Harry měl pocit, že mu něco kolem Snapea stále uniká. Chvílemi pociťoval podivnou náklonnost, která nedávala smysl, ale něco v hlavě mu našeptávalo, že to tak má být. Nechápal to.

Může za to ta pitomá smlouva, nebo už začínám bláznit? Proč pořád Snape trvá na tom, že se mnou chce spát? Co z toho bude mít, vždyť nejsem gay. Nemohlo by ho přece uspokojit jen kdybych ležel v posteli jako placka. Nebo mě chce prostě jen ponížit? Ale to jak se chová tomu vůbec neodpovídá. Je spíš starostlivý, říká mi Harry, je v podstatě milý... skoro jakoby chtěl... ne to je nesmysl. Proč by chtěl, abych se do něj zamiloval, vždyť je to Snape... miluje mě snad on?  Naznačoval, že jsme si byli blízcí. Nevzpomínám si, že ano. Tedy po procesu chvilku ano, ale nebylo to takovým způsobem. Byl jsem mu vděčný za pomoc ve válce. Přece si to nemohl splést s romantickými city? Tohle fakt nedává smysl. Budu si s ním muset promluvil...

***

Mezítím oknem přiletěla Erol. Nesla dopis od Ginny. Když Severus uviděl její písmo, zaplavil ho vztek. Dopis okamžitě spálil a sovu vyhnal.

Jak může být ta holka tak pitomá?

Aby se rozptýlil, vymýšlel, co má Komnata připravit k večeři pro dva a k tomu očaroval nástroje, aby hrály příjemnou hudbu. Když Harry vyšel konečně ven, podivil se.

"Něco snad slavíme?" utrousil Harry.

"Jen jsem s tebou chtěl strávit příjemnou chvíli," pokrčil Severus rameny.

" Dobře, ale pak si promluvíme," řekl Harry, který začínal mít hlad. Severus přikývl a posadil se.

Večeře probíhala v tichu. Jídlo bylo vynikající. Když Harry dojedl poslední sousto, upřeně se zadíval na muže před sebou.

"Tak povídej," vyzval Severus, který právě naléval dvě sklenky vína.

"Zajímalo by mě něco z minulosti. Protože mi na tom všem něco nesedí."

" Poslouchám."

"Kdy jsme si podle vás začali být blízcí?"

"To mne teď zkoušíš?"

"Snažím se to jen pochopit, protože když jsme skočili s nitrobranou, nenáviděl jste mě. Což úplně chápu, choval jsem se jako blbec. Potom co mojí vinou umřel Sirius, to nebylo o nic lepší... Pak mě unesli a mučili dva měsíce a později jsem málem zabil Malfoye. Další rok jsem už ve škole nebyl a hledal viteály. Viděli jsme se až později, kdy jsme vám zachránili život, potom co vás kousla Nagini. Taky při procesu, kdy jsem svědčil, aby vás pustili, protože jste nám tolik pomáhal kvůli mamince, která byla vaše kamarádka... takže pořád nechápu, na co jste narážel... vždyť mezi námi přece nikdy nic nebylo." 

Severus se zamračil... tohle bylo divné.

Jakto, že si nepamatuje na ty měsíce po jeho únosu, na ty hodiny, které jsme spolu strávili cvičením a poté příjemnými rozhovory,  ty kradmé pohledy a lehké doteky rukou... vytěsnil to snad ze svých vzpomínek? Ale proč?

" Zvláštní, že si nic nepamatuješ...."

" Myslíte, že mi Voldemort hrabal v hlavě při mučení?" napadlo Harryho.

" Ty události se staly až poté. Pamatuješ si, že to já jsem ti napomohl uprchnout?"

"Vážně?"

"Nebylo by nakonec nic divného, žes to zapomněl. Bylo to pro tebe velmi traumatizující. Nicméně poté jsme se nějakou dobu vídali. Albus chtěl, abych tě naučil nějaká kouzla."

" Cože?" vykulil na něj Harry oči.

"Je možné, že tvou mysl skutečně někdo ovlivnil."

" Já... nevzpomínám si..." pokrčil Harry rameny.

" Dovolil bys mi to zkontrolovat?" zeptal se Severus. Začínal být znepokojený.

" Dobře," řekl Harry nejistě.

"Legillimens," zašeptal Severus a už se probíral vrstvami Harryho vzpomínek. Po nějaké době našel obranou linii. Byla dost neodborně vytvořena. Na jejích koncích se třepila a pomalu z ní unikaly některé vzpomínky. Zatlačil na ní až se rozpadla a vzpomínky se naráz uvolnily. Bylo jich tolik a všechny se týkaly onoho období, kdy s ním Harry trávil tolik času.
Severus šel dál a uviděl další bariéry, stejně neodborně vytvořené. Našel v nich vzpomínky na události, kdy ho někdo ze Zmijozelu chytil na chodbě, poté co vyšel od Severuse a vysmíval se mu, že měl zase trest u Snapea a že tam snad chodí leštit baňky dobrovolně. V další vzpomínkách si Weasley utahuje s Finigana, protože se moc dlouho díval na Thomase ve sprše.  A mnoho dalších potupných vzpomínek týkající se vysměchu na gay tématiku. Nakonec vzpomínky odhalily, jak mu byl zákrok se vzpomínkami proveden. Ten kdo to udělal nebyl nikdo jiný než Harry sám.

***

Harry křičel, vzpomínky jej bolely měl pocit, že se mu rozskočí hlava. Severus vyklouzl z Harryho mysli a okamžitě mu podal lektvary na bolest a také bezesný spánek. Vzal ho do náruče a odnesl do postele.

"Prosím, já nechci spát..." víc už nestihl říct a usnul.

Severus musel jít pryč, potřeboval vybít ten neskutecný vztek, který cítil. Měl chuť to tady rozmlátit úplně celé.  Minerva by mu za to rozhodně nepoděkovala. Byly to jen dva týdny, co konečně s ostatními dala všechno po bitvě do pořádku.

Mířil za hranice pozemku a poté se přemístil kamsi na Antarktidu. Zuřivě bušil rukama do zmrzlé země v zoufalství a vzteku.

"Proč, Harry?"

Když už více nemohl křičet a ruce měl tolik rozbité, že téměř nedokázal udržet hůlku, přemístil se zpět.

Cestou do hradu si uzdravil své rozbité ruce a přemýšlel, co Harrymu řekne. Nedovedl pochopit, co ho vedlo k tak drastickému opatření.

Harry spokojeně oddechoval na posteli a tak se Severus přitulil a pokoušel se usnout. 

Až se zítra vzbudí, budeme si muset o všem promluvit...

***

Jako první se vzbudil Severus a vyčkával až se probere i Harry. Mladík otevřel oči a zjistil, že je objímán pevnými pažemi. Tentokrát nechtěl utíkat, jen se cítil poněkud nepohodlně.

" Dobré ráno," řekl Severus.

" Dobré, " zamumlal Harry a chtěl se z jeho náruče vymanit. Muž mu to ovšem nedovolil.

"Vysvětlíš mi to?" zašeptal Severus. A Harry mu s kňouravým zvukem zabořil hlavu do ramene.

" Harry, víš, že to musíme vyřešit. Odsouváním problému to jen zhoršíš."

" Já vím," zahuhlal Harry.

Severus mu zvedl hlavu za bradu a zadíval se mu do očí: "Tak spusť."

"Jsem idiot," vzdychl Harry smutně.

" Nejsi, jen se tak občas chováš," utrousil Severus.

" Jo..."

" Řekni mi proč, Harry? Udělal jsem něco..."

"Ne, to jen všechny ty události... Prostě jsem si myslel, že se s tím nemůžu nikomu svěrit. A pokud by přeci jen Ron s Hermionou zkousli, že se mi líbí chlap... Moji přátelé vás nenáviděli. Nechtěl jsem si vybírat. Bylo jednodušší na vás zaponenout..."

"Mohl sis vážně ublížit..."

"Já vím, jsem idiot."

" Co teď, když o sobě již nepochybuješ?"

"Já.. nevim..."

" Harry, mohu tě ujistit, že mé  city nikam nezmizely."

" Já nevím, musel bych převrátit celý svůj život vzhůru nohama. Na to nejsem připravenej."

" Skutečně chceš celý život předstírat? Nedomníváš se, že si tvá žena zasluhuje pravdu a ty skutečné štěstí?"

" Já... nechci jí lhát, ale celé je to moc komplikované."

" Harry, stačí jen říct pravdu."

" Myslím, že mě budou všichni nenávidět. Já nemám jinou rodinu než Weasleyovi."

" Pokud skutečně chtějí, abys byl šťastný, tak ti časem odpustí, mají tě rádi."

" Mám strach."

"To chápu, ani pro mne tenkrát nebylo jednoduché říct pravdu. Ale nakonec to byl osvobozující pocit, nemuset všem lhát."

" Musím si to promyslet," zašeptal Harry.

" Chápu," řekl Severus. Nemohl  na Harryho tlačit. Koneckonců času měli víc než dost.