"Vážně jsi v pohodě?" Už po několikáté se ozvala ta stejná otázka. Jaden ležela v posteli a všichni tu byli okolo ní. Každý se minimálně jednou zeptal jestli je fakt v pohodě a pak po mě hodil vyčítavý pohled. Jen Jason byl při mě. Tedy, jen Jason byl nadšený. Protáčela jsem očima skoro každou minutu a opakovala větu "To ona to chtěla!" stále dokola. Nemohla jsem uvěřit skutečnosti, že se všichni obrátili na stranu někoho koho skoro neznají. Nikdo z nich si neuvědomoval skutečnost, že konečně ovládám poslední element, který mi bránil v nalezení toho šestého - Ravenina.

"Rav? Mohla bys na chvíli?" Vyslala jsem myšlenku ke své věrné avšak agresivnější kopii a opustila místnost lítosti. Vedle mě ses zhmotnila dívka se stejnou tváří, kterou jsem vlastnila já a šťastně se na mě podívala. Snad poprvé od doby co je se mnou se usmála, když mi někdo nezpůsoboval bolest! 

"Zvládla si to! Zatraceně ty jsi to zvládla! Jsem tak ráda!" Plácala páté přes deváté a já ji jen s úsměvem přikyvovala. Netušila jsem, že může být až tak moc nadšená. Nevěděla jsem, že to vůbec umí. Kolem očí se jí rýsovaly malé vrásky od úsměvu a vypadala, že každou chvílí začne skákat. Konečně někdo kdo ocenil moji snahu! 

"Takže co teď?" Začala jsem stále se stejným nadšením, ale Rav nespolupracovala. Chvíli se na mě jen dívala a pak vyprskla smíchy. Zírala jsem na ni se snahou pochopit co se teď stalo, ale stále mi to nedocházelo.

"To musíš zjistit sama." Oznámila teatrálně. Teď jsem na ni hleděla já a rozhodně jsem neměla v plánu se začít svíjet smíchy. 

"Jak jako zjistit sama. Vždyť jsem pomalu ani nedokázala ovládnout Sílu, natož abych sama zjistila co je šestý element zač." Zavrčela jsem na ni a zamířila do svého pokoje. Se zkaženou náladou jsem skočila na postel a nechala se oblehnout Artem a Ariou, kteří z nepochopitelného důvodu přiletěli z koupelny. Zavřela jsem oči a pokusila jsem se na chvílí zapomenout na celou mou situaci, která mi připadala tak odporně absurdní. 

"Neboj, určitě nejsi tak hloupá jak vypadáš." Pronesla ironicky. Prohnula se pod ní postel jak se posadila vedle mě a donutila Ariu, aby mi slezla z obličeje a přitulila se k ní. Hlasitě jsem vydechla a sbírala zbytky svého klidu.

"Uvědom si, že vypadáš stejně jako já." Otevřela jsem oči a otočila se na ní. Zapřemýšlela a pak jen pokrčila rameny. Jasně, jako by Raven uměla něco jinýho, víc normálního.

"Možná na povrch." Zavlnila obočím. Na chvíli jsem se zamyslela nad skutečností, že ona s mým obočím dokáže takhle vlnit ale já sama to nedokážu. To, jak jinak, docela naštve. 

"Jo, zevnitř seš rozhodně horší jak já." Zasmála jsem a očekávala, že bude pokračovat a nenechá to jen tak. Protože to je prostě Raven, nedokáže snést porážku. Ona však neodpovídala a tak jsem se na ni nervózně otočila. Věděla jsem, že ta husí kůže na rukou nebude jen tak z ničeho. Rav na mě zírala, oči jí zářily a barva v obličeji se jí vytrácela. Čím dál víc se podobala přízraku, který mě mrazil až do morků kostí. Tohle nebyla Rav, tohle byl čistě šestý element. 

"Důvěra, láska, přátelství, spojenectví, respekt - jsou to však nejdůležitější věci v našem světě? Jsi na rozcestí, poslouchej svůj rozum a intuici, dovedou tě až za pravdou." Zvuk jejího hlasu mizel a nahrazoval ho hlubší autoritativní. Zírala jsem na svoji přítelkyni a zuřivě se snažila uspořádat myšlenku do pochodu, který by pochopil její vyřčená slova. Na rozcestí. Rav zavřela oči a pak na mě vážně pohlédla. Věděla, že se to stane, ona sama netušila co je. Byla bytost, která o sobě nevěděla vůbec nic. Pouze svoje poslání. Učinit jednu teenegerku nejmocnější osobou světa. Nesnáším se za to. Žije jen kvůli mně. 

"To není pravda," Oznámila mi. Až moc pozdě jsem si uvědomila, že mi může číst myšlenky. "Jsem tu kvůli tobě, ale je to nejlepší co se mi mohlo stát." Přikývla jsem a snažila se potlačit slzy. Co to s ní dneska je?! Směje se a pak je na mě ještě hodná. Možná ji vyměnili. 

"Sum?" Vešla Ray a nervózně se na mě usmála. "Chtěla jsem tě o něco požádat." Její nejistota se odrážela i v hlase, tak jsem ji nechtěla moc stresovat. Přikývla jsem a donutila jsem ji tím pokračovat. 

"Lidé by byli velmi poctěni kdyby si udělala svůj rituál." Zaraženě jsem na ni hleděla. Udělat co? Jestli čekají, že každému požehnám, nebo tak něco, tak tedy rozhodně ne. Nejsem žádný duchovní vůdce, abych se jim modlila do ucha. Rav mé pocity sdílela, ale byla odhodlaná to udělat, ať to znamenalo cokoliv. Rozplynula se a zaplnila prázdné místo v mé hlavě, které si tu vybudovala. Ray si očividně ještě na takovou věc nezvykla a dívala se na mě jak zázrak. 

"Co mám dělat?" Vyrušila jsem ji z zírání a s úsměvem vycházela z pokoje. Mířily jsme na náměstí a Ray mi mezitím vysvětlovala co se po mě bude chtít. 

"Tenhle rituál se dělal vždy když přijel šestý element. Jde o to, že svou sílu rozmístíš po celém náměstí až po posledního elementa a podělíš se s nimi o kousek své pozitivní energie a moci." Trošku zděšeně jsem se na ni podívala a přemítala kolik lidí tam asi tak stojí. 

"Ale to rozdám všechnu moc a nic pozitivního mi na tom nezbude." Oznámila jsem a zhluboka jsem vydechla. Ray jsem svým názorem jen rozesmála. Takže to není Rav, ale mnou - páni. 

"Jak se říká 'To co dáš, se ti vrátí.', nech se překvapit." Po krátké odmlce jsem přikývla a vyšla s ní na už velmi zaplněné náměstí. 

"Sum! Kam jdete?" Vykřikla Trish a snad nadlidskou rychlostí se dostala přede mně.  Nutila jsem své mozkové buňky a Rav pracovat na odpovědi ale Austin se toho naštěstí ujmul. 

"Představení, které si pro nás připravili. Všechno jsou to efekty." Odfrkl si a nabral výraz 'nic moc', za což jsem mu byla vážně vděčná. Rozhlédla jsem se po zaplněné ploše a spatřila i své strážce s Jaden. Proč mám pocit, že to věděli všichni ještě před tím než jsem vůbec souhlasila? Jaden seděla na vozíčku a vážně mě zajímalo kde ho vyhrabali. 

"Můžeš začít." Usmála se Ray a připojila se k ostatním naproti mně. Všichni mi věnovali pozornost, nikdo nemluvil a nenarušoval tuhle chvíli, kdy jsem vůbec netušila co dělat. Dnes už po několikáté jsem zhluboka vydechla, i když mi bylo jasné, že to vážně nepomáhá, a sestoupala z těch pár schodů. Rozdat pozitivní energii a moc úplně každému a učinit je věřícími v samu sebe. Vždyť se to všechno vrátí.  Roztáhla jsem ruce a nechala se pohltit přeměnou, která nastala v sekundě nepozornosti. Jednala jsem jako bych to dělala milionkrát a vychutnávala si ten pocit. Roztáhla jsem křídla, ocas se mi houpal ze strany na stranu a mé zorničky se zúžily. Prolétla jsem všechny rychlým pohledem a pak zavřela oči. Soustředila jsem se jen na jejich elementy, které mi hlásili svou pozici. Netušila jsem jak se něco takového stalo. Natáhla jsem ruce a začala odříkávat. Slova se mi tvořila v mysli, každé slovo přesně vystihovalo mé pocity a zájmy. I když jsem měla zavřené oči, Rav se dívala za mě a dělila se o to se mnou. S každým dalším slovem se pod jednotlivými lidmi objevovali jejich elementy a pohlcovali je jako jednohubky. Celé náměstí zářilo barvami a lidé uvnitř se usmívali a užívali si ten pocit. Můj monolog byl u konce, otevřela jsem oči a čelila desítkám pohledů, které se do mě vpíjeli. Teď pro změnu natáhli ruce oni a něco odříkávali. Tohle mi ale povědomé nepřipadá. Jejich elementy je začali opouštět a hromadně se vracet ke mně. Z několika malých se stalo pět obrovských elementů mířícím přímo na mě. Cítila jsem náraz, který by mě za normálních okolností odhodil, ale teď ne. Záře byla obrovská až mě z toho pálily oči. Neochotně jsem je zavřela a vnímala jen barevné záblesky. Cítila jsem jak mi elementy proudí v končetinách. Byla to slast. Postupovaly do celého těla a nakonec se vloudily do srdce a proudily z něj jako součást mé krve. Přání, myšlenky, moc a energie - to všechno jsem slyšela a cítila v plné síle. Ochromovalo mě to, až do míry, že se má kolena podlomila a já si klekla na zem. Pocit jistoty a bezpečí mě teď celou obklopoval, stejně jako jejich dary.

To co dáš, se ti vrátí. 

Další díl! :D No, doufám, že si tuhle kapitolu užijete, protože jsem se zatraceně snažila, aby nebyla nudná jako obvykle (y)

Užijte si část^^