, který tlačil zmítající se Světlušku silnou tlapou k zemi. Bílá kočka zběsile lapala po dechu a snažila se ho poškrábat.

,,Prosím!" Vyjekl Vánek. ,,Prosím, nech toho!"

Lovec se na něj líně podíval, jakoby právě nevraždil členku svého klanu a upřel na něj dlouhý, plamenný pohled. ,,Kvůli tobě..." Řekl nakonec a Vánkovi se úlevou skoro podlomily nohy. Jenže v tu chvíli Lovec sevřel Světluščin krk ještě silněji a pak jím prudce trhl do strany, až se ozvalo ohlušující zapraskání. Její divoký, vzteklý a bolestný křik utichl, tlapy jí nečinně sklouzly z velitelova kožichu. Do prašné země se vsakovala temně rudá krev.
Vánek na ni nevěřícně zíral-na svou učitelku, kterou... Právě zabil její vlastní velitel.

Zlaté oči měla vytřeštěné a on měl pocit, jako kdyby opětovala jeho pohled. Pomalu zvedl oči k Lovcovi, který ho zamyšleně pozoroval.

,,Kvůli tobě," řekl. ,,Jsem jí zkrátil utrpení. Ale nezvykej si na to."

Pak pustil její krk, otřel si zakrvácenou tlapu o trs trávy a vystoupal zpátky na Vraní skálu. Elitní válečníci se rozestoupily a ty tři kočky-Vážka a Vodopád, kteří byli sourozenci Světlušky a jejich otec Had-se s mučivými výkřiky vrhli k Světlušce.

,,Přestaňte kvílet, nebo to udělám za vás!" Vyštěkla Beznaděj a sekla Vážce po kožichu. Bílá kočka ihned zmlkla, ale sklonila hlavu ke své sestře a zaryla jí čumáček do kožíšku, jako kdyby v něm chtěla zdusit své vzlyky.

Vánek začal klopýtat dál od nich-bál se, aby v jejich očích neviděl obvinění.
To kvůli mně zemřela. Kvůli mně, mně, mně!

Kdyby se tak nesnažil být lepší než ostatní, kdyby se prostě místo toho snažil být... Průměrný, Světluška by nikdy nezemřela.

Cítil, jak narazil do něčího teplého kožíšku a překvapeně nadskočil. Byla to jeho matka, která ho objala ocáskem a položila si hlavu na tu jeho. Nic neříkala, ale její tělesné teplo ho uklidnilo. Byl učedníkem jen dva úplňky, ale přesto měl pocit, že jeho kotěcí léta už jsou dávno za ním.

Ostatní kočky si znovu posedaly pod Vraní skálu. Kromě Vážky, Vodopáda a Hada nikdo nepřišel Světlušce na pomoc. Spoustu koček mělo ve tváři žal, ale hlavně strach. Hutný pach strachu se vznášel ve vzduchu a potvrzoval Vánkovi to, co si předtím myslel-všichni se moc báli na to, aby něco udělali.

,,Udělejte si s jejím tělem co chcete," odfrkl si Lovec. Ani se na tělo bílé válečnice nepodíval, jako kdyby mu to za to nestálo. ,,Pohřběte ji, nebo strčte ze skály, je mi to fuk."

Vážka na něj upřela nenávistný pohled, ale nic neřekla.

,,Každopádně to znamená, že Vánek je nyní bez učitele," poznamenal Lovec.
Vánek ztuhnul a cítil, že jeho matka taky.

,,A v tom případě... Přebírám jeho výcvik já."

Bum! XD Vsadím se, že všichni věděli, že se nakonec něco podobného stane, ale nečekali, že se to stane TAKHLE! XD