Tak dneska to trápení konečně skončí...pomyslim si když se ráno probudim a zjistím že je 31.června."Tak jo konečně poslední den a pak se můžu naplno věnovat všem mím brigádám" říkám si pro sebe když oblíkám. Pak rychle udělám raní hygienu a vezmu si věci co potřebuju do školy a zajdu se rozloučit s mamkou , ostatně jako každé ráno, to jsem ještě nevěděla že dneska je poslednì den kdy jí vidim a jak pozďeji zjistim tak mi to naprosto změní život.
Jakmile vyjdu z domu tak si hned pustim hudbu do sluchátek na plný pecky a tak si ani nevšimnu že mne někdo sleduje...
Když dojdu do školy tak vypnu pìsničky a najednou nadskočím, protože se leknu když na mě vybafnul můj nejlepší kámoš Jack. Hned se otočíma mám chuť mu jednu vrazit protože na mě vybafnul, ale já to neudělám a mìsto toho ho obejmu."Uhh...Mar, co se děje ???"zeptá se protože já nikdy nikoho neobímám když nejsem úplně nadně a nebo když nemám objímací náladu. "To mamka, mám o ni hroznou starost, protože vím že tu už dlouho nebude a já nevim co bez ní budu dělat" řeknu a uďelám psí oči což je u mne znamení že se zachvíli rozbrečim. "Ale no tak vždyť se ni neďeje. Šššš...to bude dobrý Mar" řekne Jack a obejme mne okolo ramen a vydáme se spolu do školy.
Škola proběhne úplně stejně s tím rozdílem, že jsem dostala roli papìru, na které je napsáno že jsem zkoužky zvládla s odřenýma ušima a postupuju do dalšího ročníku plus ještě dostanu vysvědčení. Pak už s Jackem odcházíme ze školy na autobus, kterým jedeme k nám domů. Já si opět nevšimnu že nás někdo sleduje ale Jack ano a tak se to snaží nedat najevo aby mne ochránil a já při tom nemám o ničem ani tušení.
Když nás autobus doveze před náš dům tak vicítímže je něco špatně. Neptej se mne jak prostě jsem to věděla. Něco totiž nesedělo a to bylo to že náš dům oblíčili modří obři. Ne vážně nezdálo, byli asi tak čtyři metry vysocí a měli svěle modrou až ledově modrou pletí. Je oblečení které byla bederní rouška. "Co to sakra má být???" zašeptala jsem přškrseným hláskem směrem k Jackovi ale ten mě místo odpovědi zatáhl za nedaleký strom. Díky bohu je náš dům nakraji lesa. "To jsou ledoví obři a mi se přes ně musíme dostat" řekne a odběhne dál do lesa. Za chvíli zaslechnu zahvízdání a asi za dvě minuty vidím jak se Jack vrací s ním jde ještě jeden kluk myslím že je to asiatec.
"Mar, tohle je Frank Zang a pomůže nám se dostat se dovnitř." řekl Jack a ukázal na toho kluka. "Ahoj jsem Frank a ty ???" řekl a napřáhl ke mě ruku. "Marína a nebo María, ale to je teď  jedno teď se musíme dostat ke mě do baráku, protože mi tam někde umírá mamka na nějakou nemoc a já ani doktoři nevíme na jakou a navíc obklopen nějakými obry." řekla jsem,stiskla jsem mu ruku a podívala jsem se na náš barák. Pak jsem se znovu podívala na kluky a uviděla jsem jak se najednou Frank zněnil v obrovského orla. "Nasedni" řekl Jack a sám vylezl na hřbet to obřího orla jménem Frank Zang.
"Do jakého okna máme vletět ?" zeptal se Jack. Ukázala jsem na okno ve druhém patře uprostřed.
Hned jak jsme vletěli tak se Frank přeměnil v člověka a já se hned rozeběhla k matčiný posteli a klekla si uní. "Mami ?" řekla jsem a najednou jsem se úplně viděsila že už je mrtvá a že jsem přišla pozdě ale naštěstí otevřela oči, podívala se mě, pohladila mne po vlasech a řekla "Maríno, musím ti něco ještě říct neže tě navždy opustim" já na ní jenom vytřeštila oči a naprázdno jsem polkla. "Musím ti říct něco o tvém původu..." řekla a dala se do vyprávění o tom z jakého rodu pochází, že její předci vždy byli polobohové a nějaký bůh, ale prý vůbec namá tušení o tom kdo by mohl být můj otec. A pak se usmála na někoho za mnou a já se rychle otočila a uviděla jsem tam stát stát chlapce s vlasama černýma jako noc a bílim spíš šedivím pramenem a opsidiánovýma očima. " Kdo jsi ???" zeptala jsem se hned ale on jen řekl že na tom teď nezáleží, že se to všechno dozvím. No to doufám pomyslela jsem si, ale míste to si jen odfrknu."Mario, slib mi, že až se tu nebudu, že budeš pořád stejná a nikdy se nezměníš ve svém chování a v tom jaká jsi" zachraptí mamka a já poznam že už jí nezbývá moc sil.
"Dobře mami" odpověděla jsem.

"Přísahej při řece Styx, protože když na ní budeš přísahat tak to nikdy nebudeš moc přerusit, protože..." najednou jí vpadnu do řeci a dořeknu to za ní:"protože řeka Styx bere ty přísahy moc vážně a mě by se její porušení nemuselo vyplatit a jestli se nedožiješ toho že se ješetě naposled podíváš na Tábor Polokrevných tak ti přísahám že tvé tělo vezmu s sebou a uspořádám ti pohřeb pravého hrdiny." Mamka se na mne naposled usměje a řekne: "Děkuji ti a vy tři" řekne a podívá se na Jacka, Franka a černovláska "přísahejte že se postaráte o mojí dcerku" zavrčí až s sebou všichni tři škubnou a vykoktají: "P-přís-saháme při řece Styx že se po-postaráme o vaši dceru." Mamka pokýve hlavou usměje se na mě a s posledním výdechem zavře oči. Já se hned rozbrečím, ale najednou si uvědomím že mám na rameni něčí ruku. Hned si otřu slzy a podívám se do obsidiánových očí. "Pojď musíme rychle odejít nebo tu uhoříme" zašeptá a já si až teď uvědomím že je barák v plamenech, spropadení ledoví obři mi zapálili barák!!! Jen přikývnu, Frank vezme mojí matku do náruče já se chytím Jacka a černovláska a ani nevím proč, ale hned si to uvědomím protože se propadnu do stínů spolu s ostatními. Náhle se objevíme na vrcholku kopce vedle obrovské borovice a pak si konečně uvědomím že se podnámi rozkládá obrovské údolí. "Výtej v Táboře Polokrevných" řekl černovlásek a vydal se dolů do údolí k nějaké zvláštní stavbě a podle matčina vyprávění jsem usoudila že to bude hlavní budova a vydala se za ostatními.

------------------------------------------------------
Tak jo první kapitola je u konce a je to asi ta nejdelší kapitola jakou kdy vydam, ale nevim nevim no ale má 1040 slov tak doufá že se vám líbyla a omlovám se za případné chyby.

Beru jakejkoliv koment a když se vám to nebude líbyt tak mi dejte vědět, ale beru i hvěAkorát.

V mediích Aqamarína. Akorát v knížce je  s azurovejma konečkama a očima modřejšíma něz Sargasové moře.

Vaše Bell