"Neunesla mě, šla jsem dobrovolně." Oznámila nám Daniel, když jsme všichni seděli v obrovském kroužku - i s tou ženskou. Tlumila jsem svoje ne-nadšení a čekala na pokračování, stejně jako všichni ostatní. "Přišla za mnou, řekla mi kdo je a slíbila, že ti pomůže objevit poslední element, jen tě musela odzkoušet." Mluvila tak vyrovnaně i když se na ní ze dvou stran mračily dva stejné obličeje, musela jsem uznat, že něco pravdy na tom bude. Tikala jsem pohledem z jedné na druhou a přemýšlela co teď udělat.

"Jmenuji se Jaden, byla jsem ochránce šestého elementu před vámi." Tak jo, teď se mé mozkové závity zastavily. Zůstala jsem na ni překvapeně hledět a doufala, že bude pokračovat. "Bylo nás šest, i s ním. Každý z nám ovládal jeden živel a společně jsme ho chránili, než byl zabit. Můj úkol se tedy přenáší na tebe, ale jelikož ty už ochránce máš, budu tvým učitelem." Tak jistou, vážnou a nezvladatelně dobrou herečku jsem v životě neviděla! Zamračila jsem se a zkřížila ruky na prsou. 

"Nevěřím vám," Řekla jsem jednoduše. "Podle vašeho vyprávění mohl být každý element strážcem, proč bychom měli věřit, že jste to zrovna vy?" Modrý oheň se mi zablýskl v ruce když jsem ho nechala se rozprostřít po jeskyni. Bylo tu až moc temno. 

"Jen strážci dostanou možnost vypracovat své schopnosti na úplně jinou úroveň. Mým oborem jsou klony, jako normální element je nezvládneš vytvořit, ale jako strážce ano." Dobře, teď mě trošku dostala, ale já jsem se nehodlala nechat jen tak. Otevřela jsem ústa v dalším odporu ale Alex mě přerušil.

"Takže my jsme strážci a budeme umět něco víc, stejně jako vy?" Jaden přikývla a já protočila očima. Ještě třikrát jsem se pokusila něco říct, ale pokaždé mi do řeči někdo vlezl. Poslouchala jsem otázky, na jejich budoucí novou sílu a pak přišla na perfektní otázku, kterou jsem plánovala klidně i vykřiknout.

"Kde jsou ostatní?" Kupodivu bylo ticho a nikdo neměl odvahu mluvit. Jaden se na mě otočila se skleněnýma očima a pak odvrátila zrak.

"Mrtví, stejně jako on. Chránili ho a zemřeli všichni." Uvědomovala jsem si jakou věc hodlá udělat ale bylo to v našem zájmu. 

"A kde jste byla vy?" Kousavý tón se ozýval ze všech stran, jako kdyby se jí na to ptala samotná jeskyně. Všechny pohledy se stočili ke mně ve vyčítavých výrazech ale já hypnotizovala ji a čekala na její odpověď.

"Přišli pro mě - chtěli mě zachránit. Byla jsem slabá, nemohla jsem jim pomoct, ani pořádně chodit. Russel byl má opora mezitím co ostatní probojovávali cestu ven. Něco se zvrtlo, opřel mě o zeď a kladl mi na srdce ať nikam nechodím, že se pro mě vrátí - ale nevrátil. Slyšela jsem křik, nářek i slova kterým jsem nerozuměla-" 

"Jiný jazyk?" Ozvala se Rav. Jaden zavrtěla hlavou.

"Ne, jenom mumlali. Když jsem pak byla schopná, po několika hodinách ticha, se znovu postavit bez opory pokračovala jsem dál sama. Byla jich plná místnost. Elementy leželi v krvavých loužích, stěny byly rudé a šlápoty všude kam jste se podívali. Dveře otevřené dokořán a tam ležel. S rukou nataženou ven, podepíral ty dveře aby se nezavřely. Jeho tvář byla klidná, i když mu k hrudníku odkapávaly zbytky tmavé tekutiny. Když jsem se rozhlédla viděla jsem je všechny - v krvi." Hleděla před sebe a po chvílích si utírala neviditelné slzy. Cítila jsem její zármutek, soucítila jsem s ní. 

Vím jaký to je pocit. 

Popotáhla jsem a tu hrůzostrašnou představu jsem vyhnala z hlavy. Nepatří tam, je to minulost - její minulost, my takhle skončit nesmíme. 

"Takže nás budeš učit?" Přikývla a postavila se s kamennou maskou v obličeji. Opravdu jsem ji litovala. Plánovala jsem roztáhnout křídla a všechny odtud dostat, ale Jaden přešla ke skále a její ruka se v ní ztratila. Dusila jsem výkřik ale Raven ne - vykřikla až mi to trhalo uši. Šestý element a ona? Pff, no jasně, a já jsem mamut. 

"Neříkala si klony?" Ellen vypadala, že si všechno pečlivě zapisuje do svého deníčku v hlavě. 

"Každý si může nechat menší tajemství pro sebe ne? Tohle umí každý strážce, za dobrých podmínek." Opět se mi otázka 'Jakých podmínek' linula na jazyk a samovolně vyslovovala, ale všichni se hrnuli k tomu zářivému oblouku až mě strhli sebou a nedobrovolně donutili projít skrz. 

Ocitli jsme se na náměstí, v té zapadlé uličce kam mě poslal ten starý pán. 

"Začneme hned, s výjimkou vás." Ukázala na mě a Seba. "Teď zaučím strážce, šestý element až zítra." Nafoukla jsem tváře, ale Alex omotal své ruce kolem mého pasu a vyděsil mě tím. Skoro jsem se chystala mu spálit hlavu! 

"Nežárli, slyšela si. Zítra ty." Zašeptal mi do ucha a připojil se k ostatním. Otočila jsem se na Seba s naštvaným výrazem a rozhodně na něj kývla. 

"Ale to neznamená, že nemůžeme jít s nima." Zhluboka se nadechl a přikývl. Vyšli jsme z uličky a mířili k pláži.

"Našla! Už našla! Já vědět, že tam ona být!" Křičel spokojeně prodavač loutek. Pomalu jsem přikývla a rozhodovala jsem se kdo z nás dvou je větší magor. Já létám a on mluví jak mluví. Že by plichta? 

Na pláži si všichni posedali podle rozkazů Jaden. Od vody tak jak se na to jejich živel cítí. Rav se k nám přidala se slovy, že to není nic pro ni a rozhodla se jít opět šišlat na Ariu. S takovouhle z ní vyroste retardovaná ptakoještěrka! Přesedli si do meditačních poloh a soustředili se. Jejich spojení se mnou rapidně vzrostlo až se mi z toho zamotala hlava. 

"To je v pořádku, jen si na to zvykni." Oznámila mi Jaden potichu a pak se šla věnovat mým strážcům. Asi to oslovení začnu vážně používat! Ke každému si čupla uchopila jeho ramena a něco mu šeptala. Pak si stoupla a čekala až ho alespoň z části obklopí jeho element. Kolem mě se však také zobrazoval jejich element. Dan, Ellen, Alex. U Ray se Jaden zastavila a něco k ní promlouvala. Nic jsem z jejich spojení necítila - Ray není mou součástí. Jaden to už asi také zjistila, protože ji nechytla za ramena, nechala ji meditovat dál, ať se její síla projevuje sama za sebe. Na řadě byl Jason, poslední element, který nemám. Zářila jsem barvamy, hlava se mi motala jako po sedmi panácích a tak jsem si radši sedla. Kolem Jasona se začal linout jeho element ale já nic necítila. Až po chvíli soustředění a pokusu se nepozvracet jsem pocítila lehký závan něčeho nového. Obalilo to mé smysly, neviděla jsem, necítila ani neslyšela. Ruce i nohy mě pálily, cítila jsem obrovskou únavu. Pokusila jsem se udělat krok dopředu a do něčeho jsem narazila. Bříšky prstů jsem ohmatala neopracované dřevo a rozhodla se pro další kroky. Jeden, druhý, třetí. 

Opět jsem stála s ostatními na pláži. 

"Otevřela si se poslednímu elementu, teď už musíš počkat až přijde sám."

Další díl:) Nezbývá mi nic než se prostě omluvit za nepřidávání částí.