3. Díl
"Sum? Probuď se! Už nám to letí!" Vykřikla Ellen a drkla do mě. Vyděšeně jsem otevřela oči a málem spadla z lavičky. Všichni se začali smát.
"Hahaha, moc vtipný." Protočila jsem očima a stoupla si. Včera jsem si dobalila poslední věci a hned v pět hodin ráno mě všichni budí jak už nestíháme. Hah, když jsme sem dojeli, zjistili jsme, že má letadlo několika hodinové zpoždění. Všichni tady na letišti měli štěstí, že mě Alex držel, jinak bych to tady vypálila od základů.
Pomalu jsme nastupovali do letadla a já usedla na své místo. Vedle mě se uvelebil Alex a ostatní hned za nebo vedle nás. Leslie s námi nakonec letí. Letí s námi i Aria s Artem. Máma byla proti, aby s ní zůstali doma sami. Ale donutit ty dva, mačkat se pod Leslie, aby nebyli vidět a nehýbali se, to dokázal jen opravdový mistr. Nikdo mi tak ale neříká.
"Těšíš se?" Usmál se Alex. Přikývla jsem a opřela hlavu o jeho rameno.
"Bude to sranda." Jop. Sranda to byla, ale ne pro mě. Za tu cestu jsem několikrát zakopla o vlastní i cizí nohu a následně hodně tvrdě dopadla na zem. Pak jsem sledovala fotky, které byli focené ve chvíli kdy jsem spala. A poslouchala Austina jak vypráví o mém trapném dětství, přesněji jak jsem si hrávala na zvířátka, což v případě pštrose nebylo nic moc.
Konečně jsme po únavném letu přistáli na našem ostrově. Ano, stále nevím jak se jmenuje a to horší je, že to dává Rav jistý argument jak mě převálcovat v naší hádce. Vystoupili jsme a pobrali naše věci. Leslis, Ariu a Arta jsem pustila hned jak jsme se vzdálili od odbavovačů a policie. Kdyby náhodou.
"Austine jak dlouho tam hodláš stát?" Řekla jsem unaveně, mezitím co jsem seděla na svém kufru. Austin byl přesvědčen, že tu budou taxíky a tak už stál hodinu u cesty a jednoho vyhlížel. Ohlédla jsem se a spozorovala Dan, jak se vrací od jednoho chlápka.
"Ehmm.. Zjistila jsem, že tu doprava trochu vázne. Do toho hotelu budeme muset pěšky. Austin se na ni otočil s naštvaným výrazem, ale pak se zakřenil a přešel k nám.
"Fajn, takže vezmete všechny kufry."
"Ale-" Začala jsem protestovat.
"Přece jsme vás vzali sebou." Mrkl na mě a šel se věnovat Trish.
Nasupeně jsem se otočila k jeho kufru a napřáhla nohu s plánem kopnout do něho. On se ale těsně před tím vznesl a odplul pryč. Překvapeně jsem se otočila na usmívající se Dan.
"Proč to řešit lehce, když můžem složitě, že?" Zasmála se. Odfrkla jsem si a pomohla ji nadzvednout všechny kufry jemně nad zem.
Už můžu ven?
Nemyslíš, že by to bylo divný?
Ne?
Ale já jo. Pěkně si tam vylepšuj svůj prostor.
Pfff.
Procházeli jsme okolo domů a lesíků a pokaždé se někoho zeptali kde je ten náš hotel.
"Hele! Možná už ho vidím!" Vykřikla jsem a vyběhla dopředu. To bych ale nebyla já kdybych opět nespadla.
"Sum!"
"Jsi v pořádku?" Ozvalo se nade mnou. Zvedla jsem hlavu a zpozorovala dívku v mém věku. Modrozelené oči svítili na dálku a objevovala se v nich starost. Podávala mi ruku, tak jsem ji přijmula.
"Jo, díky." Usmála jsem se a ona mi úsměv oplatila. Byla o něco vyšší než já. Brunetka s náznaky blondýny (jop to zní divně).
"Vy nejste zdejší, že?" Zavrtěla jsem hlavou mezitím co jsem si čistila kolena.
"Jsme tu na dovolené, ale nemůžeme najít náš hotel." Dívka se zasmála a jemně pohodila vlasy.
"Tady je jen jeden hotel, dovedu vás tam." Kývla na ostatní a vyšla do krásně vypadajícího města.
"A mimochodem jsem Rayne Galowsvift, ale pokud se ještě někdy potkáme, tak jen Ray." Zazubila se.
"Dobře, já jsem Summer a tohle je moje početná skupinka dovolenkářů. Alex, Sebastian, Daniell, Jason, Ellen, Austin a Trish." Ukazovala jsem na jednotlivé osoby a Ray se na ně vždy zářivě usmála. Pak ji pohled padl na Leslie a ještěrky. V očích se jí zalesklo a její úsměv se ještě rozšířil.
"A kdo je tohle, čo?" Začala šišlat a hladit Leslie po hlavě. Povzdychla jsem si. Další Dan už nepřežiju.
"To je můj pes, Leslie a to co lítá kolem ní je Aria a Art." Ray hladila Leslie a přitom zkoumala Ariu. Pak se postavila a podívala se na nebe.
"Bude pršet musíme zrychlit." Zamračila jsem se a podívala se tam taky.
"Ale vždyť tam není ani jeden mráček." Ray pokrčila rameny a vyšla. Procházeli jsme tím městem. Všichni kývali na pozdrav a nebo rovnou dávali různá jídla do rukou. Procházeli jsme trhy a náměstími, přes mosty a společenské budovy až jsme konečně dorazili do našeho hotelu. Austin s Trish nás opustili, aby ohlásili, že jsme tu a dostali klíče od našich pokojů.
"Ray? Neříkala si, že bude pršet?" Začala jsem vítězně. Usmála se na mě a zvedla čtyři prsty do vzduchu.
"Jedna," Šeptla a jeden prst schovala. Takhle to pokračovala až do čtyřky. Ve chvíli kdy schovala poslední prst se ozval hrom a začalo poprchávat. Otevřela jsem ohromeně pusu a sledovala Ray jak se culí.
"Vždycky to vyjde." Zasmála se. Lidé z ulic ale neutíkali před deštěm, nebo aspoň ne všichni. Začali se shromažďovat skupinky co stáli uprostřed ulice a nechávali na sebe dopadat kapky vody.
"Co to dělají?" Šeptla jsem, když ti lidé začali mumlat jakási slova.
"Generují svoje zdraví, vůli a charakter."
"To jde?" Nakrčila jsem obočí. Ray přikývla a chytla mě za ruku.
"Počkej!" Křikla jsem. Ona mě ale stále táhla dál k jedné skupince. Když jsme k ní dorazili, lidé se rozestoupili a nechali mě tam vejít. Vejít, Ray mě tam spíš žduchla ale byla jsem tam. Lidé okolo mě se mě začali dotýkat na rukou, nohou a na hlavě. Opět začali mumlat jakási slova. Pocítila jsem ohromný nával energie. Zatmělo se mi před očima a začala jsem mumlat co to oni. Začalo ještě víc pršet a k tomu začal foukat vítr.
Alex:
Ta holka, Ray, odvedla Summer k nějaké skupince. Začali se jí dotýkat a něco mumlat. Chtěl jsem jít za ní, ale Dan mě chytla a zavrtěla hlavou.
"Ty tam nemůžeš, teď by ti to ublížilo."
"Cože?" Nakrčil jsem obočí.
"Ty to nechápeš? Tohle je regenerující déšť. Tihle lidé, nebo alespoň část z nich jsou elementy vody. Proto se ten déšť zvětšil. Otočil jsem se zpět k Summer a sledoval ji. Zavřela oči a začala ty slova mumlat taky. Náhle začal foukat silný vítr. Lidé přestali mumlat a vyjeveně sledovali okolí. Summer ale stále mluvila a když otevřela oči, zářili. Modrobílá zář jejích očí udivovala všechny, ale ona stále mluvila a jakoby tu ani nebyla. Bouřka se zhoršila, vítr také a jako bonus začali všechny stromy, květiny a keře růst neuvěřitelnou rychlostí. Summer roztáhla ruce a pak jedním mávnutím všechno ukončila. Obloha se rozestoupila a nechala vpustit sluneční paprsky. Vítr ustal a rostliny přestaly růst.
"Co je zač?" Šeptla Ray. Usmál jsem se.
"To, je Summer," Otočil jsem se k ní a pak se zazubil. "Šestý element."
Ray vykulila oči a podívala se na Summer.
"To není možné." Vydechla.
Po příšerně dlouhé době, další díl:) Nebudu zbytečně komentovat jen
Užijte si část^^
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top