Shromáždění bohů (před x lety)

Bílý vlk čekal, až dorazí ostatní jeho společníci. Jako první přišel jeho bratr.

,,Bratře! Rád tě vidím! Je úžasné, že jsi přišel včas," přivítal ho přátelsky. Černý vlk ale zavrčel a nic neříkal.

Poté přišli ostatní bohové. Bůh slunce - Sol, bůh měsíce - Idis, bůh vody- Amarok, bůh Mrtvých - Naxtia a bůh temnoty - Nemyusis. Každý zasedl na své místo a vyčkávali, co jim chce bůh Stvořitel říci.

,,Mám noviny. Dobré i zlé," prohlásil Targaelys a podíval se na všechny přítomné. ,,Kterou byste rádi slyšeli první?" zeptal se. Bohové se nadechli a bylo jasné, že každý chce slyšet jinou novinu dřív.

,,Tu dobrou," odpověděl Amarok a Sol.
,,Začni tou špatnou!" odpověděl Baratheylis a Idis.
Naxtia tam jen tak seděl(a) a sledoval(a) dění kolem sebe.

Prosím, jen se nehádejte! pomyslil(a) si a sklopil(a) uši. Pak ale jedním uchem střihl(a). Odněkud vyšlo tiché kňučení. Otočil(a) se, ale za ní(m) nic prostě nebylo. Přesto to kňučení neustávalo.

Pomalu, ale jistě se odplížil(a) ze shromáždění a vydal(a) se na průzkum. Neslyšel(a) o čem se bavili, ale to se dozví později.
___________________________

,,Začněme tedy špatnou zprávou," ozval se Targaelys. ,,Poslední dobou mám pocit, že se blíží něco velkého. Ne, nesouvisí to s lidským bohem Atdarem." začal Targaelys, ,,Poslední dobou mám takový pocit, že se chýlí k něčemu velkému. K něčemu, k čemu se mělo schýlit už pradávno..."

,,Targaelysi, nemyslíš snad..." promluvil vyděšeně Idis. Targaelys se na něho se sklopenýma ušima podíval a to byla dostatečná odpověď pro Idise. Ten se stáhl do sebe a díval se jinam. Cítil se bezmocně. Jako by nebylo nic, co by mohli proti tomu udělat.

,,Bohužel je to tak. Chránili jsme tento svět už příliš dlouho. Chýlí se ke zkáze. Zkáze, která má vymýtit celý tento svět. Námi vytvořený." povzdechl si Targaelys a podíval se na místo, kde měl(a) být bůh Mrtvých. ,,Kam nám zmizel(a) Naxtia?" zeptal se Targaelys.

Atmosféra se okamžitě změnila. Dala se krájet.

,,Byl(a) vůbec tady?" zeptal se Sol. Amarok a Nemyusis se na něho zamračili.

,,Jasně že tady byl(a)! Jsi slepý?" odpověděl Nemyusis a zavrčel na Sola. Amarok se nevyjadřoval. Jen vrčel. Targaelys si povzdechl.

,,Ale prosím, vážení, snad se tady nebude hádat voda, temnota a Slunce? Kdo ví, co by vzniklo tentokrát za zjev." uchechtl se a snažil se odlehčit atmosféru. Přišlo mu ale divné, že je jeho bratr tichý jako hrob. Proto se na něho podíval a přešel k němu. ,,Děje se něco, bratře? Dnes jsi nějaký... zamlklý. Je pro to nějaký důvod? Nebo prostě nemáš náladu?" zeptal se opatrně a starostlivě.

Baratheylis ohrnul čumák a zavrčel na svého bratra.

,,Do toho ti vůbec, ale vůbec, nic není, Targaelysi," prskl po něm. Bůh Stvořitel se tedy od svého bratra vzdálil. Všechny ale umlčel jen jediný zvuk.

Kňučení.

,,Targaelysi, máš vysvětlení pro tahle tři vlčata? Proč jsou mezi námi? Proč jsi je skrýval?" zeptal(a) se Naxtia. Bůh Stvořitel se podíval na vlčata. Jedno bylo zelené, druhé modré a to třetí bylo rudé s jakýmsi přívěskem navíc.

,,Tohle je... ta dobrá zpráva?" odpověděl Targaelys nevinně. Naxtia se na něho ale díval(a) znuděně a sklopil(a) jedno ucho. Vyzařovala z něho(ní) zvědavost a Targaelys věděl, že to musí vysvětlit. Nevadilo mu to. Stejně o tom chtěl mluvit. ,,Vysvětlení," řekl a přešel k vlčatům. Naxtia se vrátil(a) zpět na své místo. ,,Představuji vám boha Přírody - Zusin, Otia - bůh ohně a Ehsin - bůh bouře." představil vlčata. ,,Prosím, berte je jako sestry a bratry." požádal je.

Všichni přikývli bez sebemenších námitek.

,,Mé by jen zajímalo," ozval se Sol, ,,jak jsi je stvořil, Targaelysi?" zeptal se. Targaelys sledoval tři vlčata a pokrčil tlapkami.

,,Z větve, z paprsku slunce a z blesku," odpověděl upřímně a popravdě. ,,Konec dnešní diskuze. Idisi, přivolej Měsíc." prohlásil Targaelys a dal se k odchodu.

Idis přikývl a taktéž odešel. Chvíli po něm se zdejchl i Baratheylis a Amarok. Jen Naxtia, Sol a Nemyusis zůstali v místnosti s vlčaty. Potíž byla v tom, že ani jeden z nich nevěděl, co mají dělat.

,,Taaaak, nikdo z nás nemá nic na práci? Já bych jednu měl(a). Vycítil(a) jsem zrádce, takže musím na zem pro jeho duši," ozvala se Naxtia. Amarok si odfrkl.

,,Běžte vy dva, já dám na ty tři pozor," rozkázal jim, i když mu do toho nic nebylo. Nemyusis a Naxtia se rozprchli a Amarok tam zůstal s novými přírůstky do jejich mini rodiny. Obával se ale boha ohně. Prohlédl si bohův přívěsek, který měl na krku. Tlapkou ho otočil rubem a všiml si nějakého vzkazu.

,,Až čas nastane,
náhrdelník objeví se.
Ten kdo jej v packách svírá,
tomu schopnost přidá.
Ať už je to vlk či vlčice,
osud daný nemine je.

Ten, kdo si náhrdelník nechá,
moc cestovat v čase získá.
Avšak pozor na vedlejší účinky,
nebudou příjemné na vzhledy."

Přečetl si nahlas Amarok.

,,Co to u všech všudy má znamenat? Jaký náhrdelník? Jaké cestování v čase? To je přeci nebezpečné!" vrčel Amarok a nic z toho, co se dnes odehrálo mu nedalo spát, ani odpočívat. Bůh přírody se k němu z ničeho nic přitulil a omotal kolem něho svůj ocas. Amarok byl překvapen a dost vyveden z míry. ,,Hej! Tohle se nedělá. Běž si za svými sourozenci!" zavrčel a Zusin se stáhl zpět za Otiem a Ehsinem. Zatímco Amarok sledoval řeky, moře a veškerou vodu na zemi, vlčata se schoulila do klubíčka a usnula bok po boku.

Bůh Vody si užíval večerního klidu a poslouchal každému pramenu vody.
___________________________________

Idis dohlížel na každou smečku z vrcholku Měsíce. Bděl nad nimi a zaháněl veškerý strach a noční můru. Používal svou schopnost velmi moudře. Sem tam se vkradl do něčího snu a prorokoval, co se má stát. Bavilo ho to. Jeho role byla velmi užitečná a jestliže díky snům pomáhal svým "dětem", jak bohové rádi nazývali každého vlka ve smečkách a samotáře, tak budiž. Rád pomáhal.

Idisi... bože noci, prosím, přines nám klid také, požádal ho jeden z padlých a zjevil se mu před očima. Idis se usmál.

,,Jistěže, mé dítě. Na vás jsem nezapomněl," odpověděl mile Idis. Strážil a bděl nad sny mrtvých. Zavřel oči. Soustředil se.

A roznášel sny do celé země Izolrinu. Jeho moc ale sahala až do Driasie samotné. Bděl i nad lidmi, kteří tam žili.

I když lidé vlky zradili.
______________________

Nazdárek. Doufám, že jsem vás s kapitolou aspoň trochu překvapila. Jak se vám líbila? Ráda bych se omluvila za mou neaktivitu, ale znáte to, konec školního roku, eh? Pokusím se o prázdninách, jako každý rok, vydávat více, abyste měli co číst.

U další kapitoly, zatím! ^^