Čekat, že nakonec skončíme v pokojích, byla poslední možnost, na kterou jsme mysleli. Při cestě do zbylých dvou chrámu totiž začalo pršet a jak jsme zjistili, chrámy se při bouřce uzavírají.  Jak se taky pak mají uskutečnit romantická náhodná shledání? Zvedla jsem hlavu a pozorovala bílý strop. 

"Pořád nechápu proč je zavírají." Zamumlala jsem a nafoukla přitom tváře. Alex se na mě otočil se stejně naštvaných pohledem. 

"Já taky ne,"  Zatvářil se jak štěně a pokračoval. " Chtěl jsem vidět boha války." 

"Já ti snad nestačím?" Na oko naštvaně jsem se na něj otočila. Prohlédl si mě a pak zavrtěl hlavou.

"Donutím tě změnit tvůj názor!" Zavrčela jsem a skočila po něm. Můj plán se ovšem zvrtnul. Kdo mohl čekat, že bude mít tolik síly? Dobře, možná jsem to měla čekat, ale byl to moment, ve kterém jsem zapomněla, že mám přemýšlet. 

Těch momentů máš ale nějak hodně. 

Zmlkni! 

Až mě pustíš ven! Nechci sledovat tu vaši romantickou odpornou chvilku!   Až mě pustíš ven? Ona vystupuje sama ne? O chvíli později se Rav zhmotnila vedle nás a tím Alexe dokonale vyděsila. Zase. 

"Prr, vezmu ještěrky a tu příšeru a vyjdu si s ostatníma ven. Tohle vidět vážně nemusím." Odfrkla si a byla ta tam. Otočila jsem se na Alexe a sledovala jak vyjeveně sleduje Rav jak odchází. Využití momentu? Myslím, že ano. Znovu jsem po něm skočila a bohužel znovu jsem byla o chvíli později uvězněna pod ním. 

"Ale to není fér!" Zakňučela jsem a zabořila temeno hlavy do polštáře. 

"Co přesně? Že mě nepřepereš nebo že mi nestačíš?" Smál se až skoro brečel a já na něj jen naštvaně hleděla. 

"Je jasné, že mě přepereš, jen si mi mohl dát větší šanci." Zabrblala jsem a otočila hlavu na bok. " A jestli ti nestačím - Ray je určitě volná." Poslední slova jsem zašeptala se špatným pocitem a přála jsem si aby to neslyšel. Nevyplnilo se. Na chvíli se zarazil a díval se před sebe. Zesílil stisk a otočil se na mě. Moje ruce přemístil k mé hlavě, kde je dál držel a svůj obličej přiblížil k mému, až jsem cítila jeho dech na mé pokožce. 

"Ray - mě nezajímá," Zaťal zuby, a ještě víc zesílil stisk na mých rukou. "Proč to stále nechápeš? Už mě nebaví se o tebe dělit." Zavrčel a pohled mu padl mé rty. Několikrát přelétl pohledem mezi mýma očima a rty, jakoby čekal na mou reakci, na mé svolení. Vydechla jsem zadržovaný dech a jemně škubal zápěstím. Zůstal viset na mých rtech a naposled se koukl do mých očí. Políbil mě! Jemně se třel svými rty o mé a já si vychutnávala jejich chuť. Pomalu, a asi nevědomě, povoloval svůj stisk na mých rukou mezitím co zkoumal mé rty.  Vyprostila jsem je z jeho polovičního sevření a vpletla je do jeho vlasů. Jemně jsem za ně potáhla a tím si ho přitáhla ještě blíž. Dochází dech. Proč ho sakra potřebuju?!  Poslední dotyk našich rtů, než jsme je rozpojili. Zhluboka jsem dýchala a dívala se mu do očí. Miluju jeho oči! Ty nádherné jiskřičky v nich.

Panovalo mezi námi ticho. Hleděli jsme jeden na druhého stále ve stejné poloze. Co říct? Um, bylo to dobrý, musíme to někdy zopakovat. Vážně? Zuřivě jsem vymýšlela tu nejlepší odpověď když ta odpověď přišla sama. Zakručelo mi v břiše. 

"Mám hlad." Šeptla jsem. Alex se rozesmál až málem spadl z postele.

"Dobře, já totiž taky." Nakonec se usmál a stoupl si k okraji, již zmíněné, postele. "Půjdeme se najíst?" Napřáhl ke mě ruku a čekal. Opravdu? Políbíš mě, a nic k tomu neřekneš?! A to mám s tebou jít na jídlo?! Kdo by mohl odmítnout, že? 

Přikývla jsem a vložila svoji ruku do jeho. Nemotorně jsem vylezla z postele a  společně jsme zamířili  do jídelny. Lívance!! Mňam!

Další díl? Ano! Já se tak strašně omlouvám, že to vychází tak strašně pozdě, ale musím se učit do školy, a víkend jsou jediný dva dny kdy můžu odpočívat aspoň z části. Mrzí mě, že nestíhám psát:/ Každopádně chtěli jsme to? Máte to! Poprvé za první a začátek druhé série se to stalo! :D Zabijte mě prosím, protože mi to vůbec nešlo:/ Doufám, že tu délku jsem si vyžehlila tím textem:)

Užijte si část^^