"Takže," Začala jsem a sledovala okolí. "Tohle je ostrovní jarmark?" Všude okolo se stavěli malé stánky se vším co mohlo být. Ray se zářivě usmála a přikývla.

"Naše každoroční slavnost. Jediný den, kdy oslavujeme vše co máme."

"Vše?" Zeptala se Ellen a rozhlédla se kolem sebe.

"Ano. Schopnosti, jídlo, přátele, půdu a vše ostatní."

"Mají tu schopnosti všichni?" Tahle otázka mi vázla v hlavě už dlouho.

"Ne," Zavrtěla hlavou. " Ale snažíme se jim to vynahradit."

"A to tu jsou všechny čtyři elementy?" Procházeli jsme ulicí a Ellen se zastavovala všude kde mohla. Stánky byly ozdobeny plazivými rostlinami a květinami s barevnými květy. Každý nabízel něco zvláštního a jedinečného. Na konci jsme narazili na ženu oblečenou jako komediantku, akorát v bílém. Využívala vzduch a nechala vznášet kohokoliv kdo chtěl.

"Ano, ale hojně zastoupeny jsou pouze tři. Ona," Kývla k té ženě. "Je jediná, která zde ovládá vzduch." Povzdechla si.

"To je mi líto, Dan by ji ale mohla pomoct zlepšit své schopnosti, že Dan?" Otočila jsem se a čekala až se ozve nebo ukáže.

"Dan?" Pochybně jsem se podívala na Alexe a on pokrčil rameny.

"Není tu, naposled jsem ji viděla u stánku s dřevěnými hračkami." Vykřikla Ellen a otočila se pohledem hledajíc ten stánek. Začala jsem panikařit. Rozběhla jsem se zpátky do uličky plné lidí. Každou chvílí jsem se omlouvala, stále jsem do někoho narážela. Pohár s mojí trpělivostí začal přetékat. Naštvaně jsem vykřikla, čímž jsem si zajistila pozornost od několika přihlížejících, a vzlétla jsem do vzduchu. Výkřiky plnící ulici se nesli až k mým uších. Ignorovala jsem je a skenovala dění pod sebou. Dan. Dan. Daniell! Kde sakra jsi?! Zahlédla jsem blonďatou hlavu zakrytou menším kloboukem. Trish! Teď ne, jdi pryč! Do budoucna se musím naučit mluvit v myšlenkách i s někým jiným než s elementy. Prudce jsem vystoupala výš než jsem do teď byla a nechala své oči změnit. Konečně! Našla jsem ten krámek, ale nikdo u něj nestál. Během chvíle jsem přistála hned před ním a prodavač se na mě vyděšeně podíval.

"Promiňte, ale nebyla tu dívka s hnědými vlasy?" Jeho prvotní zděšenost zakryl zkušeným pohledem prodavače a rozhlédl se kolem sebe. Začal ukazovat asi na dvacet dívek s hnědými vlasy. Pak se otočil zase na mě a usmál se. Oh bože, tohle bude těžší než jsem si myslela. Začala jsem mu popisovat Dan a on jen chápavě přikyvoval. Na konci mého monologu se rozzářil a pak se rozhlédl.

"Ano, ano. Byla tu. Takový dívka já poznat." Zasmál se.

"A kam šla?" Naléhala jsem a rozhlížela se společně s ním.

"Ona zahnout do té uličky a už nevyjít, já myslet." Otočil se k vedlejšímu stánku a na jeho prodavačku zakřičel něco v rodném jazyce. Ona mu odpověděla stejným tonem i hlasitostí, takže jsem málem ohluchla. Znovu svůj pohled stočil ke mě, vítězně se usmál a ukázal palce nahoru. Nejistě jsem mu to gesto oplatila a rychlejší chůzí vyšla k uličce. Běžela bych, ale doběhla bych asi krok a musela počkat než mě pustí dál. Letět nemůžu, je tu Trish a další elementy se mi používat nechtějí. Dostala jsem se k uličce a vešla do ní. Nikde, nikdo. Rozhlédla jsem se přeměněnýma očima a našla na zdi vyryto miniaturním písmem amico pati finem viae spinis.

"Summer?" Ellen řvala na celé kolo.

"Tady." Zakřičela jsem nazpátek a všichni ke mě doběhli.

"Ray? Co to je?"

"To nevím, je to starým písmem, tipla bych si latinu, ale rozhodně to neudělal nikdo z místních. Je tu zakázáno rýt a kreslit po zdech. Nikdo by to neporušil."

"Co tu vlastně děláš?" Zamračil se Alex.

"Ten prodavač hraček mi řekl, že Dan viděl naposled tady."

"A nemohl se splést?"

"Jak on řekl, cituji : Takový dívka já poznat."

"Měla si štěstí, že ti vůbec rozuměl. Takových lidí je tu málo."

"Zpátky k tématu s názvem : Dan zmizela. Dokážeš to rozluštit Ray?" Chystala se něco říct, když se ozval smích a do uličky se dostal Austin s Trish.

"Pane jo, viděli jste tu ženskou na konci? Jak tam každýho nechává vznášet. Páni, nechápu jak to dělá ale je to fakt hustý." Trish se smála a přitom kulila oči a přemýšlela zároveň.

"Co je? Proč jste všichni tak - divní?" Ozval se Austin a chytl Trish za pas.

"Daniell se ztratila. Našli jsme tuhle větu, která není v našem jazyce a čekáme až ji Ray přeloží, abychom zjistili jestli je to indicie." Vychrlila jsem všechno a nepatrně se usmála.

"amico pati finem viae spinis." Brblala si Ray a přitom bouchala pěstí do dlaně.

"Drahý přítel trpí, na konci cesty pokryté trním." Rozzářila se Trish. Všichni jsme se na ni nechápavě podívali. Povzdechla si.

"Ta věta, znamená 'Drahý přítel trpí, na konci cesty pokryté trním."

"J-jak to víš?" Protočila očima a věnovala mi pohled, který jsem u ní ještě neviděla. Chytrý.

"Na vysoké jsem se učila latinu, byl to jediný jazyk, který mě bavil." Zamyslela se. Zůstala jsem na ni viset pohledem s otevřenou pusou.

"Čekala jsem všechno Trish, ale tohle rozhodně ne." Zasmála se a objala mě.

"Není zač. Oh! Cukrová vata! Austine honem!" Vykřikla radostně a táhla ho pryč. A je zase zpátky.

"Co ta věta může znamenat?" Zamračila jsem se a dál sledovala vyrytá písmena.

"Drahý pří-" Začal recitovat Jason.

"Já vím co to znamená! Ptám se, co to znamená pro nás." Zavrčela jsem a on natáhl ruce v obraném gestu.

"Možná vím." Ozvala se Ray. "Je tu jen jedno místo, kde se nachází trní na nepřímém konci cesty." Přikývla jsem.

"Tak nás veď."

Další díl:) Jejda, po dlouhé době mám pocit, že ten díl stojí aspoň, aspoň za něco :D:( Doufám, že budete trochu napjatí, protože přesně proto to ukončuji takhle :D

Užijte si díl^^