„Jak se cítíš?" zeptá se mě opatrně Rowan, když se mi drží po boku při procházce zahradou.

„Jako po heatu," ušklíbnu se. Jsem unavený. Taky jsem tím všechny naštval, protože můj heat přišel o dva týdny dřív, než jak bylo napsáno v kalendáři, jenže tohle nikdy nedokážu ovlivnit.

Konečky prstů přejedu po květech bílé růže. Zavadím i o stonek na kterém jsou trny a říznu se do prstu.

„Dávej pozor," poradí mi Rowan, tak potřesu hlavou a tu kapku krve slíznu. Rána se mi stihla zacelit dřív, než si toho všimnu.

Pokračujeme v cestě zahradou a já potlačím frustrovaný povzdech. Vím, že mě celý palác díky mému heatu nenávidí. Není nic lepšího, než je na několik dní uvěznit v jejich pokojích. Jsem totiž jedna z mála výjimek, na koho nefungují prášky pro potlačení feromonů.

Beru je i tak. Alespoň si zmírním bolesti, ale stejně jdu cítit až do dolních pater paláce.

Jenže úplně nejhorší je, že na můj heat reagují i bety. Takže Rowan s Peterem taky. Jejich povinností je, mě chránit. Hlídají dveře, aby do mého pokoje nevešel nikdo, kdo tam nemá přístup.

Při mém heatu mě navíc hlídá šest ženských bet a deset omeg. Hlídkují pod okny a hlavně všechny dveře v dolním patře. Nahoru se za mnou nikdo neodváží.

Zakloním hlavu a zahledím se na noční oblohu. Kápě na hlavě mi lehce sklouzne z čela, ale nikomu to nevadí. V zahradě jsem jenom já s Rowanem. Peter se toulá kdo ví kde.

Ven se dostanu málokdy. Sice mám povolení navštívit zahradu jeden večer v týdnu, přesto k tomu takto často nedochází, protože Rowan i Peter mají na starosti výcvik vojáků, mimo mou ochranu, takže to zkrátka není možné stihnout.

Ale po heatu mě vždycky vezme ven, abych se provětral a taky se zbavil toho silného pachu na mé kůži, protože dlouhá lázeň s květy levandule kolikrát nestačí.

„Alfa Mahon je stále tady," promluví Rowan a já se zamračím. Alfy, jako on, se tady většinou nezdrží déle, jak dvě noci. „Zasáhl ho tvůj heat. Nebyl schopen odejít ani kdyby chtěl."

„Aha," povzdechnu si. Říct, že bych z toho měl radost, nemůžu.

Den před mým heatem mi otec sdělil trest. Po dobu jednoho měsíce mám omezený přístup do knihovny a taky mi zabavil všechny knihy, které jsem ve svém pokoji měl.

Namísto čtení, bych měl totiž přemýšlet nad svým chováním. Nemůže mě ostatním alfám představovat, jako nejposlušnější omegu, pokud to nebude pravda. Akorát tak přijdu o možnost, najít svou pravou alfu, protože o mě nikdo nebude stát.

Alespoň televizi mi nechal, ale u ní vydržím sedět maximálně hodinu.

„Myslíš, že bychom mohli nějaký den trénovat?" nadhodím opatrně, protože i to je něco, co nesmím dělat.

Už od mých třinácti let mě Peter s Rowanem občas berou do tělocvičny. Rowan mě naučil, jak zacházet s noži a dýkami a Peter souboj zblízka beze zbraně. Nemyslím si, že bych dokázal přemoct alfu, ale nejspíš bych svému protivníkovi dokázal ublížit natolik, abych měl dostatek času utéct.

Jenže je to proti pravidlům. Peter i Rowan mě trénují tajně, protože jsem je o to požádal a protože se nudím. Kdyby se to někdy dozvěděl otec, svůj telefon bych už nikdy v životě neviděl.

„Uvidím, co se dá dělat," odpoví mi Rowan, tak přikývnu. Trénovat samotný v pokoji je otrava.

„Rád bych si někdy zaběhal," povzdechnu si, ale neočekávám odpověď. Tuhle větu ode mě Rowan slýchá velice často. Jenže je to taky jediná věc, ve které mi nemůže vyhovět.

Já neuvěřitelně toužím po tom, abych mohl běžet ve vlčí podobě.

Neustále od své rodiny poslouchám, jak jsem ojedinělý, výjimečný a jediný svého druhu. Žádná omega se nikdy nepřeměnila do vlčí podoby. Tohle zpravidla umějí jen alfy. Navíc pouze mocné alfy.

Proto pokaždé, když narazím na novou alfu, chci vědět, jestli se dokáže přeměnit.

Proces změny ve vlka je zvláštní. A hlavně extrémně bolestivý. Není přirozené, aby ze vzpřímeného člověka se dvěma nohama byl najednou vlk, s jinak uzpůsobenými orgány, srstí, ocasem a protáhlým obličejem.

Tato schopnost se objevila asi před osmdesáti lety. Mám jistou teorii, že to dokáže každý, jen k tomu nikdy nebyl vybídnut anebo ho nepohltila natolik silná emoce, aby to dokázal.

Mně se to stalo poprvé v osmi letech, když jsem měl vztek na svou sestru. Zvýšila na mě hlas v mém pokoji. Využila svého postavení a použila hlas alfy. Byl jsem díky tomu nucen, klečet jí u nohou. V té době mi ještě nedocházely rozdíly mezi alfami a omegami. Znal jsem je, ale nebral to v potaz.

Pamatuji si urputnou bolest. Celé tělo mi hořelo a myslel jsem, že mi vybouchne hlava od toho neuvěřitelného tlaku v lebce. Měl jsem kvůli tomu i noční můry, kdy mi v uších neustále zněl zvuk praskajících kostí.

Má sestra ihned běžela pro pomoc, jenže když se vrátila s otcem a Rowanem, byl jsem už napůl vlk.

Přeměna zpět na člověka byla jednodušší, protože se tělo vrací do své přirozené podoby.

Zajímalo by mě, kolik přeměn potřebují alfy, než je to lámání kostí přestane bolet a budou to brát jako přirozenost.

Mně to trvalo pět let.

„Víš, že to není možné," promluví Rowan, což je mi hned jasné.

„Představuji si, že se má alfa dokáže přeměnit," ohlídnu se na něj a zakřením se. „Taky, že až ho potkám, odvede mě odtud někam na statek, kde budeme obklopeni lesem. Bylo by to hezké, nemyslíš?"

„To ano," šeptne Rowan, když se dostaneme k bludišti z živých keřů. Jako děti jsme si v něm s Katarínou hráli na schovávanou.

„No," sprásknu nad sebou ruce. „Škoda, že-" zaseknu se, když mi vstanou vlasy na zátylku a najednou mě zezadu, kolem mého krku, obejmou dvě silné paže.

Do nosu mě udeří ostrý zápach dřeva a... spáleného oleje.

Vyděšeně se podívám na Rowana, který zaujme bojový postoj a zpoza opasku vytáhne dvě velké dýky.

„Neboj se beto," promluví alfa Mahon a já se roztřesu nad tím nepříjemným chraplavým hlasem. „Nic tvému chráněnci neudělám. Chci si ho jen prohlídnout."

„Radím vám dobře, alfo," zavrčí Rowan a víc se přikrčí v kolenou s dýkami před sebou, připravený na alfu Mahona okamžitě skočit. „Ihned omegu pusťte. Porušil jste pravidla tohoto domu a mé alfy."

„Rowane pozor!" vykřiknu, když ho zezadu napadnou další dvě alfy. Dřív, než se stihne otočit a bránit, chytí ho každý za jednu paži a přiloží mu nůž ke krku.

„Pokud nechceš, aby se tvému strážci něco stalo, uděláš co chci," promluví alfa Mahon do mého ucha a otočí mě čelem k sobě.

Automaticky sklopím hlavu, abych se mu nedíval do očí, ale chytne mě pod krkem a mou tvář přiblíží těsně k té své.

„Cítil jsem tvou vůni po celém paláci," pronese a když se dotkne mé kápě na týlu, pokusím se mu vytrhnout, jenže je to alfa. Kdyby chtěl, klečím mu u nohou jen díky jeho dominantnímu hlasu. „Omlouvám se, maličký, ale tvůj otec měl pravdu. Tobě se nedá odolat."

Shodí mi kápi z hlavy ve stejnou chvíli, kdy z rukávu levé ruky vytáhnu svůj malý nožík a přiložím ho k jeho rozkroku.

Alfa Mahon je muž bez vlasů a s plnovousem. Má jizvu na obličeji, která se mu táhne od čela, přes oko až po koutek úst. A neuvěřitelně mu táhne z pusy.

Ohromeně na mě zírá a já zatlačím hrotem nože do jeho klína. Postřehnu, jak se mu ještě víc rozšíří zorničky, když si uvědomí, že ta maličká omega není tak bezbranná, jak si původně myslel.

„Pokud mě ihned nepustíte, zařídím, abyste už nikdy neměl žádné potomky," řeknu mu naštvaně se zaťatými zuby. Lomcuje mnou vztek, že si dovoluje na mě sáhnout, i když není má alfa anebo není z rodiny, ale dokážu se ovládnout, abych zabránil přeměně.

„Ty, maličký, jsi pro mě jako stvořený," řekne překvapivě nadšeně a pozvedne koutek úst.

„Nejste má alfa, proto vás nemusím poslouchat," odseknu, když se alfě Mahonovi na krku objeví čepel krátkého meče a za ním vykoukne hlava Petera.

Dokonce za sebou zaslechnu hlas mého otce a několika členů smečky, ale nemůžu se ohlídnout, když mě pořád drží pod krkem.

Konečně zvedne ruce před sebe a já rychle vycouvám z jeho dosahu. Za mě se postaví Rowan a položí mi ruku na rameno. Koutkem oka postřehnu, že se o ty dvě alfy, které ho držely, postarala otcova osobní stráž.

Nenápadně Rowanovi podám nůž za mými zády a nasadím si kápi, protože na mě alfa Mahon pořád zírá.

„Proč je můj syn v zahradě?" ozve se za mnou můj otec s velice naštvaným hlasem, až se mírně rozklepu.

„Procházka, můj pane," odpoví pohotově Rowan. „Po jeho heatu ho vždy bereme na čerstvý vzduch, aby se zbavil té vůně."

„Pokud v paláci bude alfa, která nepatří do smečky, můj syn nesmí z pokoje, dokud mu to sám nedovolím," řekne hlasitě a já se ještě víc zachvěju.

„Ano, můj pane," ozve se Rowan a z jeho postoje cítím, že se otci uklonil hlavou.

„Petere, Rowane, odveďte mého syna do jeho pokoje," zavelí otec. „Já a alfa Mahon si zatím promluvíme."

Peter spustí ruku s mečem, kterou měl u jeho krku a potom ho kopne zezadu do jamky pod koleny, až alfa Mahon dopadne na zem, přímo před mého otce.

Překvapeně zalapám po dechu, ale víc nevidím, protože mě Rowan otočí čelem k paláci a rychlým krokem mě přesunou dovnitř.

„Myslíš, že bylo moudré, alfu, jako je Mahon, srazit na kolena?" syknu tiše na Petera. „Pokud bude chtít souboj, otec mu může vyhovět."

„Neboj se o mě, Adriane," usměje se Peter. „Jednal jsem na pokyn tvého otce. Chtěl ho mít hezky u nohou. Pokud to byl rodinný přítel, od této chvíle už to neplatí."

„Přesně tak," potvrdí Rowan. „V té zahradě neměl co dělat. Všichni v paláci věděli, že dnešní noc nikdo nesmí do zahrady."

„I otec?" zamračím se, když stoupáme po úzkém schodišti, které vede do mého křídla.

„Ano," přikývne Rowan. „Muselo mu to jen vypadnout z hlavy," dodá na vysvětlenou, když pochopí, proč jsem se ptal. „V poslední době má až příliš starostí."

„Jakých starostí?" podivím se, protože ke mně se nic takového nedostane.

„Tím se netrap," pokyne mi, abych vstoupil do svého pokoje. „Odpočiň si. Vyspi se. Do rána se odtud nehneme, tak nemusíš mít strach."

„Nemám strach," zamračím se, ale pak se na vteřinu zarazím. „Myslíš, že alfa Mahon řekne otci o tom noži?"

„Kdyby ano, dokázal bys svému otci lhát a říct mu, že o ničem nevíš?" nadhodí a já svěsím ramena.

„Možná?" ušklíbnu se a raději vejdu do svého pokoje.

Dám si pořádnou sprchu, abych se zbavil toho zápachu, který mě obklopil, když se mě alfa Mahon dotýkal. Div, že jsem se z toho nepozvracel.