" Co budeš chtít dnes dělat?" zeptal se Severus po chvíli.

"Asi bych se chtěl proletět na koštěti," řekl Harry. Potřeboval se uvolnit, cítil se hrozně napjatě. V Komnatě se objevilo několik košťat.

" Uvědomuješ si doufám, že to je jen pár hodin, co jsi téměř zemřel?" upozornil jej Severus.

"Eee jo... ale už je mi mnohem líp." dušoval se Harry a Severus se zatvářil pochybovacně.

" Vážně!" trval Harry na svém.

"Neuškodilo by ti trochu odpočívat."

"Já se potřebuju uvolnit, prosím."

"Znám mnohem lepší způsob uvolnění," řekl Severus a pohledem se mu vypíjel do očí. Harry vytřeštil oči a zrudl, což Severuse pobavilo.

"Dobrá, jak myslíš, koneckonců jsi dospělý. Poznáš kdy ti není dobře. Snad ti nebude vadit, pokud se nepřipojím. Půjdu si nasbírat nějaké přísady na kraj Zapovezeného lesa."

" A nebude to vadit smlouvě?" zeptal se Harry s obavou. Najednou se létání nezdálo jako dobrý nápad.

" Smlouva pozná, kdybys chtěl utéct pryč. Což se doufám nechystáš."

"Včerejší mučení mi bohatě stačilo, děkuji..." zavrtěl Harry hlavou.

"Nasnídáme se a potom vyrazíme."

***

Harry létal na koštěti celé dopoledne a bylo mu skvěle. Miloval létání. Nic se tomu nevyrovnalo. Severus mezitím stihl sesbírat několik vzácnějších přísad a poté zašel ještě na čaj za Minervou.

Poté se s ředitelkou rozloučili a vrátili se do Severusova domu.
Společně připravili oběd a pak přiletěla Erol. Severus vzteky stiskl zuby.

" To je od Rona." řekl mu Harry a poštu si převzal.

Ahoj Harry, potřebujeme s tebou mluvit... prosím. Ron a Hermiona.

" Mohli by s Hermionou přijít na návštěvu?" zeptal se Harry Severuse.

"Bez tvé ženy!" zmračil se Severus.

"S ní se teď fakt vidět nechci," řekl Harry.

"V tom případě souhlasím."

"A můžu s nimi zůstat sám?"

"Skutečně netoužím slyšet váš rozhovor," odfrkl si Severus.

" Děkuju," zazubil se Harry a začal psát odpověď.

Asi o hodinu později už zvonili na zvonek. Harry je pozval dál a Severus podle předchozí dohody odešel do své laboratoře.

" Díky Merlin kámo. Jsem rád, že jsi v pořádku," řekl Ron.

" Ehm jo..."

"Ginny vypadala fakt rozrušená, když nám to říkala a pak Snape byk tak vzteklý..." zašeptala Hermiona.

"Jo, to si dovedu dost dobře představit, " řekl Harry.

"Myslím, že jsem ho nikdy neviděl v takovém stavu. Skoro jakoby byl posedlý. A taky říkal dost divný věci..." mračil se Ron.

"Jaký?" zeptal se Harry obezřetně.

"Ehmm no... byl prostě rozrušený..." řekla Hermiona.

" Řekl, že tě má Ginny nechat být, že to bude nejlepší, protože chce být s tebou on. Představ si, že měl tu drzost tvrdit, že jsi taky teplej," řekl Ron napůl obvinujícím tónem napůl zvědavým. Skutečně nevěděl, co si o tom všem myslet. Vždyť Harry byl jeho kámoš už tolik let, to by přeci poznal.

"Eee ..." zrudl Harry.

" Harry, prosím řekni pravdu," povzbuzovala ho Hermiona, ale v Ronových očích bylo vidět opovržení.

Harry si představil jaké by to bylo být bez něj a jeho rodiny. Nechtěl to dopustit a tak nakonec řekl to jediné co mohl:
"Prosím tě, vždyť je to Snape vymyslí si cokoli, aby ublížil..." a chechtal se. Uvnitř ale cítil jako by se v něm všechno úzkostí sevřelo.

Jak dlouho se dá předstírat?

"Merline, to jsem si teda oddechl. Si vem kdyby to byla pravda," chechtal se Ron celý šťastný.

"Oh jaká učiněná hrůza," přisadil si Harry. Hermiona ho však pozorovala poněkud zdrženlivě. Něco se jí by tom nezdálo. Nedíval se jim přitom do očí.  Lhal, tím si byla jistá... jen ještě netušila, jak to z něj vytáhnout.

"Je hrozný, že zakázal Ginny tě navštívit, " řekl Ron.

" No vlastně... souhlasím s ním," řekl Harry a Ron překvapeně otevřel pusu.

" Proč sakra?"

"Rone, chovala se jako blázen,  ublížilo mi to. Fakt jsem myslel, že umřu," bránil se Harry.

"Určitě ti nechtěla ti ublížit... "

" No to by byl uplný vrchol, nemyslíš?" zamračila se Hermiona.

"Prostě jsem na ní naštvanej. Jasně jsem jí říkal, ať mě nechá být, ale ona mě místo toho spoutala, abych nemohl utéct, sakra. To není normální," mračil se Harry a Ron zbledl. Teď už ani on neměl žádný argument.

"Občas si říkám, že se jako malá musela praštit do hlavy," utrousil Ron.

" Víte co, nechme toho. Už půjdeme, potřebuju si ještě projít svoje poznámky."

"K čemu?" podivili se.

" Pořád si nejsem jistá, jestli jsem odpovídala správně u přijímaček na vysokou školu."

" Hermiono!" protočili Harry i Ron oči.

***

Když Ron s Hermionou odešli, Harry zašel do sklepa za Severusem. Ten právě míchal lektvar proti bolesti, co mu akorát došel.

" Už odešli?" podivil se Severus.

"Hmm... Proč jste jim to říkal? Ron se mě na to ptal," zamračil se Harry.

" Co přesně?" řekl Severus a dál míchal v kotlíku.

"Že jsem, no však víte... jako vy, " řekl Harry nervózně. Severus se na něj podíval.

" Nedokážeš vyslovit slovo gay?" pozvedl jedno obočí.

"Dokážu jen..." vykrucoval se Harry.

"Řekl jsem jim to, protože jsem měl toho všeho mlžení dost. To jsem ještě netušil, co sis provedl. Co jsi jim odpověděl?" zajímalo  Severuse. Harry uhnul pohledem a začal se náhle zajímat o sklenice s přísadami.

" Harry..." povzdechl si Severus.

" Já prostě nemůžu, chápete to?" vykřikl Harry. Severus kouzlem zmrazil lektvar, očistil si ruce a přistoupil k němu.

Harry k němu byl otočený zády, Severus mu položil obě ruce na ramena a přitiskl se k jeho zadům, Harry se zachvěl.

"Rozumím ti, ale čím dříve to uděláš, tím lépe. Tahle jen prodlužuješ svou bolest a přátele ponecháváš v naivní představě, že bude vše jako dřív."

"Ale co když to prostě nechci..." zašeptal Harry. Severus ho otočil k sobě a pohladil po tváři a Harry se zachvěl a zavřel oči.

"Nemyslím," zašeptal mu do ucha a Harrymu srdce vyskočilo až do krku.

"Prosím..." zašeptal Harry ani nevěděl o co prosí.

" Harry, tím že to v sobě budeš potlačovat, si jen ublížíš," řekl Severus a zvedl mu bradu.

" Podívej se na mě," řekl tiše a Harry neochotně poslechl. Díval se na něj trochu se obavou a zároveň zvědavostí. Severus se sehnul a zlehka spojil jejich rty. Harrymu se zadrhl dech. Jeho rty pálily i mrzly zároveň a točil se s ním celý svět. Tohle s Ginny nikdy nezažil.

Tak takové to může být?

" Netvrď mi, že se ti to nelíbí, to ti nikdy neuvěřím..." zašeptal Severus. Harry zakňoural a zabořil mu hlavu do ramene.

" Není potřeba se stydět za své touhy. Chápu, že to pro tebe není jednoduché, ale odprosti se od těch příšerných předsudků. Můžeš si dovolit být šťastný."

"Ja se bojím, že zůstanu v životě úplně sám, když to všem přiznám," zašeptal Harry s obavou.

"Určité riziko tu je vždycky. Ale sám nezůstaneš, máš mě a já se nikam nechystám," řekl Severus rozhodně a znovu ho políbil, až se Harrymu zatočila hlava.

Poté Severus Harryho pustil a sem znovu míchat lektvar. Harry s nohama jako z gumy sotva vyšel schody. Pak si sedl do obývacího pokoje a zíral do plamenů v krbu.

Přemýšlel dlouho, nevěděl co má dělat, ale bylo víc něž jasné, že už nic nebude jako dřív.

Severus zeste dlouho nevyšel z laboratoře, ale s postupujícím dnem Harry opět začal řešit otázku spánku.

Co se dnes stane až Snape přijde do ložnice?