,,Alfo! Nabírá vědomí!" jásala beta - Černá tlapa. Alfa - Morden - zpozorněl a vyšel betě vstříc. Vřele se usmál.

,,Čteš mi myšlenky," mrkl na ni, ,,zrovna jsem se za našim pacientem chtěl jít. Díky za informaci," dodal a prošel kolem Černé tlapy, aby se sám osobně šel podívat na pacienta. Cestou se potkal s několika hlídkaři a lovci. S každým se pozdravil a dál ladně kráčel. Trápila ho jen jedna věc.

Lexa se musí opravdu cítit opuštěná...Sunset má pravdu. Jako vždycky. projelo mu hlavou. Najednou slyšel hlas své družky.

,,Vážení, mám pro vás zprávu," prohlásila a všichni vlci se začali shromažďovat. Morden se otočil, podíval se na zlatou vlčici a zamilovaně se usmál.

Je skvělá vůdkyně, pomyslel si a vydal se zase za Laylou.

Ta byla už dobrou chvíli vzhůru a zkoumala okolí kolem sebe. Byla dost zmatená z toho, co se před několika hodinami událo. Myslela si, že zemřela, ale její duše vrátila zpět život do jejího těla. Pomalu se postavila na všechny čtyři. Chtěla se podívat ven, aby zjistila, v jaké smečce je. Nevybavuje si, jak vypadali ti vlci, kteří ji sem přinesli.

,,Teď bych ven raději nechodil. Máme shromáždění," promluvil kdosi cizí. Polekala se a trochu nadskočila. ,,Neboj se, není v našem úmyslu ti ublížit," ujišťoval ji. Přistoupil k ní a Layla spatřila hnědého vlka se světle modrýma očima. Mile se usmíval. ,,Jsem alfa smečky Bílých leknínů. Mé jméno je Morden. A ty jsi?" představil se. Layla chvíli zpracovávala všechno, co jí řekl.

,,Vy jste alfa?!" vykřikla a ihned se začala klanět. Morden se uchechtl. ,,Moc se omlouvám. Hned vás takhle urážím. Ani se Vám řádně nepokloním," omlouvala se Layla se sklopenou hlavou.

,,Vždyť se nic nestalo!" zastavoval ji. Layla se napřímila.

,,Mé jméno je Layla a pocházím z Trnové smečky..." odpověděla mu. Cítila se trochu trapně, protože Trnoví a Bílé lekníny se vzájemně nenávidí. Morden byl překvapen její odpovědí, ale přesto se k ní chtěl chovat mile. Usmál se.

,,To je v pořádku. I když jsi z Trnové smečky, vítám tě tady. Mohl bych se jen zeptat na pár otázek? Pokud by ti to nevadilo?" Layla zavrtěla hlavou.

,,Vůbec ne. Ptejte se na co jen chcete," odpověděla mu. Morden přikývl.

,,Dobrá tedy. Co se ti stalo?" zeptal se.

,,No...z nějakého důvodu jsem byla vyhnána z mé smečky a...byla jsem na nějakou dobu samotářka," odpověděla jednoduše. Alfa si povzdechl.

,,Když jsme tě našli, tedy mí průzkumníci, byla jsi bez života. Neměla jsi ale žádné zranění, a ani stopu po nějakém útoku jsme nenašli. Dokázala bys mi říct, co přesně se ti stalo?" zeptal se jiným způsobem. Layla se zamyslela.

,,Moc si toho nepamatuji. Vím jen, že mě sháněl vlk Frost. Nejspíše to je samotář, tak se připojil ke mně, ale...zradil mě. Kvůli tomuto náhrdelníku." Layla mu ukázala náhrdelník a Morden se až zděsil.

,,Tak o tomhle mluvili..." zamumlal. ,,Víš ty vůbec, co to je?" zeptal se šeptem. Layla se na alfu nechápavě podívala a zavrtěla hlavou. ,,Pojď se mnou. Cestou mi všechno povyprávíš, co ty na to?" navrhl.

,,Tak fajn," přitakala a následovala alfu. Ten jí vedl do svého doupěte. Layla se rozhlížela kolem sebe a zapamatovávala si každičký detail. Vždycky si představovala, jak vypadají ostatní smečky. Smečka Bílých leknínů je více živější než Trnová smečka. Mají milého alfu, který myslí na dobro smečky.

Kéž by byl Shadow také takový, prolétlo Laylino přání hlavou.

,,To, co se teď dozvíš, nikdo neví. Předtím než jsi přišla, mluvil jsem s bohy a mluvili přímo o tom náhrdelníku, který máš právě u sebe. Teď bohy ale zavolat nemohu, takže, chtěla bys mi říct, co ten náhrdelník umí?" Layla váhala, ale zavrtěla hlavou.

,,Ne, stejně byste mi nevěřil," odpověděla mu.

,,Věříš mi, když jsem ti řekl, že mluvím s bohy?" Laylu tahle otázka zarazila.

,,Ne." Morden se pousmál a doufal, že se teď něco dozví. Chce vědět, jak moc je ten náhrdelník důležitý. Chce bohům pomoct ho získat zpět.

,,Tak vidíš. I přesto jsem ti tuhle informaci sdělil," poznamenal. Layla si povzdechla.

,,Byla jsem...v minulosti. Právě v tehdejší smečce Bílých leknínů. Viděla jsem, jak smečka vypadala před válkou, jak Bílé lekníny prohrály válku s Běsnícími šelmami a jaké to mělo následky. Pak se mi ještě objevil pohled na dvě vlčata. Myslím, že se jmenovali...Dusk a Tho..." Layla přemýšlela nad jménem druhého vlčete.

,,Thorin?" skočil jí Morden do řeči, aby se netrápila. Přikývla.

,,Ano, Thorin. Po celou tu dobu jsem byla pouze neviditelný duch. Pak jsem se vrátila do přítomnosti, ale zůstala jsem v podobě ducha. Viděla jsem, jak tví průzkumníci nesou mé bezvládné tělo do smečky. Má duše se stačila vrátit do mého těla a to nejspíš bylo příčinou mého "znovuožití". Tohle je vše, co se stalo," dovyprávěla Layla a čekala, jak se Morden zachová.

Chvíli bylo ticho.

,,Takže," promluvil. Layla protočila očima.

A je to tady, pomyslela si.

,,Ty dokážeš díky tomu přívěsku cestovat v čase? Jak to funguje? Můžeš mluvit s minulými členy smeček?" začal se vyptávat a vyzvídat. Layla sklopila zrak.

,,Uh...nevím, jak to funguje, protože jsem byla do minulosti přemístěna poprvé. Víte, ten náhrdelník nemám moc dlouho, takže tohle byla úplná novinka pro mě," odpověděla na první dvě otázky zcela upřímně, ,,a k poslední otázce, ne, nemohu mluvit s nimi. Když jsem v té minulosti byla, byla jsem duše." Morden si cosi mumlal pro sebe. Layla ho neslyšela.

,,Pokusím se zavolat bohy, ale nezaručuji, že se objeví hned. Před tvým příchodem mi o tom náhrdelníku řekli, ale...vždyť víš, bohové mají hodně práce o udržování téhle planety," navrhl a přešel k něčemu, co vypadalo jako nějaké posvátné místo. Vypadalo jinak, než všechno v jeskyni. Byla vyzdobena květinami a zelenými listy. Bylo tam trochu vody. Morden se do ní podíval a zavřel oči.

Layla ho sledovala a čekala, co se bude dít. Na bohy nikdy moc nevěřila, ale pokud se nějaký opravdu objeví, její názor se změní.

,,Ohledně náhrdelníku?!" vykřikl neznámý hlas. Morden se usmál a podíval se na Laylu, která nevěřícně sledovala bílého vlka s křídly. Stál na vodě a díval se na alfu. Morden pokýval hlavou směrem k Layle. ,,Takže to jsi ty? Ty vlastníš náš náhrdelník?" zeptal se směrem k Layle. Layla ztěžka polkla a o krok se oddálila. Nejistě přikývla. Morden si zřejmě jejího strachu všiml a rychle k ní přiskočil.

,,Nemáš se opravdu čeho bát. Laylo, představuji ti samotného boha Stvořitele - Targaelyse," představil jí bílého vlka, který se objevil odnikud.

_______________
Tak tady máme další kapitolu! ^^ Můžeme se radovat. xD Dlouho jsem přemýšlela, kterému příběhu se budu věnovat a dospěla jsem k názoru, že by bylo vhodné, kdybych dopsala Izolrin a pak se uvidí. (: Snad brzy vyjde další kapitola. Do té doby, zatíííím!