Potom, co ostatní konečně odešli, Hermiona vypila lektvar na uklidnění, který jí dala madam Pomfreyová.

Pořád přemýšlela, co je teď asi s Harrym a Ginny a zda je Severus už našel. Ještěže nebyla úplně sama, asi by se zbláznila.
Colin tu stále čekal, nemohl jen tak odejít.

"Kdybych mohl něco," řekl. Hermiona vyhledala jeho pohled a vděčně se na něj usmála.

"Děkuji ti, už jsi udělal dost."

" Chceš doprovodit domů?" Napadlo ho a dívka jemně přikývla. Čert vem nějaké vykání, byli sami tak co.

Vyšli z učebny a vydali se nahoru po schodech. Ani jeden se neodvážil něco říct. Když se zastavili u jejích komnat, Colin jí nečekaně chytil za ruku a ona uskočila, jako by jí jeho dotek popálil.

"Promiň," řekl vyděšeně, že jí něco provedl.

"Ehm v pořádku," zavrtěla hlavou.

"Asi to bude chtít čas," zašeptal.

"Máš pravdu," povzdechla si.

"Vím, že na to teď nemáš myšlenky, ale můžeme se sejít jindy? Vážně bych potřeboval pomoct," zeptal se opatrně.

" Vlastně budu raději, když zaměstnám hlavu," řekla.

"A kdy by se ti to hodilo?" zeptal se.

"Třeba zítra, vyzvedni mě tu kolem osmé, půjdeme Komnaty nejvyšší potřeby," řekla a on se usmál a přikývl. Rozloučili se a ona vešla do svého pokoje.

Nebyla si jistá, jak se ohledně Colina cítit, ale byla ráda, že byl dnes v pravý čas na pravém místě.

Když se oblékla do pyžama přiletěla oknem sova. V dopise od Severuse stálo, že Ginny se otrávila a pokusila se to samé udělat i Harrymu. Naštěstí se jí to nepodařilo, ale Harry musel zůstat na pozorování u Munga.

Rozplakala se. Bylo toho na ní moc. I přestože v sobě měla lektvar na uklidnění, cítila vnitřní chvění a nedokázala se uklidnit.

Potřebovala úplně vypnout. Prohledala šuplík a našla poslední Bezesný spánek. Vypila ho a během chvilky usnula.

***

Druhý den...

Všichni Weasleyovi seděli u sebe doma a zírali do prázdna. Během jednoho roku přišli o dva členy rodiny. Rodiče byli hned z rána identifikovat Ginnyino tělo. Byl to strašný pohled. Nikdo nevěděl, co dál. Bylo jim Bystrozorem zděleno, co všechno Ginny provedla. Cítili se strašně, netušili jak moc byla psychicky narušená. Ron nevěděl, jak by se svým přátelům mohl ještě kdy podívat do očí. To co jim Ginny provedla, bylo naprosto šílené, ale pořád šlo o jeho sestru a teď byla mrtvá. Nic nedávalo smysl. Rozhodl se, že je bude muset navštívit a jménem rodiny se aspoň omluvit. Jen ještě nevěděl kdy. Museli zařizovat pohřeb.

***

Druhý den ráno se Hermiona přemístila za Harrym k Mungovi. Když vešla do pokoje, vrhla se mu s pláčem do náruče a on jí pevně stiskl. Kupodivu jí jeho dotek nevadil.

"Už je to za námi," řekl tiše Harry.

" Já vím, ale je mi hrozně..." zašeptala Hermiona.

"To co jste oba prožili, nezmizí jen tak samo od sebe. Vaše psychika to musí nejdříve spracovat," řekl Severus a oba přikývli.

"Kdy tě pustí?" zajímala se Hermiona.

"Slibovali mi do tří dnů, pokud nenastanou nějaké komplikace," řekl Harry.

"To je dobře, vím jak moc nesnášíš nemocniční prostředí," pousmála se.

"To je fakt. Ale zmeškám vyučování," uvědomil si Harry.

"Včera mi paní ředitelka řekla, až si vezmu týden volno, pro tebe to bude platit taky. Naše hodiny bude suplovat někdo jiný," sdělila mu.

"Aspoň že tak," oddechl si Harry.

***

O pár dní později...

Bylo po pohřbu, který proběhl jen v rodinném kruhu. Ron se konečně odhodlal zajít za přáteli, teď již bývalými. Shodou okolností se k Bradavicím přemístil jen chvíli předtím, než se Harry, Severus a Hermiona vrátili z nemocnice.

Chvíli se ochomítal před bránou a dodával si odvahu, aby poslal patrona, ale pak se s hlasitým prásknutím zjevili ti tři. Když je spatřil, nervózně polkl.

Neušlo jim, že na sobě má sváteční oblek. Tušili, že jde rovnou z pohřbu. Mladí na sebe zírali, neschopni cokoli říct.

" Harry, měl bys ještě odpočívat," připomněl mu Severus a probodl Rona pohledem, ten zrudl.

" Já... moc mě mrzí, co se stalo... vám oběma," zašeptal Ron. Nejraději by tu nebyl, ale musel splnit, co si předsevzal.

"Díky Rone, je mi líto tvé ztráty. Kéž by to všechno dopadlo jinak," řekl Harry.

"Je to těžké pro všechny. Vyřiď prosím rodině upřímnou soustrast," vymáčkla ze sebe Hermiona.

Podíval se jim do očí. Neviděl v nich zášť, jak se domníval.

"Díky," hlesl Ron. Měl to za sebou, omluvil se jménem rodiny a víc udělat nemohl. A protože už ani jeden neměl chuť udržovat vzájemné vztahy, bylo načase to ukončit.

"Sbohem, " řekl Ron ještě a chystal se k odchodu.

"Sbohem Rone," řekli Harry s Hermionou a zrzek se potom přemístil. Severus nemohl říci, že by nebyl rád, že už toho kluka už nebude muset vídat, ale chápal, že ztráta nejlepšího přítele ty dva jistě poznamená.

"Pojďme dovnitř začíná být zima," řekl Severus a otevřel bránu.

***

Hermiona se rozhodla, že bude nejlepší, když se vrátí do práce, aby na to všechno stále nemyslela. Harry měl naordinován klid do konce týdne, a tak se Hermiona celý den nezastavila. Hned ráno musela všechno z učebny Obrany přestěhovat do jiné. Nedokázala tam znovu vkročit. Když se o to pokusila, přepadla ji panická ataka. Udělalo se jí z toho až nevolno, srdce jí bušilo jako o závod a rychle dýchala. Strach, který cítila byl ohromující. Naštěstí šla kolem zrovna ředitelka, a tak jí pomohla. Nakonec Hermioně navrhla, že by měla přestěhovat třídu Obrany do jiné místnosti a Hermiona vděčně souhlasila.

Po skončení vyučování se vypravila do sklepení. Celou cestu se pořád otáčela jestli jí nekdo nesleduje, hůlku v pohotovosti. Když jí Severus otevřel dveře, byla už tak vybervovaná, že s pláčem vpadla do jejich komnat.

" Co se stalo?" zeptal se Severus.

Zavrtěla hlavou a s pláčem se posadila na zem. pomalu se k ní přiblížil, aby jí nevylekal poklekl a tiše na ni promluvil.

"Potřebujete pomoct?"

"Ne," plakala Hermiona, ale protože se celá stále třásla přivolal si Severus lahvičku s lektvarem na uklidnění.

"Vezměte si to," řekl jí. Podívala se na něj s vděkem a vypila obsah lahvičky. Účinek ti mělo téměř okamžitý. Připadala si skoro jako nějaký feťák, co dostal svou dávku.

" Nechápu, co to se mnou je? Přeci si nebudu brát pořád lektvary? Včera jsem si musela vzít i Bezesný spánek, jinak bych určitě neusnula, pořád se mi to motalo v hlavě..."

" Je pochopitelné, ze se necítíte komfortně, zažila jste velmi stresovou situaci. Tělo se s tím neumí vyrovnat, chce to čas a mluvit o tom."

" Já nemůžu... nechci na to vůbec myslet. Ráno jsem musela přestěhovat třídu Obrany do jiné místnosti. Nedokázala jsem cejít do té staré. A cestou sem jsem se tak bála, skoro jsem sem nedošla," plakala Hermiona.

"Chapu... potřebujete podporu. Lektvary vám ji mohou na chvíli dodat. Připravím vám zásobu lektvarů, ať nemusíte chodit pro jednotlivé lahvičky."

"Děkuju, jak vám to jen oplatím?"

" Snad byste mohla chvíli pobýt s Harrym. Snaží se navenek tvářit statečně, ale vím, že se musí cítit příšerně, jen si nechce zatěžovat," stiskl rty pevně k sobe.

"Spí?" zeptala se.

"Momentálně ne, můžete za ním. "

Přikývla a sbírala se ze země. Zaklepala na dveře ložnice a potom vešla.

"Ahoj Harry," řekla a pousmála se.

"Ahoj," řekl mladík a posadil se na posteli.

"Taky je ti tak strašně?" zašeptala a Harry s povzdechl a přikývl.

"Myslela jsem, že když na to cíleně nebudu myslet, že to bude dobrý, ale nejde to..."

" Já na to nemůžu přestat myslet...." zašeptal Harry.

"Asi fakt budeme potřebovat pomoc, " povzdechla si.

" Myslíš cvokaře?" řekl Harry s nedůvěrou.

" Psycholog bude stačit."

" Hmm," zabručel Harry. Věděl, že s tím bude muset něco udělat, protože se mu pořád mlelo v hlavě. Nemohl to ignorovat. Po chvíli by skutečně zešílel.

"Pokusím se někoho sehnat," slíbila mu a chytla ho za ruku.

Když odcházela Severus jí dal s sebou zmenšenou krabičku.

"Je v ní zásoba lektvarů na spaní a uklidnění. Od každého padesát lahviček."

"Děkuju," vydechla vděčně.

"To je maličkost, chcete doprovodit?" zeptal se Severus. Zrudka přikývla, skutečně nemohla jít sama zpět.

***

Nejraději by si vzala lektvary rovnou, ale musela být smyslech. Colin se tu měl stavit během půl hodiny. Dala si rychlou sprchu, aby ze sebe splachla únavu celého dne a pak už jen čekala na zaklepání. Když se konečně uslyšela trhla sebou a zrychlil se jí tep. Musela si opakot, že to je jen Colin a šla otevřít. Něco z jejího znepokojení se jí nejspíš odrazilo ve tváři, protože když viděl, jak se tváří, zeptal se jí jestli je vše v pořádku. Povzdechla si a nejistě přikývla.

" Pojďme," řekla mu a šli společně do sedmého patra. V Komnatě nejvyšší potřeby bylo vše připraveno jako v dobách BA. Pousmála se.

"Tak co bys chtěl trénovat?" zeptala se.

"No tak asi nějaký útočný kouzla..." řekl Colin.

"Dobře začneme Everte statim," řekla a postavila se do bojové pozice. Colin jí napodobil a čekal.

Zatímco spolu bojovali Hermiona se cítila podivně. Nechtěla nic jiného jen, aby to Colina dobře naučila. Ale nemohla si nevšimnout Colinových vypracovaných svalů, rýsujících se pod tričkem.

Když skončili, byli oba pořádně zpocení, protože mu Hermiona nedala vůbec nic zadarmo. Pomyslela na to, že by se potřebovala umýt a Komnata si to vyložila po svém a uprostřed místnosti se zjevila velká vana plná vody a růžové pěny. Oba na to zírali s vykulenýma očima a pak se začali smát.

" Myslím, že Komnata mi chce asi něco naznačit," začichal Colin kolem sebe a uchechtl se.

"Ne, já si jen pomyslela, že se musím umýt, " řekla se smíchem.

" Chceš tu teda zůstat a užít si koupel?" zeptal se v očích zvláštní výraz. Hermiona zrudla a rychle zamrkala. Ta tam byla dobrá nálada a objevil se znovu tíživý pocit. Poznal z jejího výrazu, že se něco děje.

"Promiň já... nemyslel jsem si, že tu budem spolu," zašeptal a v duchu si nadával, že vůbec něco říkal

"Asi bychom měli jít," řekla po chvilce a duchu si říkala, jestli to takhle bude pokaždé, když jí nějaký muž navrhne cokoli, co by je mohlo potencionálně sblížit.

***

Tak lidičky, jdeme pomalu do finále, už zbývají jen 2 kapitoly 😉