Cítila jsem se jinak. Celá ta věc s elementem síly mě zneklidňovala. Přece to najednou nemůže jít tak lehce, když to před tím nešlo vůbec. Odhrnula jsem si pramen vlasů z obličeje, přitáhla si měkkou peřinu a povzdechla jsem si. Není to tak, že bych Jaden nedůvěřovala. Spíše nevěřím sama sobě. 

"Nepřemýšlej nad tím." Ozvalo se vedle mého ucha. Ucítila jsem Alexovi ruce na pase a otočila se k němu. Usmíval se a přitáhl si mě k sobě. S povzdechem jsem přikývla a zabořila  ruku do jeho vlasů. 

"Nechápu to, ale jsem ráda." Zarazila jsem se nad svými vlastními slovy. Cítila jsem jeho tichý smích a hraně ho bouchla do ramene. Jaden říkala, že dnes odpoledne mě naučí využívat poslední element a tak jsem, připravená kdykoliv vyrazit, čekala v posteli až mě zavolá. Alex se samozřejmě velmi ochotně přidal a čekal se mnou již hodinu - nikomu to nevadí. 

"Summer! Jdeme cvi-" Jaden se objevila ve dveřích a hned se zarazila. "Šestý element a strážce?" Přimhouřila jsem oči - to byl velmi nepříjemný tón. Neochotně jsem se vyhrabala z objetí i postele a vyrazila se starší nepříjemnou ženskou ven. 

"I když si nemyslím, že je to nejlepší rozhodnutí je to tvoje věc, která se elementů prakticky netýká-" Jaden se po cestě neustále vyjadřovala o jejím názoru na mě a Alexe. Úspěšně jsem ji ignorovala a jen pokyvovala hlavou, aby si myslela, že ji ještě poslouchám. Bylo to nepříjemné. Tak dlouho trvalo než jsme si k sobě našli tu správnou cestu a pak přijde ona a myslí si, že jediným vymýváním mozku se něco změní? Nenechala bych ho odejít - ani za nic. 

"Jaden! Doufám, že si pak nezapomněla na naši hodinu jógy." Trish se vedle mě zjevila rychleji jak přízrak a se štěněčím výrazem zírala na Jaden. Povzdechla jsem si a ustoupila od nich pár kroků dál. Kdo mohl čekat, že jen co se ta ženská zjeví tak ji přijme úplně každý kdo ji potká? Já ne. Připravovala jsem si otrokářsky dlouhou řeč o tom jak jsem ji nabrala někde uprostřed lesa a jako bytost, která s ostatními soucítí ji tam nemohla jen tak nechat - ale oni ne. Museli se s ní přátelit bez jediných námitek a hned ji hodit do vedlejšího pokoje za naše peníze. 

"Sum!" Daniell na mě křikla přesně včas. Otočila jsem se dřív než to můj mozek zaznamenal a uháněla za ní. Skutečnost, že na mě začala Jaden pokřikovat ať se ihned vrátím jsem nechala nezodpovězenou a se šťastným výrazem jsem se zastavila před Dan. 

"Už jste začali?" Snažila se nesmát a tvářit se vážně, ale můj útěk byl asi tak vtipný, že nemohla. Zavrtěla jsem hlavou a pak jen cítila jak mi po celém těle leze husí kůže. Moc dobře jsem si právě uvědomovala, že za mnou stojí Jaden se špatnou náladou a to nejen z Danina výrazu. Chtělo by z toho nějak vybruslit.

"Dan! Jen jsem ti chtěla říct, aby si teď nenarušovala naši hodinu, je to velmi důležité a já musím být zodpovědná - tak jako vždycky - takže se prosím dívej z dálky." Pokoušela jsem se na ni mrkat, aby se přidala v hraní ale ona se jen usmála, přikývla a vznesla se do vzduchu - ve zkratce byla pryč. S nervózním pohledem jsem se pomalu otočila na Jaden a věnovala ji pokus o úsměv. 

"Radši bez komentáře," Zamumlala, chytla mě za loket a táhla na prostor za městem. Tohle se louce na kterou jsem byli zvyklí u doktora skrblíka nepodobalo ani náhodou. Prach a písek byl minimálně kilometr dál, nerostlo tu vůbec nic - jakože vůbec nic. Tohle místo mě děsilo, ale představa mého stráveného času tady byla horší. 

"Začneme," Vydechla a natáhla ruku. Vedle ní se začala hromadit voda formulující postavu ze které po chvíli vyšel Jason. S pootevřenými ústy jsem na něj hleděla a nechápala co se to právě stalo. 

"T-to si nemohl přijít normálně?" Vykřikla jsem nakonec, abych nevypadala tak nevzdělaně jak jsem asi přece jen působila. Jason zavrtěl hlavou a zabloudil pohledem k Jaden. 

"Překvapení!" Podal to nezaujatě a otočil se ke mně. "To jsem měl říct, ale jak mě rvala do té vodní skořápky to už říct nemůžu." Jaden k němu přistoupila a zakryla mu pusu.

"Vůbec nevím o čem to mluví - šel dobrovolně. Každopádně ti pomůže získat ten element. Nejlepší učení je zažité." Zkomolila to přísloví tak, že to nakonec vyznělo úplně jinak a já ji nepochopila. Můj výraz tomu asi odpovídal jelikož si Jason povzdechl a zamířil ke mně. 

"Prostě mi to oplácej." Natáhl se a vrazil mi jeho pěst do břicha. Fakt, že jsem odletěla několik metrů daleko jsem neřešila. Právě jsem se potýkala s obrovskou bolestí. Asi mi rozmixoval žaludek. 

"Přesně tak Summer, braň se." Oznámila mi Jaden a dál mě sledovala. Vyškrábala jsem se zpátky na nohy a otřela si prach z čela. 

"Fajn, jak chceš - budu se bránit."  Naklonila jsem hlavu na strany a spokojeně poslouchala jak prokřupává. Vydala jsem se jeho směrem a nechala se pohltit proměnou.  Jason se na chvíli zarazil a hodil po Jaden výraz, kterým dával najevo, že si není jistý jestli by tohle bylo fér. Kolem nohou se mi v tu chvíli začali omotával prameny vody až mě pohltili celou.

"Využívej pouze element síly."  Frustrovaně jsem vydechla a převtělila se zase zpátky.

"Když ono je to tak těžký!" Vykřikla jsem a podupla si. Není to fér. Nejenže Jason tu schopnost ovládá ale už se díky Jaden hodně zdokonalil. A jako bonus mu nedělá problém někomu ublížit, ani když ten někdo jsem já. Odhodlaně jsem vykročila k němu, ale ve chvíli kdy si prokřupal klouby na rukách jsem se zastavila. Já tohle nechci dělat! Vyběhl proti mě a s napřaženou rukou mi mířil na rameno. Nestihla jsem myslet, jediné co jsem udělala bylo obrnění ramena kamenem. Sice to i přes to bolelo ale nebylo to tak hrozné. 

"Jen sílu Summer!" Zavrčela Jaden. Můj 'kamarád' po mě znovu vyběhl a já opět použila jiný element. Prostě jsem si nebyla jistá jestli ho dokážu vyvolat a použít. Stála jsem kousek od Jaden když vypustila slova, která jsem od ní nečekala. 

"Jako šestý element bys měla být schopná zabít i své strážce, pokud to neuděláš ty - udělám to já." Zabodla pohled do Jasona a na její ruce se zformulovala dýka. Zatmělo se mi před očima, viděla jsem jen černo a mé ruce se pohybovaly samy od sebe. 

"To dřív zabiju tebe," Zavrčela jsem a otočila se. Mé ruce vystřelily, cítila jsem jen měkký náraz, který se po chvíli vypařil. 

"Sum?" Zamrkala jsem a rozhlédla se kolem sebe. Co se mi to sakra stalo? Proč musím být pořád tak impulzivní? Vedle Jasona, který se tvářil poprvé v životě nadšeně stála bledá Daniell a zírala na mě. Okolo mě se v zemi táhla trhlila, která mi znemožňovala jakýkoliv pohyb. Můj pohled pokračoval společně se směrem, kterým se trhlina táhla. Na konci byla z poloviny v zemi zabořená Jaden, okolo které tekly potůčky tmavé vody. Já ji - zabila? 

"Konečně," Vydechla a rozkašlala se. "Byla to sice sebevražda, ale úspěšná. Konečně jsem tě donutila využít tvůj celý potencionál se vším co k tomu patří." Křivě se usmála a pokusila se zvednout - bezúspěšně.  Nemohla jsem pochopit co se v tu chvíli stalo. Nejenže jsem osoba, která ji takhle ublížila ale donutila jsem ji tím se usmát. Je snad blázen?! Daniell k ní přiběhla a pomohla ji na nohy. 

"Teď už stačí se jen zdokonalovat." Zamumlala si spíš pro sebe než opět klopýtla. 

Ale teď vážně, co se to s tou  ženskou ksakru děje?!

Nový díl? Ano!! Já vím, že jsem Vás obrovsky zklamala. Nejsem vůbec spolehlivá a strašně mě to mrzí ale múza se prostě ne a ne dostavit a tak mi teď všechno strašně dlouho trvá napsat. Takže prosím jen buďte trpěliví a shovívaví, protože to je to, co teď potřebuju :D

Užijte si část^^