177. Hořkosladké bouře |#JaJoy (5) ✓
Krásný čtvrtek přeji všem!
Pátým zadáním bylo ztvárnění dětské vzpomínky, kterou si držíme dodnes pro její kouzlo nebo hodnotu.
Vybrala jsem si moment, kdy jsem byla jako malá u moře. Blížil se pomalu večer a od moře šla ohromná bouřka. Na pláži už nikdo nebyl, jenom naše rodina honila nafukovací kruhy a lehátka unášena prudkým větrem. Ale já neběhala, jelikož jsem byla chvístek (malý hubeňour), takže mě mamka zabalila do osušky a posadila do písku. A jak jsem byla zabalená jako v kokonu, že mi ani hlava nevykukovala, bylo mi najednou teplo. Cítila jsem se v bezpečí, jako když z okna s hrnkem kaka sledujete hurikán.
Tento okamžik jsem si vybrala, protože je to nejživější vzpomínka mého dětství. Pořád cítím tu sůl ve vzduchu, poslední teplo z písku, prudký vítr, co mi naráží do tlustého ručníku. Je to taky moje nejstarší vzpomínka na bouřku, která je pro mé dnešní já hotovým zázrakem a nevýslovným štěstím. (a to mě jednou málem zabil blesk... heh)
Stále se jedná o premade, pokud má někdo zájem, napište mi prosím zprávu.
---------------------------------SPOLUÚČASTNÍCI---------------------------------
Prosím všechny grafiky i negrafiky, JAKÁ JE VAŠE VZPOMÍNKA? ♥
↓↓↓ Denaril ↓↓↓
Nejvíce a nej vzpomínky, které mohu vytvořit jsou ty z, ne jedněch, prázdnin v Českém ráji. U tety na vesničce mezi koťaty, slepicemi, senem, čerstvě nadojeným mlékem a prostě tak. Už se těším, až tam zase pojedu, ale už mám smůlu, nemám šanci se týdny mazlit s kde jakým kožichem.
↓↓↓ Llamentace ↓↓↓
Jak jsem byla malá, věřila jsem v magickou moc světlušek. Poté, co jsem zjistila, že je to brouk se svítícím zadečkem, nic mě nezastavilo. S bráchou jsme šli do polí kousek od nás a začali hledat brouky se svítícími zadečky. Jednoho jsme našli. Ani nevím, jestli to byla světluška nebo jiný tvor, ale v nitru jsem byla přesvědčená, že jsem magickou bytost lapila. Bez rozmýšlení jsem tedy hodila hmyz do pusy a polkla. Od té doby jsem se považovala za královnu noci :D
↓↓↓ AnySilent ↓↓↓
Vybrala jsem si okamžik, kde mé šestileté já stojí na zahradě a zkoumá květiny. Byl to poslední okamžik který mi utkvěl v paměti, než jsem odjela do nemocnice. Na mojí ledvině se totiž objevil nádor a zjistilo se, že mám rakovinu ledviny. Ale teď jsem v naprostém pořádku. Byl to pro mě zvláštní okamžik:)
↓↓↓ gaudete_mensis ↓↓↓
Keď som si prečítala tému tejto výzvy, hneď mi spadol úsmev z tváre. Táto téma bola pre mňa vcelku ťažká nie pre spracovanie, ale pre vymyslenie nejakej chvíľky z môjho detstva. Vyznie to strašne, ale je to tak, nedokázala som prísť na to, akú mám znázorniť. Akože samozrejme bolo v mojom detstve veľa krásnych chvíľ :D.
Nakoniec po dvoch dňoch neustáleho premýšľania som na to prišla. Nemôžem povedať, že je to najkrajšia chvíľka, ale patrí medzi tie veľmi pekné. Keď som prvýkrát dostala do rúk knihu (ktorá bola viacej o texte ako o obrázkoch :D). Bol to neuveriteľne dobrý pocit sa zavrieť do izby a vžiť sa do deja príbehu, predstavovať si že ja som hlavná hrdinka a uvolniť reťaz fantázií. Práve v tej chvíli sa vo mne vzbudila predstavivosť a začala som písať básne.
↓↓↓ Evenetned ↓↓↓
Cover měl ztvárnit jednu z mých vzpomínek, která trošku zformovala člověka, kterým jsem teď. A to tak, že mě děsí bouřky. Když jsem byla menší, zastihla nás na Šumavě opravdu hnusná bouřka. Padaly kroupy, neustále se blýskalo a hřmělo. My jsme se zrovna vraceli z výletu, žádné pláštěnky, prostě nic. Bylo totiž opravdu krásně, avšak najednou se zatáhlo a bum. Pro mě však nejhorší část byla, až když jsme se vrátili na chatu a ve zprávách na druhý den bylo, že při té samé bouřce na někoho spadl strom a toho člověka na místě zabil. Mé malé já si to nějak přetvořilo, dělalo scénáře "coby kdyby" a tak vznikl můj strach! :D
↓↓↓ Strangie001 ↓↓↓
Vybrala jsem si okamžik mého dětství, který budu mít navždy v paměti, neboť je to poslední vzpomínka na člověka, který se usídlil hluboko v mém dětském srdíčku. A ačkoliv jsem se přes jeho ztrátu přenesla, nikdy mi nepřestane chybět.
✗Žádný z coverů mých spoluúčastníků nenabízím jako premade, o jejich dostupnosti se informujte přímo u autorů. ✗
VŠEM MOC DĚKUJI ZA ÚČAST, SNAD SI SPOLU ZASE POTVOŘÍME. ♥
____________________________________________________________
6. VÝZVA - PRÁSKNI SE
(ano, na banneru Hvězdná brána :D)
Zadání: Do čeho jste byli kdysi blázni a dnes to tajíte? Jaké klišé jste milovali? Ztvárněte cokoli, co vás kdysi bavilo a inspirovalo, ale dnes to je "příliš dětské" nebo trochu trapné. Může to být cokoli - knihy, filmy, hudební skupiny, jiné osobnosti, animáky, hry, seriály, atd.
Doplňující text: Do textu mailu prosím napište, o co se jedná a proč jste to vybrali.
Termín: 31. 5. 2020 (neděle v noci cca 22:00)
Pro účastníky: Svou práci zveřejním 31.5.2020 spolu s každou, kterou mi do té doby zašlete. Jestliže to nestihnete, zpětně ji sem můžu přidat až do poloviny června (viz pravidla v kapitole 173). Pokud se chcete výzvy účastnit jenom skrze svůj profil, budu ráda za libovolnou formu odkazu. ♥
____________________________________________________________
Ruce hore, kdo se zúčastní! ♥
Moc děkuji za takovou účast, předčili jste má očekávání.
____________________________________________________________
V případě dotazů napište.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top