7. část

"Vypadněte všichni pryč!" křičela Lily jako smyslů zbavená. Neměla daleko k nervovému zhroucení. Postupně se hosté trousili ven. Někdo vyplynul hlasitou hudbu a bylo tu ticho, že by mohl slyšet spadnout špendlík.
"Pottere!" zahromoval Snape.
"Ehm, proč jste ještě nezůstali venku? Měli jste přijít až po půlnoci, vždyť je teprve jedenáct," namíchl se Harry.
"Děláte si legraci?" vypěnil Snape.
"Měli jste být pryč dlouho. Já bych to tu mezitím uklidil," mračil se na něj Harry.
"Jistěže to uklidíte a bez hůlky, abyste si zapamatoval, proč takové excesy nemáte vyvádět!" zahromoval Snape.
"Tohle je můj domov a vy jste tu jen na návštěvě. Přestaňte mi konečně přikazovat, co mám dělat!" křikl Harry a pak jednu schytal, ale ne od Snapea nýbrž od své matky.
"Tohle jsem měla udělat už dávno!" prskla na něj Lily.
"Mami!" třel si Harry tvář viditelně v šoku.
"Žádný mami, od teď máš domácí vězení! Chováš se vážně jako šílenec. Vylákat nás ven, abys tu mohl uspořádat párty! Kdyby ses mě zeptal, dovolila bych ti pár lidí pozvat. Jsem z tebe znechucená a zklamaná! Jdu si vzít lektvar, než mě z tebe švihne," zavrčela na něj Lily a sešla do sklepa.
"Ukliďte ten nepořádek!" nařídil mu Snape a dveře a okna zabezpečil, aby nemohl Harry utéct.
Harry chtěl něco namítnout, ale Snapeův přísný autoritativní výraz jej zarazil. Docela se ho bál. Doufal, že mu taky jednu neubalí. A pak začal uklízet.

***

Severus věděl, že pokud má Harrymu pomoci s chováním, bude muset změnit taktiku. Bylo špatné předpokládat, že se Harry změní, když na něj Snape bude neustále tlačit. To možná fungovalo ve škole. Nicméně teď byl Harry doma a jeho počínání mělo dopad na Lily. Byla z něj zoufalá.
Možná bych měl zkusit jinou taktiku, jako pravý Zmijozel.

Druhý den ráno k němu došel do pokoje.
"Měli bychom si promluvit, pane Pottere," ozvalo se Harrymu za zády. Neochotně se ohlédl
"O čem?" zaujal hned drzý postoj.
"O tom, proč máte takový problém s autoritami," zadíval se na něj Snape přísně. Pak ukázal na postel, na kterou se společně posadili.
"Měl byste pochopit, že to pro vaši matku také není jednoduché. Rozvedla se a musí se s Jamesem i nadále vídat kvůli vám. Už to je pro ni stresující. Pak stres, který prožívá v práci, dále pak vaše věčné výbuchy vzteku a v neposlední řadě chod domácnosti. Víte vůbec, kolik stojí energie a úsilí, aby zvládla domácí práce? Udržovat v chodu několik kouzel je složité. Viděl jste, jak to Lily dělá? Proč myslíte, že raději vaří bez kouzel?"
"Ehmm..." poškrábal se Harry na hlavě.
"Očividně jste se nad tím nikdy nezamýšlel. Zeptám se vás na jednu otázku. Máte svou matku rád?"
"Jasně, že mám, co to je za otázku? Je to moje máma," zamračil se Harry.
"Tak proč jí často doháníte k šílenství? Vaše výstřelky se na ní podepisují. Tušíte kolik za poslední dobu vypije lektvaru na uklidnění?"
"Ne..." hlesl Harry až teď mu docházelo, že je jeho matka poslední dobou vážně unavená, mívá kruhy pod očima, vyhublá...
"Věřím, že budete rozumný, ačkoli jsem často tvrdil něco jiného. Pokuste se, se svým chováním něco udělat. Ne kvůli mně, ale kvůli ní. Má už jenom vás. Myslete na to!"

***

Uběhlo pár dní a Harry hodně uvažoval o tom, co mu Snape řekl. Měl svou mámu rád a nechtěl o ni přijít, táta byl sice taky fajn, ale občas byl na zabití. Jeho novou ženu nesnášel. Co by se s ním stalo, kdyby se jeho máma psychicky zhroutila? Vyčítal by si do konce života, že kvůli němu skončila v u svatého Munga v psychiatrické části nemocnice. A tak se rozhodl, že s tím skoncuje. Pomalu se začal měnit k lepšímu.
Tu přinesl poštu ze schránky, jindy zas pověsil prádlo, umyl nádobí. Vše dělal pomocí kouzel, nicméně tím ušetřil Lily energii. Dokonce se už ani nekonal žádný jeho obvyklý výstup. Vše u nich doma probíhalo poklidně.
"Nevím, co jsi mu řekl, ale díky," zašeptala Lily Snapeovi jednoho večera.
"Rádo se stalo," přikývl Snape.
"Pomůžeš mi s večeří ručně?" zeptala se Lily
"Musím?"
"Mohl bys," zasmála se Lily. Snape si povzdechl, doložil noviny a přešel ke kuchyňské lince.
"Nakrájej prosím cibuli," poprosila jej Lily. Snape se podíval po zelenině a pak vytáhl hůlku a provedl kouzlo.
"Severusi, myslela jsem, že mi to pomůžeš dělat ručně," zakroutila Lily hlavou.
"Zabírá to moc času," utrousil.
"Vždyť je to podobné vaření lektvarů."
"To jistě ne. Tam přeci nemůžeš házet přísady, jak se ti zlíbí."
"Ale ale pane profesore, tohle na mě nezkoušejte," zasmála se Lily.
"Paní Potterová, laskavě se věnujete strouhání té mrkve, než si ustrouháte všechny prsty," odfrkl si Snape svým typickým tónem hlasu, který používal v Bradavicích.
"Ty jo, vážně se takhle chováš v hodinách?"
"Pochybuješ snad o tom?"
"Ani se nedivím, že Harry lektvary nesnášel," zasmála se Lily.
"Tvůj syn byl lektvarová pohroma, ale budiž ti útěchou, že v popředí před ním stál ještě pan Longbottom," ušklíbl se Snape.
"O něm taky Harry často mluví. Prý jsi z toho chudáka udělal uzlíček nervů. Jak té vidí, klepou se mu ruce."
"Připouštím, že jsem na něj byl mnohdy přísnější než si zasloužil, ale to je ve snaze v něm vyburcovat nějakou činnost. A to, že nerozeznal rozdrcené dračí zuby od prachu na podlaze, za to stěží mohu já," bránil se Snape.
"Ty jsi vážně příšerný. Prosím jdi ochutnat tu omáčku."
Snape přičichl k bublajícímu hrnci, vzal lžičku a olízl její špičku.
"Tak jakou mám známku, pane profesore?" zazubila se Lily, ve tváři nevinný kukuč.
"Řekl bych, že Přijatelnou," uchechtl se Snape.
"Tss sprosťáku! Chutná výborně! Máš moc vysoké nároky!" plácla jej po rameni Lily.
Harry, který sešel dolů, je již nějakou dobu pozoroval. Nemohl věřit tomu, že Snape s jeho matkou žertuje. Kdo by si kdy pomyslel, že uvidí Snape se usmívat. Ale bylo tomu tak. Celkem mu úsměv sluší.

Nad čím to u Merlina přemýšlím?

"Ehm mami?" pročistil si Harry hrdlo. Lily se otočila. Stál tam, na sobě jen šortky. Všechno ostatní jej bůhví proč zase škrábalo. Kdyby mohl, chodil by nahý, ale vzhledem ke speciální návštěvě si to nedovolil.
"Copak?" odložila Lilly vařečku a přešla k synovi.
"Dostal jsem hlad," poškrábal se Harry na hlavě.
"Pane Pottere, zcela jistě byste vydržel ještě pár minut, než bychom vás k večeři zavolali."
"Mě už to zavřenýho v pokoji nebaví," povzdechl si Harry.
"Tak tu buď s námi," pokrčila Lily rameny. Poté se podíval na Snapea, který si měřil Harryho tělo. Naštvaně zaskřípala zubama. Musel si toho všimnout, protože vzápětí řekl.
"Mohl byste se obléknout. Alespoň kvůli mně," podotkl Snape.
"Mě ale zase všechno škrábe," namítl Harry.
"Dám vám lektvar. Nicméně přeměňovaní kouzla vám také nejdou, pane Pottere?"
"Aha to mě nenapadlo," zrudl Harry.
"Očividně. Accio tričko Harryho Pottera," švihl Snape hůlkou a po chvíli do kuchyně přiletěli Harryho oblečení.
"Prosím můžete začít," vyzval jej Snape. Harry se cítil trapně. Neznal kouzelnou formuli.
"Co vás ta Minerva učí?" protočil Snape panenky a zakouzlil Sateen na Harryho oblečení se změnilo na hladký, neškrábající oděv.
"Ehm díky," přikývl Harry a honem se oblékal.
"Co máme dobrého?" zajímal se Harry.
"Hovězí na zelenině s bramborem," odpověděla Lily.
"Super, mám hlad jako vlk," zazubil se Harry a na to konto mu zakručelo v břiše.
Když si sedal ,docela ho to bolelo, ale nedal to najevo. Ačkoli Snape si ho pořád podezřívavě měřil.
Když dojedli, Harry si ještě přidával další porci.
"Myslím, že byste mohl směle konkurovat panu Weasleymu," uchechtl se Snape. Harry se tomu zasmál.
"Na Rona nemá nikdo," zavrtěl Harry hlavou.
"O čem to mluvíte?" nechápala Lilly.
"O slušném stolování pana Weayleho, tedy spíš jeho absolutní absenci," poznamenal Snape. Harry vyprskl smíchy. Napil se a pak se podíval na Snapea.
"Tedy nikdy bych to do vás řekl, ale vy jste zábavný," zubil se Harry a v očích mu svítil jiskřičky pobavení.
"Doufám, že mne neprozradíte, snažím se to úspěšně maskovat již několik let," řekl Snape temně. Na to Lily i Harry vyprskli smíchy.
Bylo to prima rodinná večeře. Harry se uvolnil, po očku sledoval Snapea. Na tom chlapovi přeci jen něco je. Jinak by se s ním máma přeci nebavila.
Lily, která ty dva sledovala ostřížím zrakem, něco došlo.

Oni se asi přitahují navzájem, sakra!

8. část

Ačkoli Lily v duchu zuřila nad tím, že její syn také začal Snapea považovat minimálně za zajímavého a Severuse několikrát varovala, aby si nic nezačínal. Musela přeci jen uznat, že podivuhodné příměří, které mezi Harrym a Severusem vládlo, bylo zajímavé. Stále jí ovšem bylo proti mysli, že by se ti dva dali do kupy.
Věděla, že Harry ještě nikdy neměl žádného partnera, a že Severus je již dlouho sám. Jistě přála jim, aby byli šťastní, ale copak musí být šťastní spolu? Stále v ní ale jakoby převládal pocit křivdy. Částečně jakoby Severuse chtěla spíš pro sebe a částečně taky proto, že Harry je její syn a měla by ho chránit. Věděla jaký Snape dokáže být a nechtěla, aby jejímu synovi ublížil. Pralo se to v ní a netušila, jak dlouho ještě tento tlak vydrží.

***

O pár dní později...

Severus a Harry byli doma sami, mladík již neměl domácí vězení, ale z nějakého důvodu nechtěl jít z domu, Severusova přítomnost byla v tuto chvíli zajímavější, než den strávený na pláži. Nicméně momentálně se nudil. Domácí práce už byli hotové a tak sedl naproti Snapeovi a snažil se s ním konverzovat.
"Myslíte že byste mohl chvíli přestat číst? Co kdybychom si zahráli nějakou hru?" vnucoval se Snapeovi Harry.
"Zajímalo by mne, kde se ty vaše nápady rodí. V mozku zcela jistě ne," zakroutil Snape hlavou.
"Ale no tak. Řeknu vám teda alespoň pár vtípků,"
"Nejsem sto dokončit čtení, dokud mi tu překážet, takže pokud musím strpět vaše adolescentní výlevy, prosím spusťte," usadil se Snape pohodlněji do křesla.
"Takže, co se vznikne, když se použije kouzlo Feraverto na cigaretu?" zeptal se Harry.
Snape pozvedl obočí
"Ohnivý pohár!" chechtal se Harry. Když uviděl zcela kamenný obličej svého profesora nechal toho.
"Jak dlouho vám trvalo než jste vymyslel tento. Ehm žert?"
"Já ho nevymyslel, to Ron," usmál se Harry.
"V tom případě to dává smysl," utrousil Snape.
"No dobře uznávám, že to nebyl nejlepší vtip, zkusím něco jiného. Povídají si mezi sebou dva mozkomoři. Tak jsem se zamiloval do jedné vězeňkyně z Azkabanu. Políbil jsem jí a ona mi najednou umřela."
"Pokud toto měl být pokus o černý humor moc se vám nevydařil," sjel jej Snape.
"Ach jo s vámi je to těžký...," zamračil se Harry.
"Nemohu za to, že vaše pokusy být vtipný, se absolutně míjí účinkem," ušklíbl se Snape.
"Dobře a tak teď poslední. Je mudlovský, znám ho od Hermiony."
Snape se zatvářil pochybovačně.
"Je to pohádkový vtip. Kníže se dívá na Kouzleného dědečka, tak se mi zdá, že jste to kouzlo nějak špatně zformuloval. Chtěl jsem princeznu. Ne být princeznou!"
Snape podivně zabublal ve snaze udusit v sobě smích.
"Ha, já to viděl!" vykřikl Harry vítězoslavně.
"Nechápu, o čem to mluvíte," sjel jej Snape pohledem.
"Vy to víte, já to vím, nebudeme si hrát na schovávanou. Pobavilo vás to," chechtal se Harry a začal tancovat po pokoji.
"Dětinské vtipy a chování," utrousil Snape. Pak mladík z nějakého popudu Snapea objal.
"Promiňte...," zajíkl se Harry.
"V pořádku," sykl Snape.
"Víte co, nechtěl byste jít ven? Blízko je tu mudlovská pouť," napadlo najednou Harryho.
"Na dlouhé pochody mne neužije," pozvedl Snape obočí.
"Ale takhle to není myšleno. Jsou tam různé atrakce. Jako kolotoče a koupačky a další... je to, prima člověk se uvolní," usmál se Harry.
"Předpokládám, že budete stále prosit až to bude k nesnesení, pokud vám na to nekývnu, že?" odfrkl si Snape.
"Správně," zazubil se Harry.
"Co mám s vámi dělat," povzdechl si Snape. A pomyslel si o tom, že začíná měknout. I když v jeho přítomnosti v jistých partiích naopak...
"To je úplně skvělý. Přemístíme se tam," zubil se Harry.
"Buďte to muset udělat za mne, netuším, kde ta vaše pouť je," oznámil mu Snape. A Harrymu náhle došlo, že on sám nikdy druhého nepřemísťoval.
"Je to stejné jako když to dělám sám?" zeptal se Severuse.
"Ano jen se musíme pevně chytit a já musím mít mysl prázdnou, abych si nezpůsobil odštěp."
"Aha," řekl Harry rozpačitě.
"Pojďte ke mně, Pottere," vyzval jej Snape. Harry k němu váhavě přistoupil. Snape jej pevně objal a skryl pod svůj plášť.
Harry se zachvěl. Téměř zapomněl, proč se ho Snape chytil. Podíval se mu do očí. Snape měl také zvláštní výraz ve tváři. Pak Harry oči raději zavřel. Pomyslel na místo, kde se nacházela pouť. Za chvíli se s hlasitým prásk přemístili.
Kolem byl strašný hluk. Nikdo si nevšiml, že se mezi lidmi najednou objevili dva kouzelníci a objímají se.
Když se ho Snape pustil, rozhlížel se okolo. Stály zde všemožné atrakce, houpačky, dokonce dům hrůzy a neskutečný hluk a křik.
"To je vaše představa uvolnění?" ušklíbl se Snape.
"Bude to zábava, vážně," zachechtal se Harry. Popadl Snapea za ruku a táhnul jej k obřímu řetízkovému kolotoči. Skutečně si Severus připadal jako pitomec, když jej ta tlustá ženská, s příšerně zmalovaným obličejem a se žvárem v tlamě připoutávala. A když se ta příšerná věc roztočila, měl v očích hrůzu. Po deseti minutách slézal dolů bledší než jindy.
"Jste v pořádku?" zajímal se Harry.
"To chce panáka," zahuhlal Snape. Harry ho mezitím dovedl stranou. Pak se u nich zastavil podivný týpek, strakatou košilí vpředu rozhalenou, ze které mu vylézaly chomáče chlupů z hrudi. Na očích černé brýle, jak moucha cc a pruhované kalhoty.
"Vedeš novýho upíra do našeho domu hrůzy?" zeptal se ten chlap. Snape je zpražil pohledem. Harry se zajíkl a neříkal nic. Severus na něj použil neverbálně matoucí kouzlo a chlápek poté odešel.
"Omlouvám se," zašeptal Harry.
"Neměl jsem se nechat přemluvit," zavrtěl Snape hlavou.
Harry si z kapsy vytáhl lektvary pro první pomoc. A podal je Snapeovi.
Ten se tvářil dosti nedůvěřivě. Znal Harryho umění v lektvarech.
"Nebojte se, to vařila máma," usmál se na něj Harry. Snape se ušklíbl a vzal si lektvar na uklidnění. Za pár okamžiků se cítil výborně.
"Co kdybychom zkusili autíčka," navrhl Harry.
"Na žádný pekelný stroj mě již nedostanete." Zavrtěl Snape hlavou.
"Ale no tak je to sranda. Budete už na zemi. Jen se bude bourat do dalších aut," zatáhnul ho Harry k místu kde stála rampa pro auta. Než stačil Snape cokoli říct, donutil jej si tam sednout a zaplatil vstupenky. Harry si sedl vedle něj. Bylo příjemné cítit Harryho na dotek vedle sebe. A pak to začalo. do autíček byla puštěna elektřina. Harry sešlápl pedál vyrazili kupředu a prásk. První náraz Snape se musel držet madel, a další náraz. Během jejich ztřeštěné jízdy narazili snad tisíckrát, ale byla to vážně zábava. Snape se bavil a dokonce se smál. Když jízda skončila, nasadil svou obvyklou masku lhostejnosti.
"Jsem rád, že jste souhlasil. Bavil jsem se," zubil se Harry
"Bylo to ucházející," připustil Snape.
"To je asi největší pochvala, co můžu chtít co?" chechtal se Harry.
"Zřejmě," ušklíbl se Snape se smíchem v hlase.
"To je jedno, bylo vidět, že se bavíte," mrkl na něj Harry.
"Chcete tu ještě být?"" zeptal se Snape.
"Chci si koupit přeslazenou cukrovou vatu," zazubil se Harry. Snape protočil panenky. Ale vydali se tam společně.
Cestou domů šli procházkou, opravdu to nebylo daleko od Godrikova dolu.
"Bolí mě žaludek," skuhral harry.
"Kdybyste nespořádal celou tu homoli té příšerně růžové cukrové věci, bylo by vám dobře," poznamenal Snape.
"Když ono to bylo dobrý..."
"Do té chvíle než vám z toho začalo být zle," připomenul mu Snape.
"Jo... sakra škoda že nemám svoje lektvary," hučel Harry.
Snape se na něj již nemohl dívat. Chytil je za paži přitiskl k sobě hrudníkem, nosy se téměř dotýkaly. Na úder srdce se navzájem propalovali pohledem.
"Vyprázdnit hlavu. Což by pro vás neměl být až takový problém," ušklíbl se Snape a pak je přemístil před jejich dům.
Doma nikdo nebyl jen vzkaz, že si Lily šla něco zařídit a vrátí se později, at si mezitím připraví večeři.
Snape Harryho odvedl do obývacího pokoje a zavolala si lektvar na uklidnění žaludku. Po chvíli se mladíkovi udělalo lépe.