Bílá vlčice utíkala, co jí síly stačily.

,Nemůžu přijít pozdě. Nemůžu přijít pozdě!' říkala si v mysli. Mezi zuby nesla něco velmi vzácného. Ví přesně, k čemu to použít. Řekl jí to ve snu. Jeho hlas je víc, než hlasy bohů.

Přeskočila spadlý strom, který se povaloval na zemi. Dopadla na všechny čtyři jako kočka. Nezastavovala se. Musela běžet dál.

Z ničeho nic se objevila před skálou, kde bylo něco, co vypadalo jako průchod. Podívala se do něj. Viděla stromy zahalené v mlze a uprostřed hrob. Bohové si mysleli, že ten, koho tam pohřbili, je mrtev. Nikdo z nich ale netušil, že se v něm skrývá zlo, které povstane, když přečte jen jednu hloupou větu. 'Morikulium nekromantikus hobivuius awakane.' Tohle je jediné oživovací kouzlo. Je to tak starý jazyk, že už jej nikdo nepřečte. Jen pár vyvolených mělo tu možnost se jej naučit.

Dala se opět do běhu.

A pak je tady ona, která porušila hned několik pravidel. Bohové ji za to spravedlivě potrestají. Velký hřích znamená velké neštěstí. Ale má vlčice riskovat? Stejně v životě nic moc nezažila, tak proč ne?

Dorazila na místo a knihu opatrně položila na zem. Packou ji otevřela a listovala, dokud nenarazila na stranu, která měla oživit mrtvé. Očima si to pročetla a začala číst nahlas. Slovo po slovu.

Zavřela oči a soustředila se.

Ze země začaly vycházet černé stíny, které se formovaly do postavy vlka. Vlčice nepřestávala, dokud nebyl rituál dokončen.

Otevřela oči a před sebou viděla temného vlka. Lekla se a nadskočila. Chvíli si ho prohlížela. Pak otevřel rubínové oči a díval se přímo do světle modrých, vyděšených očí vlčice.

,,Vítej, sestro v mém království!" promluvil. Vlčice měla strach. ,,Nemáš se vůbec čeho bát. Vysvobodilas mě, takže tě nechám žít," uklidnil ji.

,,Jaký je můj další úkol?" zeptala se.

,,Zatím žádný," odpověděl. ,,Potřebuji ale tvé jméno. Cítím z tebe pach Bílých leknínů," poznamenal znechuceně.

,,Maya a pocházím ze smečky Bílých leknínů," představila se.

,,Maya," zopakoval její jméno. ,,To bych si mohl zapamatovat. Není to nějaké šílené jméno," poznamenal. ,,Mimochodem, já se jmenuji Aster." Zarazil se a nasával okolí. Něco ho velmi zaujalo. ,,To už je čas?" zeptal se a vlčice se na něho nechápavě podívala. Zahlédl východ a běžel k němu. Maya ho následovala.

,,Co se děje, Astere?" zeptala se. Na tuto otázku odpověď nedostala.

Aster zpomalil.

,,Astere, proč jdeme do Trnové smečky?!" zeptala se hlasitěji Maya.

,,Brzy se dozvíš," odpověděl.
___________

,,Laylo!" volala Shade. Vlčice se zastavila a podívala se smutně na své přátele. Přišel Ink, Shade, Sharp, Nala, a dokonce i Satina.

,,Prosím, nedělejte ten odchod pro mě těžší, než už je," požádala je Layla a otočila se k odchodu.

,,Chceme se rozloučit!" ozval se Ink.

,,Já vím," poznamenala. ,,Právě proto. Nedělejte to." Vlčice se nechtěla podívat na své přátele. Nechtěla vidět jejich zdrcené obličeje. Smutek v očích, žádný úsměv. Tohle nechtěla vidět.

,,Shade, Satino, Nalo, Inku, mohl bych si s Laylou promluvit?" zeptal se Sharp klidně. Vlčice se nadechla.

,,Blázníš?! Dlouho jsem Laylu neviděl, a když přijdu, tak je vyhnána?! Já zůstávám," ohradil se Ink.

,,Fajn," uznal černý vlk. ,,Můžeš začít, to moje počká."

Ink se nadechl a nejistě vydechl.

,,Laylo, jsi moje kamarádka, nikdy jsi pořádně alfu neposlouchala a teď kvůli němu odejdeš? Proč? Protože to řekl?" začal. Layla se otřásla.

,,Tohle bys nepochopil," zašeptala. ,,Není to tak jednoduché, jak si myslíš."

Layla se podívala do Inkovy tváře. Viděla smutek a vztek. Žádnou radost. Povzdechla si a vzpomněla si na něco z minulosti. Když byli ještě vlčaty.
____________
,,Chyť mě, pokud to dokážeš!" křičelo radostně malé vlče a skákalo neustále vpřed.

,,Kdybys nebyla tak rychlá, stačil bych ti," ozval se malý Ink. Layla se zářivě usmála na svého prvního přítele a běžela k němu.
_____________

Nad tou vzpomínkou se Layla šklebila a skákala dál od Inka. Sharp ji zkoumavě prohlížel.

,,Chyť mě, pokud to dokážeš," zavolala. Snažila se zakrýt smutek. Ink vykulil oči, ale ušklíbl se.

,,Kdybys nebyla tak rychlá, stačil bych ti," ozval se. Layla se na něho zářivě usmála a běžela k němu. Obejmula ho a slzy jí stékaly po tvářích.

,,Budeš mi chybět, Inku," dostala ze sebe mezi vzlyky.

,,Šťastnou cestu," pošeptal Layle do ucha a tím se ji snažil povzbudit. Vlčice se na něho podívala. ,,Zvládneš to." Přikývla. Přešla k Sharpovi.

,,Já..." začal, ale Layla ho přerušila.

,,Vím. Nemusíš nic říkat."

,,Chtěl jsem ti říct, ať jsi opatrná," poznamenal. ,,A také se chci na něco zeptat!" vyhrkl. Vlčice se na svého kamaráda zvědavě podívala. ,,Pokud...pokud se někdy znovu shledáme, stala by ses mou družkou?" zeptal se. Laylu tahle otázka velmi překvapila. Uchechtla se.

,,Sharpe, ty máš načasování." Vrtěla nad ním hlavou. Podívala se Sharpovi do jeho světle modrých očí. ,,Jistě," odpověděla téměř neslyšně.

,,Můj bratr se konečně vzchopil!" ozvala se Shade a přiběhla k nim. ,,Sice ve velmi špatné době, ale to nevadí!" Pak se podívala na Laylu. ,,Buď opatrná, a vrať se nám v pořádku. Nechci o tebe přijít, Laylo," rozloučila se. Layla ji také obejmula. V ten moment přiběhla i Nala a přidala se k objetí.

,Satina už nejspíš musela odejít,' zamyslela se Layla.

,,Já objetí nedostanu?" zakňučel Sharp. Layla opustila vlčice a přešla k Sharpovi. Také mu věnovala objetí. Když se podívala za své přátele, zahlédla alfu, jak se na ni zamračeně divá. Vydechla a vzdálila se od nich.

,,Už musím vypadnout. Jsem ráda, že zrovna vy jste mými přáteli," rozloučila se Layla a s hlavou zdviženou odešla z Trnové smečky vstříc svému novému, samotářskému životu. Nebo aspoň to si myslela.

__________________
,,Mayo, můžeš už jít do své smečky. Už se o všechno postarám," rozkázal vlčici, která s přikývnutím odběhla. Aster měl ďábelský úsměv. Konečně dostane to, po čem touží. Stačí, aby získal důvěru té vlčice a moc vracet se do minulosti bude jen jeho. Když se vrátí do minulosti, může tak přeměnit přítomnost a vrátit zpět svou milovanou družku.
______________

Layla se ztratila někde hluboko v lesích. Hledala nějaké území, ve kterém by mohla žít. Měla ale neustále pocit, že ji někdo sleduje. Pak ale nalezla přesně to pravé místo. Okamžitě si ho zamilovala. Doufala, že není osídlené.

,,Nádhera!" vypískla. Byla už vyčerpaná. Měla zde malý rybník, ve kterém je průzračně čistá voda. Trochu se napila. ,,Vypadá to, že tu nikdo není. Odteď je to mé území," prohlásila.

,,Jsem zde vítán?" zeptal se kdosi. Layla se vyděsila.

_____________
Další kapitola. Začal školní rok a já nemám tucha, jak často budu vydávat kapitoly. Pokusím se ale každé pondělí, nebo neděli. tak jak to bylo doteď. No, snad se vám kapitola líbila a u další kapitoly, zatíííím.

Ps: Někdy se může stát, že si dám přestávku, takže ne vždy vyjde kapitola. Také jsem jen člověk. TwT