"Sum? Jsi živá?" Dloubl do mě Sebastian a nedůvěřivě si mě prohlížel. Zajímalo by mě jak by se cítil on, kdyby dostal pořádnou dávku pozitivních myšlenek a energie. Mě to jednoduše složilo. Zjistila jsem to, když jsem se probudila ve své posteli a Rav mi s obrovskou radostí vyprávěla jak jsem tam skákala od jednoho k druhému, jako bych vypila balení energiťáků, a děkovala jim za spolupráci, a pak jsem se zastavila rozhlédla se kolem sebe a prostě odpadla. Vidět její nadšený výraz bylo jako dostat pěstí do zubů. Mou lehce nepříjemnou situaci vylepšila Trish, když se o mě začala zajímat a tak jsem skončila s vizitkou Nenalívat!. Co se člověk od své podobizny nedozví. 

Hlasitě jsem vydechla a schovala hlavu pod polštář. Jestli to takhle půjde dál, Trish mě pošle na odvykačku, Raven se udusí smíchy a Seb mi uspořádá pohřeb o několik let dopředu, jenom aby měl později jistotu, že je všechno nachystané. Takhle se poznají kamarádi! 

"Jsem živá, zdravá a stále schopná tě nakopat za tvoje poznámky." Zamumlala jsem a věnovala mu krapet naštvaný výraz. Vesele přikývl a dloubl mi do kolene.

"Zapomněla si na protivná, ale jsem rád, že si v pohodě." Mrkl na mě a vstal. Nebylo mi v tu chvíli jasné, jestli všichni stojí za dveřmi a po jednom se chodí vyzpovídat z mého chování, ale jen co Seb odešel vystřídal ho Alex. Hodil sebou do peřin, až má maličkost skoro sletěla na zem, a s výdechem zavřel oči. 

"Střízlivá?" Pootevřel jedno oko a s křivým úsměvem na mě koukl. Mou odpovědí bylo dloubnutí do jeho žeber a následné otočení zády k němu. Je mi jasné, že si nikdo z nich neodpustí jedinou narážku a už dopředu se modlím, aby Austin neměl moc příležitostí se ke mně dostat, protože to by byla moje smrt. Nebo alespoň potupa na rok dopředu. Plánovala jsem jak se mu do konce života vyhýbat a skoro nadskočila, když se kolem mého pasu obmotaly Alexovi ruce. 

"Víš, že jsem to tak nemyslel. Jen jsem-" 

Otočila jsem se k němu a s přikývnutím mu skočila do řeči.

"Sis nemohl pomoct, chápu. Je to strašně těžký, když máš příležitost a nemůžeš ji využít."

Začal se smát a přikyvovat zároveň. Nemůžu mu nic vyčítat, jsem úplně stejná a rozhodně bych udělala to stejné kdybych měla možnost. Je to už prostě součástí mé povahy a jsem na to zatraceně pyšná! Ne každý umí tak dokonale provokovat jako já.

"Ale mohl jsem se překonat. Střílet si ze své holky se nemá." 

Zarazila jsem se uprostřed pokusu ho znovu bouchnout do žeber a překvapeně hleděla do jeho trička. Ze své holky. Vážně to řekl? V břiše mi poletovalo hejno těch dotěrných motýlů. Nemohli si najít jinačí oběť. Prostě se mi museli nasáčkovat do břicha a dělat mi tam takový bordel. Pokusila jsem se vzpamatovat a nijak na to nereagovat, ale když ono to prostě nešlo!

"S-své holky?" Polkla jsem a nejistě se na něj podívala. Stále se křivě usmíval a úsměv se mu ještě prohloubil, když viděl můj výraz. V očích mu jiskřilo, a nebo se mi jenom stále motala hlava.

"Nojo, své holky. Nebo bys chtěla být jen kamarádka s výhodama?" Musela jsem být opravdu hodně mimo, když jsem si skoro nevšimla jeho přesunu nade mně. Opíral se lokty vedle mé hlavy a skláněl se nade mnou tak blízko, že jsem cítila jak se jeho dech odráží od mé pokožky. Pokus být statečná a dívat se mu do očí nevyšel. V tu chvíli jsem zrudla až po špičku nosu a svůj pohled přesunula na polštář vedle sebe. Dobře, nádech a výdech. Alex si to viditelně užíval, a i když jsem mu to chtěla oplatit, nezmohla jsem se ani na hlásku. Páni, šestý element se fakt vyznamenal. Umí se proměnit na zvíře s křídly a rohama, ale aby odpověděl na lehkou otázku někomu kdo se nad ním sklání, tak to ne. Snažila jsem se vymyslet nějakou odpověď, ale má hlava v tu chvíli byla jak po výbuchu. Myslím, že Rav bude nadávat. Po několika sekundovém přemýšlení, kdy jsem na nic nepřišla a nakonec se snažila jen vybavit jeho otázku jsem zavrtěla hlavou a přála si se propadnout do země. Ale vážně, od kdy jsem takový strašpytel? 

"Takže navrhuju zajít někam na oběd." Oznámil s lehkým úsměvem a přemístil se zpátky na své místo. Potichu jsem si oddechla a pokusila se o restart svého systému s názvem racionální přemýšlení. Od kdy je Alex tak zákeřný? Stále ještě trošku vyvedená z míry jsem přikývla a s poslední špetkou hrdosti se na něj otočila. 

"Takže mě zveš na rande?" 

Proč jsem vlastně otvírala pusu? Po vyřčení jsem se zatraceně silně zajíkla a hledala jediný normální důvod proč jsem to řekla. Jako by nestačila ta trapná chvíle, kdy mu nahraji do karet. Já mu musím ještě postrkovat další, aby měl jistotu, že dneska vyhraje. 

"Jo, přesně to dělám," Zazubil se a zvedl se z postele. Obešel ji a s jistotou ve tváři otevřel dveře od pokoje. "Ale zvu jen tebe, ne všechny." Na podlahu dopadali naši spolucestovatelé jeden za druhým. Mělo mi být jasné, že se v té řadě na posměšky nepletu. První se vzpamatoval Austin. Pokusil se co nejrychleji zvednout, aby mu zůstala alespoň trocha jeho ješitnosti. Změřil si Alexe pohledem a pak se podíval na mě. 

"Jelikož jsem tady jedinej zástupce naší rodiny, myslím, že si mě měl o tvém záměru informovat jako prvního a dovolit se o svolení." 

Zamračila jsem se a přemýšlela, odtud vytáhl takovou větu, kterou by za normálních okolností v životě nesesmolil. Pokročila jsem dál a vymýšlela slova, která by nebyla tak moc nemístná jako ta, která mě právě napadala, ale situaci zachránila Trish, když ho bouchla do ramene a káravě se na něj podívala. 

"Nech je být! Jako kdyby si ty někdy žádal o vstup do mého domu, když si vylízal po stromě na balkón." 

Austin se snažil dostát svého postoje, ale jeho červenající tváře vypovídali o něčem jiném. Zákeřně jsem se usmála a snažila se zapamatovat všechny možné narážky, které mě na to téma v tu chvíli napadaly. 

"A odpověď?!" Vyjekla Ellen. Tohle je přesně ta situace, kdy bych velmi ocenila, kdyby měl šestý element taky schopnost se zneviditelnit. Raven se jen smála, když pročítala mé myšlenky. Ostatní na mě s očekáváním hleděli. Proč mám pocit, že o tomhle věděli všichni kromě mě a Austina? Tikala jsem pohledem z jednoho na druhého a zastavila se u Alexe. Koutek úst měl nadzvednutý do lehkého úsměvu a pozoroval mě s malou nervozitou. On si vážně myslí, že bych dokázala odmítnout? Jeho? 

"Ráda půjdu." 

Kdo se to vrátil? Ano! Já ve společnosti zamilovaných:) Doufám, že se nebudete zlobit, že jejich první schůzka bude až další díl, ale znáte to - takový věci se nesmí uspěchat. 

Užijte si díl^^