Pohled 3 osoby:

Několik opuštěných skladišť bylo postaveno v těsné blízkosti a obaleno vrstvou ticha, to ale nezabránilo řadě tmavých postav proudících mezi nimi dostat se ke svému cíli. Klapání podpatků o zem byla jediná věc co byla slyšitelná. Nikdo z nich nemluvil. Většina si kryla své tváře plášti, ostatní šli se skloněnou hlavou. Blízká lampa začala blikat, když se v davu objevila další postava. Vypadala stejně jako ostatní. Kápě ji kryla obličej, stejně jako plášť její šaty. Proplouvala mezi ostatními bez jakýkoliv problémů, až se dostala k místu, kam všichni směřovali. Mohutné dveře od nejvzdálenějšího skladu byly dokořán otevřené a všichni se hrnuli dovnitř.

Jediná, obrovská místnost byla prosvícena dalším blikajícím světlem, jako by se i neživé předměty těšily na začátek. Když se dovnitř konečně dostala i neobjevená narušitelka, skryla se v zadních řadách a čekala. Neměla tušení kam se to dostala, jediné co věděla určitě bylo, že tomu musí zabránit ať už je to cokoliv. Uběhla necelá půl hodina a dav začal být nedočkavý. Mluvili, pokřikovali jeden přes druhého a na pár místech se rozpoutala malá bitka. Vzduch prořízl ostrý hlas patřící nově příchozí ženě.

"Vítejte!" Vystoupala na podium a rozhlédla se po plné místnosti. Věděla, že všichni přítomní jsou zde na její zavolání. Cítila se díky tomu - mocná. Ta skutečnost v ní probouzela jistotu, kterou už dlouho necítila. Pohodila oříškovými vlasy a znovu se rozhlédla než promluvila.

"Jak dlouho tu jsme?" Její hlas byl pevný a v lidech probouzel chuť hlasitě s ní souhlasit. Několik ruk se zvedlo do vzduchu a místností se ozval křik. Dívka byla spokojená, co dokázala jedinou větou, ale nedala to na sobě znát.

"Byli jsme tu dřív než obyčejný člověk! Dřív než skončil středověk! Byli jsme vládci tohoto světa! A co nám zbylo?! Ukrývat se v pozadí! Dělat, že neexistujeme!" Dav s ní hlasitě souhlasil. Volila slova, stejně jako dravec volí způsob útoku. Chystala se mluvit dál, když zahlédla jak se někdo otáčí a pomalu couvá. Ta postava se otočila a snažila se znovu schovat.

"Ale my jsme mocní! Věděl to i on! Rozhodl se nám pomoct! Ať to stálo cokoliv! Ona - ona ho zabila! Jsme potomci! Jsme povinni vykonat odplatu! Máme možnost zotročit ty, kteří nás zapudili!" Křičela čím dál víc hlasitěji a přitom po očku sledovala postavu v tmavě červené kápi.

"Pomstíme našeho pána a naši minulost! Pomstíme ho a zabijeme šestý element a všechny kdo jsou s ní!" Vyburcované publikum začalo současně dupat, křičet a mávat rukama.

"Ale prvně," Její zorničky se zúžily a hleděli na vzdalující osobu. "Musíme zabít špeha." Zavrčela a ukázala na tmavě červený plášť.

"Chyťte ji!" Zakřičela. Všichni se otočili a vyhledali narušitele. Ona už však byla na druhém konci místnosti. Ode dveří ji dělili pouze dva muži. Rozběhla se a natáhla ruku k jednomu z nich. Narovnal se a jako by zamrzl, když začala potichu odříkávat. Muž sebou cukl a padl k zemi. Svou ruku namířila na druhého. V domnění, že použije stejnou metodu jako u jeho přítele, si vytvořil vodní štít. Naděje, kterou chránil svůj život pominula už ve chvíli, kdy se osoba v rudém plášti rozběhla ještě rychleji přímo jeho směrem.  Vyskočila do vzduchu a stočila se nohama proti jeho štítu. Odhodila ho na zeď a jeho štít se rozplynul. Otočila hlavu a hleděla na své nepřátele zúženými zorničkami. Několik z nich se zarazilo. Věřili, že změnu zorniček může provést jen jejich nová paní a šestý element. A teď? Teď to udělá i kdejaký špeh? Ostatní to ale nezastavilo a tak pokračovali dál. Ženské křivky, byli na tváři narušitelky přímo bijící do očí. To si uvědomila i nová paní, dívka burcující dav.  Žena v rudém plášti se otočila a svůj pohled přesměrovala ke dveřím. Po odříkání dalších vět, se dveře rozletěli a ona se rozběhla, znovu. Vyběhla do chladného vzduchu a poslouchala jen hlasité rozdávání rozkazů. Nesmí ji chytit.  Utíkala kolem ostatních skladišť a domů než se zastavila ve slepé uličce. Bylo jí jasné, že ji stále pronásledují, slyšela kroky a výkřiky. Otočila se ke zdi, prsty se dotkla čtyř různých cihel a zašeptala prastará slova. Cukla sebou ,když za ní někdo vykřikl. Otočila hlavu a naposled se podívala na svého protivníka než vkročila do zdi a zmizela. 

"Zatraceně!" Vykřikla brunetka, nová vůdkyně. Bylo nesmírně ponižující, že jí, nové paní a nejlepší stopařce, unikla kořist před očima, když po ní šla osobně. Otočila se a zmizela stejně rychle jako její kořist. Ale nezmizela tak úplně. O pár minut později stála před jí už velmi známým domem. Býval opuštěný, ale teď tu bydlela ona. Vyšla několik schodů a vkročila do pokoje, ve kterém ležel muž se zavázanýma rukama, její bratr. 

"Už to začalo Steve," Šeptla a chytla ho za ruku. "Pomstím nás." 

Další dííl:)) Popravdě doufám, že to bylo naposled co jsem psala nějakou část pohledem 3 osoby. Vůbec mi to nesedí, ale už jsem neměla sílu to přepisovat. Doufám, že jste pochopili o koho se jedná aspoň z části, jelikož jedna z těch dvou hlavních rolí v tomhle díle, je nová postava! Jupíí^^  Krátký? Pardon, ale víc to rozepsat nešlo:// 

Užijte si část^^