Už je to pár dní, co se Layla dostala do spárů Astera. Naučil ji, jak lovit a jak se zdokonalit v hlídkaření. To, že musela opustit svou smečku neznamená, že se nemůže prodat k jiné a dělat to, v čem je dobrá. Dokonce se na černého vlka trochu i zvykla...začala ho brát jako kamaráda.

,,Nikde nic," prohlásila, když se vrátila do Asterova území. ,,Všechno je v pořádku a bez jakéhokoliv nepřítele." Aster se pousmál.

,,Skvělé! Můžeš si jít zatím na chvíli odpočinout. Já půjdu něco ulovit. Znáš pravidla, nechoď tam, kam tě schody zavedou," připomněl a odskákal pryč. Layla protočila očima. Sotva udělala první krok, vzpomněla si na Shadowa - současného alfu Trnové smečky. Rozšířila oči.

Vzpomínka

,,Zítra ráno okamžitě odejde," oznámil ještě. ,,Děkuji, že jste si udělali čas."

Všichni odešli, kromě Layly. Stála tam jako solný sloup a nemohla se ani hnout. Oči jí slzely a tiše kňučela zklamáním. Vždyť nic neprovedla, tak proč?! Shadow se na ni nenávistně díval. Jeho oči vůči ní vyzařovaly odpor a touha po její smrti. Seskočil ze svého místa, aby přešel ke zničené hlídkařce.

,,Pojď se mnou," rozkázal ji ledově, otočil se a vedl Laylu do doupěte, kde se shromažďoval s ostatními vysokými postaveními. Vlčice ztěžka polkla a nejistě ho následovala, dokud nedorazili na místo. Doupě bylo obrovské. Zastavila se.

,,Nerozumím tomu. Proč jste mě vyhnal?! Co špatného jsem provedla?!" štěkala po něm jednu otázku za druhou. Shadow si povzdechl.

,,Mohla bys sklapnout aspoň na chvíli?" zastavil ji. Zavrčela na něj. ,,Nebuď drzá, Laylo!" napomenul ji.

,,Vždyť jste mě vyhnal! Už nejsem vámi podřízena. Zůstala jsem jen já a má mysl," bránila se.

,,Sklapni nebo pocítíš můj hněv!" Tímhle ji umlčel.

,,Už vím proč zde nejsou žádní jiní starší, kromě vašeho otce," poznamenala.

,,Proč myslíš?" optal se.

,,Tím, jak se chováte nejspíš utekli do jiné smečky," odpověděla mu. Shadow zavrtěl hlavou.

,,Nebo proto, že jsem je zabil," opravil ji a šibalsky se usmál. Layla vytřeštila oči.

Vrtěla nad tou vzpomínkou hlavou.

,,Ngh! Nenávidím tě, Shadowe!" zavrčela a zmizela v doupěti. ,,Aspoň tady můžu najít klid..." zamumlala si pro sebe. Schoulila se do klubíčka, ale...stejně se nudila. Nevěděla, co má dělat a jak se zabavit. Normálně by v tuhle dobu byla se svou skupinou přátel. Hrála by si s Minx, nebo by si povídala se Shade a Sharpem, nebo by dělala blbosti s Nalou...chybělo jí všechno a všichni. Potlačila krokodýlí slzy, které se začaly tvořit.

Jednoduše řečeno, nenáviděla svůj nový život, ale zároveň ho zbožňovala.

Prudce zvedla hlavu a zastříhala ušima. Právě k ní promluvily divné hlasy.

,,Pojď sem k nám!"
,,Zjisti pravdu."
,,Podívej se sem!"

Layla naklonila hlavu do strany. Zdá se mi to, nebo mě skutečně někdo volá? honilo se jí hlavou. Zvedla se zase na všechny čtyři a šla zjistit, jestli se jí to zdá. Rozhlížela se všude kolem sebe. Došla přímo před schody, které vedly kamsi dolů...

,,Mám - či nemám - jíti tam, kam mne schody chtějí vést? Hlasy se odtamtud ozývají a volají mne. Co si tedy počít mám?" přemýšlela nahlas. Podívala se za sebe, aby se ujistila, že je v jeskyni stále sama. Přimhouřila oči a vydala se po schodech dolů. ,,Určitě tam nebude nic tak zlého," poznamenala.

Chvíli stoupala dolů a pak se dostala až na samotný konec. Rozhlédla se kolem. Zahlédla místnost hned vedle sebe. Naklonila zvědavě hlavu do stran. Čenichem jí prošel nepříjemný pach. Znechuceně se zašklebila, ale rozhodla se do místnosti vejít.

To, co viděla ji zděsilo. Lapala po dechu. Všude byly nějaké nákresy, nějaké plány a uprostřed všeho byl na zemi nakreslen pentagram. Byl z krve. Proto jí to smrdělo.

,,Proč..." nestihla vyslovit otázku. Vzpamatovala se, běžela ke schodům, aby se Aster nic nedozvěděl. Musela nějak zakrýt to, že byla dole. Každou chvíli se měl vrátit a pro ni by bylo neštěstí, kdyby ji tam dole našel. Bleskurychle se vrátila ven a vyčkávala, kdy se Aster vrátí.

Ty huso! Proč jsi, byť jen trochu, věřila tomu zlomyslnému šmejdovi?! křičela po sobě ve své hlavě a nervózně přešlapovala. Teď ale aspoň znám pravdu. Frost mě zradil a tím mou důvěru navždy zpronevěřil. Musím odtud rychle utéct...ale kam?

Layla chvíli přemýšlela. Pak ji to trklo. Nikdy nebyla u hranic a je dost malá šance, že ji budou hledat zrovna tam! Náhrdelník začal zářit. Ani si toho nevšimla. Podívala se do strany a vyběhla směrem k hranici. Tam, kde má končit území Izolrinu.

Uvidíme, co mě bude čekat u hranic.

Mezitím se Aster vrátil do svého doupěte. Rozhlížel se po vlčici, která ale nebyla nikde k nalezení.

,,Sestro?" zavolal. Nic. ,,Kde se schováváš?" Opět nic. Neslyšel ani její dech. To mu přišlo velmi divné. ,,Ukaž mi, co se zde stalo," zašeptal a když otevřel oči, jeho krvavé oči zářily. Viděl, jak se vlčice zpočátku nudí. Pak, jak se zvedá a míří ke schodům. Vytřeštil oči. Viděl jí v očích zvědavost a strach. Podívala se za sebe a seběhla schody až dolů. Aster se vrátil zpět do reality. Když vyšel ven, očichal okolí a zachytil Laylin pach. ,,Laylo!" zavolal a rozběhl se taktéž k hranicím Izolrinu.

,,Laylo!" zaslechla za sebou vlčice a zděsila se. Musela se někam schovat. Rychle zastavila a rozhlížela se všude kolem. Nikde nic. Jen samé stromy. Ani stopa po nějaké malé jeskyni. Otočila se a běžela někam pryč. Musela Astera nějak zmást! Pak ji něco napadlo. Začala škrábat na kůru stromů a zanechávala u toho kousky své srsti. Když takovýchto značek udělala hodně, přestala a utekla druhým směrem zpět k hranicím. Musela být ale velmi opatrná. Aster jí byl hned v patách. Plížila se ve vysoké trávě a dělala co nejméně rámusu, jak jen to šlo.

Pak zaslechla prasknout větvičku. Podívala se do strany a zahlédla mohutného černého vlka, který teď hledal její pach. Otočil se směrem, kde udělala značky, aby ho zmátla. Chvíli se mu to nezdálo a stále se rozhlížel kolem, ale nakonec se rozběhl ke značkám. Layla se vnitřně radovala. Jakmile byl mimo dosah, dala se opět na útěk. Utíkala, co jí síly stačily.

Musím na to logicky. Když se dostanu k hranicím, budu se moct dostat do nějaké smečky. Třeba mě přijmou mezi sebe! To by bylo skvělý...

Layla se najednou zastavila. Byla u samotné hranice. Tam, kde území vlků končí. Její pohled byl ale zaražený. Všichni říkají, že je Izolrin ostrov. Jak to, že za hranicemi cesta pokračuje? Všimla si, jak její náhrdelník září. Stejně jako v den, kdy ji Shadow vyhnal! Začala se jí ale z ničeho nic motat hlava a pak si pamatuje jen tmu.

Dostala se na úplně jiné místo před několika lety.

____________________