Pokračovala dál za tlumenými hlasy. Zůstala stát na místě když viděla skupinku Smrtijedů včele s Bellatrix Lestrangeovou a Dracem Malfoyem. Nedaleko od nich stál profesor s nímž před chvílí mluvila a největším překvapením pro ní bylo, když viděla odzbrojeného ředitele. Věděl, že je tam , podíval se jejím směrem a viděla slzy které se odrazili v jeho pomněnkově modrých očí. Stejně tak zjistil její příchod i profesor a teď se mohlo dívat do očí oboum.

,,Bello." sykl na ní známý hlas a zatáhl jí do stínu. ,,Harry, co se děje?" vyhrkla ale její nejlepší kamarád si položil prst před pusu a ukázal nahoru. Oba dva v hloubi duše věděli, že tohle je ředitelův konec ale ani jeden si to nechtěl přiznat. 

,,Severusi." vydechl ředitel a pohlédl do očí svému dlouholetému kolegovi a člověku, kterému jako jeden z mála věřil. ,,Prosím." zašeptal bezmocně a ona si uvědomila, že ani nedýchá. Harry na tom byl dost podobně, spíš i hůř. Ředitel pro něj byl jako rodina.

Profesor však zvedl hůlku a vyřkl ta dvě slova o kterých se učili ve čtvrtém ročníku. ,,Avada kedavra." ozářil je zelený paprsek a už viděli, jak jejich ředitel padá přes zábradlí dolů.  Cítila, jak jí horké slzy stékají po tváři a srdce se jí začalo zpomalovat. Doteď tlouklo jako o závod, ale teď se začalo uklidňovat. Byla duchem nepřítomná dokud Bellatrix se smíchem šílence na obloze vyčarovala Znamení zla a v čele s profesorem šli dolů.

,,Bello, musíš za ostatními." otočil se k ní Harry. ,,Ne, půjdu s tebou." zakroutila hlavou a podívala se mu do očí. Měl v nich slzy a věděl, že jí nepřemluví. ,,Pošli jim patrona se vzkazem." řekl prosebným tónem a ona přikývla. Pozvedla hůlku a ignorujíc svou klepající ruku neverbálním kouzlem vyvolala svého patrona. Ten na nic nečekal a proskočil zdí. Harry jí popadl za ruku a rozběhl se s ní dolů. Schody brali po dvou a bylo jim jedno, že vráží do zmatených studentů kteří i přes zákaz vycházeli z pokojí.

Proběhli zničenou Velkou síní a běželi ještě dál. Zastavili se u Hlavní brány, kde jí Harry chytil za ramena a otočil k sobě čelem.

,,Musíš tu počkat. Jdi najít jeho tělo." řekl a na konci se zadrhl. ,,Ne. Nikam nejdu." odsekla mu pevně. ,,Ale ano, je to nebezpečné, může se ti něco stát." stát si za svým a pohlédl jí do očí. ,,Harry tobě taky, nech mě jít s tebou." chytila ho za ruce a dívala se jak odhodlání v jeho očích mizí. ,,Drž se vzadu." řekl ještě prosebně než se opět rozběhl. Rychle ho následovala, docházel jí dech ale stále byla vzadu.

Zastavili se až u Hagridovo hájenky, kde se zastavili i ti, za kterými běželi. ,,Snapee! On vám věřil!" zařval Harry a profesor, Draco i pár smrtijedů. Ozvala se rána a hájenka začala hořet. Ozvalo se zoufalé vytí, Hagridův vyděšený výkřik i smích bláznivé Bellatrix. ,,Ne!" vykřikla Bella a dřív než si uvědomila co dělá, rozběhla se kolem překvapeného Harryho k hájence.

,,Bello, běžte pryč." zachytil jí profesor ale ona ho od sebe hrubě odstrčila, stejně tak i Draca. Ostatní si jí nevšímali a ona se rozběhla k zadním dveřím kde byl Hagrid, spálený a špinavý. Ani Belle nehuboval, aby se vrátila. A ani jeden z nich nevnímali že smrtijedi odcházejí a jen Harry vrhá všechna možná kouzla na profesora a nezapomíná mu při tom nadávat. Živě viděla to, co se tam děje. Profesor, vrah ředitele, klidný s ledovou maskou a Harry, vzteklý a zarmoucený zároveň.

Konečně se jí podařilo uhasit plameny a dívala se, jak Tesák skočil Hagridovi do náruče, i k ní se lísal, ale ona se rozběhla k Harrymu. Dřív však vrazila do profesora.

,,Nesahejte na mě." zavrčela a snažila se ho od sebe odstrčit, pohládla na něj a cítila slzy na tvářích. Poprvé viděla nějakou emoci v jeho tváři, hluboký smutek. ,,Bello, použijte ten přívěsek, prosím." zašeptal vážně a ona přikývla. Pustil jí a prošel kolem ní. ,,Proč?" otočila se za ním a on se zastavil. Doufala v odpověď. Doufala, že s otočí a vysvětlí jí to, ale brzy si uvědomila, že byla až příliš naivní. Chvíli se za ní dívala, s rukou v kapse, v dlani tisknouc chladný kousek zlata a až když jí někdo položil ruku na rameno se otočila.

,,Musíme jít." zašeptal Harry. Natáhl k ní ruku kterou přijala a vedle sebe se vydali k hradu. Už z dálky viděli celou školu pod Astronomickou věží. Slzy se jí znovu nahrnuly do očí a cítila, jak jí Harry stiskl ruku. Ani jeden z nich nepromluvil, každý byl myšlenkami jinde.

Každý v davu jim ustoupil stranou a ona se zastavila u Hermiony, Rona a Ginny vypředu. Harry poklekl k řediteli. Cítila, jak jí Hermiona chytila za ruku a Ron je obě dvě objal kolem ramen. Bylo jí jedno, že jí po roce kdy byla silná a ledová viděli všichni brečet. Mírně zaklonila hlavu a chvíli nechala oči zavřené. Nakonec je otevřela a s hlubokým nádechem a výdechem zvedl hůlku nad hlavu a na jejím konci se objevilo malé světlo. Brzy jí následovali další a další.