Byla zima. Bradavický hrad pomalu zasypával bílý poprašek a venku mrzlo až praštilo. Harry se na letošní Vánoce příliš netěšil, jeho kamarádi měli odjet a on byl jediný, kdo měl v nebelvírské věži zůstat. Sice ho ujišťovali, že mu budou psát a dárky mu pošlou soví poštou, ale copak nějaký dopis může nahradit fyzickou osobu?

Den před vyhlášením prázdnin se kvůli tomu moc nesoustředil a tak si při hodině lektvarů ještě vysloužil trest od Snapea.

No fajn. Nemůže to být horší, nejen, že tu na Vánoce budu úplně sám, ale taky budu muset trávit večer se Snapem. Děs! Bůhví, co si na ně zase vymyslí.

Říkal si Harry, když večer ťukal na dveře jeho pracovny.

" Dále," zavrčel Snape. Harry vstoupil a do očí mu padl předmět na Snapeově stole. Byla to myslánka .

To ne, snad zas nechce pokračovat s Nitrobranou?

Severus si všiml Harryho vytřeštěného pohledu.

" Klid Pottere, je i v mém zájmu  vás už déle Nitrobranou nezatěžovat. Vy zřejmě stejně nemáte schopnosti se jí nikdy naučit," rýpl si Severus.

" To není pravda! Jen kdybyste..." nakousl Harry, ale pak se raději zarazil.

" Kdybych co?"

" Kdybyste mě to neučil vy! Nemáte mě rád a já vás také ne! To je ten problém," vyštěkl na Snapea.

" Oh... jaká upřímnost. No dobrá, zkusíme se tedy oprostit od naši vzájemných antipatií. A pro jednou zkusit spolu nesoupeřit. Jen jednou, souhlasíte?"

Harry byl překvapený jeho návrhem, byl zvědav jestli to Snape opravdu dodrží. Postavil se pevně proti němu a přikývl.

"Legillimens!" protáhl Snape líně.

Severus vnikl do Harryho mysli velmi snadno. Proplouval jeho myšlenkami .

Harry letí poprvé na koštěti

Harry dostal dopis z Bradavic

Harry je zařazen do Nebelvíru,

Famfrpál... Hermiona a Ron...

Jakmile si vzpomněl na ně posmutněla i jeho mysl.

Došlo mu, že na Vánoce bude sám... pak se Harry vzepřel a vypudil Snapea z hlavy.

Hodnou chvíli nikdo z nich nic neříkal. Harry byl smutný nejen z toho, že Snapeův útok neodrazil hned, ale hlavně proto, že mu to všechno znovu připomněl. Severus nevěděl co říct.

Tak slavný Potter zůstane v Nebelvíru na Vánoce úplně sám?

Když však uviděl, jak se Harry tváří, neměl sílu mu něco říct.

" Měl byste jít raději pracovat. Támhle na stole, máte připravené tlustočervy. Stáhněte je z kůže a tu nakrouhejte!" řekl stručně Snape a Harry mu byl poprvé, za tu dobu co ho zná, vděčný.

Šel potichu ke stolu a začal pracoval. Byl ke Snapeovi otočený zády a tak nemohl vidět, že pár černých očí ho neustále sleduje. Výraz na Snapeově obličeji byl poněkud zvláštní...

Když Harry svou práci dokončil a chystal se odejít Snape ho naposledy zastavil.

" Pottere, přijďte i zítra večer."

" Ale pane myslel jsem si, že jsem si trest už odpykal!" hlesl Harry.

" Prostě přijďte!" zavrčel Snape a pak Harryho vystrčil za dveří.

***

Druhý den...

" Co si o sobě vůbec myslí? Už tak mám zkažené prázdniny a on se ještě rozhodně mi otravovat život!" řekl vztekle chlapec a plácnul sebou do křesla u krbu. Několik obrazů se po něm podívalo, v místnosti totiž nikdo jiný nebyl a Harry, aby se z toho ticha nezbláznil, si mluvil pro sebe.

Pak mu příšerně zakručelo v břiše. Od rána nejedl a teď se blížilo poledne. Usoudil, že tu zavřený být dál nemůže, a tak se vydal do Velké síně.

Když tam došel, nebylo slyšet žádný zvuk. Žádný lomoz a rachocení. Prostě klid. Ve síni bylo žáků po málu. Dva z Havraspáru a jeden ze Mrzimoru. Všichni to byli malí chlapci. Harry se už začínal smiřovat s myšlenkou, že bude muset sedět s prváky, pak však spatřil u učitelského stolu také někoho. SNAPEA.

Severus mu pokynul, aby k němu přišel. Harry to sice nechápal ale poslechl.

" Pane profesore," pozdravil Harry.

" Pottere."

" Potřeboval jste něco?" zeptal se Harry přihlouple.

" To je evidentní. Jinak bych vás zřejmě nezavolal," opáčil Snape.

" A co byste chtěl?" řekl Harry.

" Och Pottere, já bych toho chtěl. Ale to byste mi asi těžko splnil. Nicméně, když už jsme tu jako jediní dospělí zůstali sami, mohl byste se najíst se mnou. Potřebuji s vámi stejně probrat dnešek," řekl Snape líně a sledoval přitom jak Harry několikrát změnil barvu. Harry tomu nemohl uvěřit.

Snape mě vážně pozval, ať sedím u oběda s ním? A nazval mě dospělým? Svět se musel zbláznit. Ano plnoletý,vale Snape s ním tak nikdy nejednal.

S krajní nedůvěrou se vedle něho posadil a jakmile dosedl, před ním se objevilo jeho oblíbené jídlo. Bramborová kaše a pečené kuře. Harry se na jídlo hned vrhl, jaký měl hlad. Porce to byla jak pro slona a Snape při pohledu na to jak Harry stoluje, povytáhl obočí.

"Pottere, mohl byste se chovat více kultivovaněji? Jste snad člověk a ne zvíře!" poznamenal Snape znechuceně.

Až teď si Harry vlastně uvědomil, jak to asi musí vypadat. S plnou pusou zahuhlal: " Hlohinte.."

" Co prosím?" povytáhl Snape obočí.

Harry se pokusil polknout velké sousto. Chtěl něco říct, ale začal se v tu chvíli dusit. Poté mu na zádech přistála vysvobozující rána, která vyrazila zbloudilý kus kuřete z jeho plic.

" ... eh... děkuji..." sípal Harry namáhavě.

"Tady máte jasný důkaz toho, že s plnou pusou byste neměl mluvit!"

" Ano..." hlesl Harry. Neměl chuť se přít, zvlášť když měl Snape pravdu.

" Co se týče dneška, přijďte kolem šesté," změnil Snape téma.

" Ale to nestihnu večeři," řekl Harry.

" Vy stále myslíte jen na jídlo! Ujišťuji vás, že hlady vás mučit nebudu. Prostě přijdete!" zavrčel Snape a protože dojedl, odvlál i se svým pláštěm pryč.

Harry si jen marně lámal hlavu nad tím, co s ním asi Snape zamýšlí...

***

Blížila se šestá hodina večer. Harry se pomalu ztichlými chodbami hradu vydal do sklepení. Když v Bradavicích skoro nikdo ze studentů nebyl, přišla mu jeho škola více strašidelnější. Dokonce i teď o Vánocích.

Když Harry vstoupil do Snapeovo pracovny, seděl Severus jako obvykle za stolem. Chlapec se rozhlížel po místnosti a přemýšlel na tím, co asi pro Snapea bude muset udělat. Nikde však neviděl žádné připravené věci. Nechápavě se podíval na profesora, který mezitím vstal a došel až k němu.

" Pottere, neřekl jsem, že se jedná o trest, ten jste si vskutku odpracoval již včera!"

" Ach... tak proč?.."

" Proč jsem vás sem zavolal? Z dobrého důvodu. Ale nejdřív se mnou pojďte jinam," řekl Severus a vytlačil Harryho ze dveří.

Harry to nechápal a tak raději mlčel. Došli dlouhou chodbou až do západního křídla hradu. Tam Snape zamumlal nějaké kouzlo u starých dveří. Ty s cvaknutím povolili. Pak do nich zaplul a posunkem ukázal Harrymu, aby ho následoval.

Když vešel uviděl tmavou místnost, kterou osvětlovala jen Snapeova rozsvícená hůlka. Poté nechal Severus zažehnout oheň v krbu a místnost se rozzářila. Harry tu nikdy nebyl a přesto si byl jist, kde se nachází. Ve Snapeově ložnici. Všechno tu bylo černé. Tak ponurý pokoj dlouho neviděl.

Harry stále nic nechápal. Co tu budeme dělat?

Severus viděl zmatení v jeho očích a tak řekl: " Pottere pozval jsem vás dnes hlavně kvůli tomu, co jsem viděl ve vaší mysli. Vzpomínka na Vánoce, které byste měl trávit sám, byla velmi skličující i pro mne. O Vánocích by neměl být nikdo sám."

Zprvu byl Harry překvapený tím co slyší. Snape, že chce trávit Vánoce se mnou?

Když na něj však stále díval Harry pokýval hlavou, že ano.

" Výborně. Pak se tedy pohodlně usaďte, musím pro vás ještě vykouzlit tu správnou atmosféru," řekl Severus.

Vzal svou hůlku a mávnul s ní do prostoru. V tu chvíli se pokoj úplně změnil. V rohu místnosti se objevil velký vánoční stromek, plný barevných ozdob a lamety. Na krbu se objevily dvě velké červené punčochy s jejich jmény. Jedná červená a druhá zelená. Všude byly girlandy. Na stole adventní věnec, kde hořely všechny svíce vedle něj několik druhů cukroví. Objevily se tam i dvě sklenice se svařeným vínem. Ze starého gramofonu se tichounce linuly tóny vánočních koled.

Harry překvapeně zíral na Snapea, nikdy by nevěřil, že dokáže být milý. Vlastně si myslel, že Snape nemá Vánoce rád.

" Smíte vyjádřit váš názor," pobídl ho Severus.

" Nádhera," vydechl Harry a oči mu svítili štěstím, " tohle pro mě ještě nikdo nikdy neudělal. Vánoce u tety a strýčka byly vždy příšerné. Nikdy jsem nic nedostal a pokud ano, bylo staré vytahané oblečení po bratranci. V Bradavicích jsem sice dostal dárky ale... tohle je vážně skvělé... ehm.. děkuju," řekl Harry dojatě a nejistě se usmál. Dostalo se mu stejné odpovědi.

Chvíli jen tak seděli, popíjeli svařák a vychutnávali si to skvostné ticho. Po nějaké době však bylo k nesnesení.

" Můžeme si třeba povídat," navrhl Harry.

" O čem, pane Pottere?" pozvedl Severus obočí

" Já nevím, o čemkoli," pokrčil Harry rameny.

" No dobrá... mám tu jeden zajímavý výtisk časopisu Magie včera a dnes. Pan ředitel v něm publikoval článek o využití vílí krve. Mohl byste si ho přečíst a poté bychom mohli diskutovat," navrhl Severus a Harry přikývl.

Článek nebyl zas tak dlouhý a byl celkem srozumitelný. Když dočetl, debatovali o něm několik desítek minut. Od tohoto tématu se dostali k jinému a tak dál. Uběhlo několik hodin a ač to bylo neuvěřitelné, během povídání se Snapem bylo Harry příjemně.

Víno mu rychle stoupalo do hlavy, cítil jak mu hoří tváře. Byly i chvíle, kdy se oba dva upřímně smáli. Bavili se opravdu dobře. Harry snad nikdy nezažil tak skvěle strávené chvíle. Na své kamarády si ani nevzpomněl.

Když odbylo jedenáct, oba sebou při zvuku hodin trhli.

" To není možné, že už je tolik? Vždyť jsme sem teprve před chvílí přišli?" podivil se Harry.

" Člověk nevnímá čas, když se baví," poznamenal Severus a měřil si Harryho zvláštním pohledem, který u něj chlapec nikdy předtím neviděl. Začínal být z toho trochu nervózní a proto se červenajíc chystal pryč.

" Někam se chystáte, Pottere?"

" Ehm... na kolej, je už celkem pozdě."

" A co tam budete dělat? Vždyť jste tam sám. Proč nezůstanete u mne? Mám tu celkem dost místa," navrhl Snape.

" U vás?" vyhrkl Harry překvapeně.

" Zní to tak neuvěřitelně?"

" Ne... já jen..."

" Jen co?"

" Ale nic. Dobrá stejně bych asi po tom víně moc daleko nedošel," vymluvil se Harry. Vlastně ani jemu samotnému se odtud nechtělo.

"V tom případě ještě sedněte, já si jdu dát sprchu," řekl Severus a zaplul do koupelny.