V Blpské kovárně teď probíhal každoroční úklid, který se ovšem nepravidelně opakoval. Tlamoun měl prostě svůj organizovaný nepořádek.

Bručoun chroupal poslední kusy šrotu když Tlamoun skončil. No jo, ale teď potřebuje doplnit zásoby, takže kov, kůže a tak dále.
,, Takže budu muset na Severní Trhy....jupí. Jsem štěstím bez sebe..''. Bručoun se na něj jen podíval a začal se valit pryč. ,, Bručoune! Počkej!...''
--------------
Znavený Bručoun sebou plácl do přístavu na Trzích a začal znovu spát , zatímco Tlamoun se začal kulhat ke nejbližším stánkům ovšem ty, které prodávali věci, které potřeboval on byli hlouběji v centru Trhu.

Když tak procházel mezi všemi těmi obchůdky, všiml si , že je tu nějaké pódium nebo co. Pár prken jako pódium a několik dek sešitých dohromady jako opona. Vypadalo to, že se tu usadili komedianti.
Tlamoun si pohrál se svým knírem při přemítání zda má cenu tam chodit, ale usoudil, že trocha kultury ho nezabije.

Posadil se mezi ostatní lidi , kteří tam čekali a upřel svůj zrak má oponu , za kterou se to již začalo hýbat. Bylo tam slyšet šeptání a nějaké skřeky. Po pár minutách se opona začala roztahovat. Na jevišti stála malá stolička na jejímž opěradle seděl noční děs. Měl na sobě pestrobarevný obleček a šaškovskou čapku.

Většina lidí se okamžitě začala smát a lámat se v kolenou. ,, To má bejt jako všechno? Drak v pitomě vypadajícím vohozu? " řekl si Tlamoun a podrbal se na bradě. Ovšem za několik vteřin na jeviště vstoupil vysoký muž s dlouhým, uprevaným knírem a čepicí podobné dnešní rádiovce, které mu zakrývala jeho blonďaté vlasy.

Ještě si v rychlosti poladil svou loutnu a věnoval divákům široký úsměv. ,, Velevážené publikum! Je mi tou největší ctí přivítat vás na představení naší drobounnké kočovné společnosti! Mé jméno jest Standa Pěnička a toto je můj věrný společník Skřek! " Děs zapanáčloval když zaslechl své jméno a jeho ocásek se nemohl přestat vrtět.

Standa začal drnkat na svou loutnu a Skřek k tomu začal pískat. To Tlamouna zaujalo. Ještě nikdy neviděl takového šikulku! Z jedné strany jeviště se vynořila tanečnice a z druhé svalnatý muž s velkým mečem v rukou. Ona dívka se začala různě vrtět do rytmu a dokonce si dala nohu za krk!

Ten svaloun začal ten meč kroutit jako párátko. Vypadalo tak snadně! A pak se tam objevil klučina s ledním medvědem na vodítku, který tam začal dělat stojky a různé další špunprnágle.

Tlamoun byl ohromen tak, že zapomněl proč tam vůbec byl a vrátil se na Blp s prázdnýma rukama.
-----------------------------
Od té doby, Tlamoun se snažil dostat na Severní Trhy co možná nejčastěji. Vždycky se rychle protáhl skrz Trh a rovnou k pódiu, kde se posadil na své teď už obvyklé místo.

Vždycky když se Standa objevil na jeviště, věnoval Tlamounovi úsměv. Těšilo ho, že se tu vždycky zastaví aby jim věnoval vřelý potlesk.

A protože každý správný hospodský se snaží udržet své štamgasty blízko jeho hospody , o to samé se pokusil i Standa, když Tlamounovi hodil růži z papíru. To onoho Blpana ohromilo, a možná se i lehce začervenal. To není jisté.

Tlamoun si ji při zpáteční cestě zastrčil za opasek a rozešel se zpátky k Bručounovi. Když odcházel ještě se stihl otočil a když zahlédl onoho muzikanta, zamával mu na pozdrav. Onen poeta zamával zpět a opět věnoval Tlamounovi úsměv.

,, On je zamilovaný..." začala potichu broukat hadí žena a medvědář se tom ihned zasmál. No vlastně se zasmáli všechni i zvířecí osazenstvo. Standa jen mávl rukou.
,, Nechte si to. Každej jsme ňákej..". Raději si začal ladit svou loutnu ale přeci jen by drobátko červený.
--------------------------
Když se za pár dní Tlamoun opět zastavil na Severních trzích tak zjistil, že Pěnička a spol už netábořili u onoho jeviště. ,, Že by to už zbalili? No je pravda, že moc lidi sem už nepáchlo...Hmm..".

Chvilku tam ještě stál, ale nakonec se rozešel zpět. Když procházel kolem přístavu, všiml si, že tam stojí Pěnička a spol u menší loďky, která má ovšem plachty naprosto na cáry.

,, Krucinál! Ztracená bouřka! " Kluk od medvěda a hadí žena zašívali plachty , ale šlo to pomalu. ,, Kdo to mohl vědět Natašo?  Starám se o medvědy, nejsem jasnovidec. ".
,,  Nikdo z nás není Fílo, ale mohlo nás to napadnout, že se něco podobného stane...''  řekl onen železný muž, který přenášel některé z věcí do lodi.

Tlamoun se k nim rozešel ,, Zdravím! Koukám, že máte menší problém s plachtama..." Všichni se na něj otočili a chvilku se na něj dívali. První promluvil Standa ,, Jo...včera nám vítr potrhal plachty...." Tlamoun přešel k plachtám a opatrně kus zvedl aby nezrujnoval práci, kterou odvedli Fíla a Nataša.

,, Hmmm.....něco by se dalo udělat....počkejte tady..." Tlamoun se začal kulhat pryč. ,, To je ten co pořád chodil na naše představení? " ,, Ano Karlosi, to je on " odpověděl železnému muži Standa.
-------------------------------------------------
Za několik chvil se komediantská loď řítila přes vlny slané vody....no jak rychle dokáže letět líný drak tvaru okurky? No prostě Bručoun byl zapřáhnutý za loď.

Tlamoun seděl na přídi, Karlos kormidloval , Nataša a Fíla stále šíli , Skřek spal na ledním medvědovi jehož jméno je Kuliferda.

Standa si přisednul k Tlamounovi, který se ihned trochu začervenal. Po chvíli pozorování vln a ticho doprovázené máváním Bručounových křídel začal Standa konverzaci.

,,...Takže tak. Dětství bylo vopravdu sranda..." zakončil svůj monolog Tlamoun a Standa vypadal velice dojatě. ,, Jsem dojat...je to smutnější než ta nejsmutnější balada kterou jsem kdy hrál..''

Tlamoun se zasmál ,, Balada o chromém kováři...to tu ještě nebylo..". Oba se začali smát a mluvili spolu ještě dlouho do noci než se jejich loď konečně objevila ve vodách Blpu..