Postupovali jsme pomalu. Nikdo z nám neměl tušení kde jsme a to ani Ray. Žádná další nápověda kde by Dan mohla být, žádné další myšlenky ani vzkazy. Neměla jsem sílu pokračovat dál, bylo to na mě vidět. Alex mě podepíral a Ellen se každou chvíli ptala jak se cítím. Austin nepsal, máma nevolala a Daniel se nikde neobjevila. Připadalo mi, že celý tenhle zpropadeně zkažený výlet je jen výplod mojí fantasie a tak strašně jsem si přála, abych měla pravdu, ale vždy se našlo něco co mě spolehlivě vyvedlo z omylu. Nikde ani náznak řeky či něčeho podobného.

„Určitě nechodíme do kolečka?" Zamumlala jsem a rozhlédla se kolem sebe. Všechno mi připadalo pořád stejné. I ty květiny byly na stejném místě! Rav se ale jen smála a pokračovala v šišlání na Ariu. Neměla jsem ráda, když byl někdo tak strašně netýmový. Zamračeně jsem k nim napochodovala a vytrhla si ještěrku z objetí.

„Řeka Rav! Řeka, hledej!" Zavrčela jsem a pokračovala v cestě. Hlasité odfrknutí značilo, že z jejich úst vychází neslušná slova mířená na mě, ale překvapivě mi to zlepšilo náladu.

„Proč prostě nevyletíš a nepodíváš se po ní! Proč nikdo z vás něco neudělá! Všichni kromě tohohle máte schopnosti a stále nikdo nic nedělá!" Rozčilovala se a ukazovala na Seba jako by to byl ten největší idiot pod sluncem. Bohužel její proslov udělal dojem a všichni se na mě otočili s otázkou v očích. Povzdychla jsem si a vyhodila Ariu do vzduchu. Vypískla a začala mávat křídly stejně jako já o chvíli později. Art nás spokojeně následoval a všichni tři jsme vyletěli do výšky nad koruny stromů. Rozhlížela jsem se ale všude byly pouze listy. Z úst mi uniklo zavrčení a já se nechala pohltit přeměnou. Zhluboka jsem se nadechla a pocítila závan vody. Nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale voda opravdu specificky voní. Znovu jsem se rozhlédla po směru té vůně a zahlédla modrý pruh, docela nedaleko odtud. Byl malinký, ale to zapříčila výška do které jsem se dostala. Má křídla mě dostala výš, než jsem plánovala a můj rychlý sestup byl podobný.

„Je libo svézt?" Usmála jsem se a nechala ve své ruce vzniknout malému tornádu. Raven hlasitě polkla a můj úsměv se ještě zvětšil. Všechny jsem se vyzvedla pomocí vzduchu nahoru a letěla s nimi jako před tím nad koruny stromů.

„To jsme tohle nemohli udělat už dřív?" Sebastian si rád brblal ale dnes jsem na to neměla náladu. Vítr mi čechral vlasy a hladil křídla, mezitím co Seb letěl hlavou dolů.

Miluju odplaty.

Přistáli jsme na břehu vcelku úzké řeky a čekali až Sebastian nabere normální barvu. Přistoupila jsem blíž k vodě a čekala jestli se něco nestane, ale ne. Všechno bylo klidné, čisté a znervózňující. Povzdechla jsem si a sundala si boty. Všechno pro to, abychom ji našli. Její vzkaz byl ve vodě, takže musím do vody. Nebrala jsem ohledy na ostatní, kteří byli stále u Seba, a po pás vlezla do příjemně studené vody. Aria se postavila ke kraji a začala vydávat bublavé zvuky mezitím co po mě šátrala nožkou. Oproti ní Art vlezl do vody a plaval kolem mého těla.

„Summer? Co to děláš! Vylez z té vody," Rozhodnutá je neposlechnout jsem udělala jeden krok dopředu, když se kolem mě cosi omotalo a na chvíli stáhlo pod vodu. Ztrácela jsem vzduch a cítila, že proud či to sevření, mě táhne pryč. Ruky jsem natočila směrem dolů a nechala z nich vytrysknout vzduch, který mě hned vynesl nahoru. Zalapala jsem po vzduchu a vyděšeně mrkala.

„Sum!" Otočila jsem hlavu a zjistila, že všichni utíkají po břehu za mnou, mezitím co já jsem stále táhnutá dál. Odpověď najdeš ve vodě. To znamená, že jsem ji našla.

„Rychle! Musíte za mnou!" Křikla jsem a proudem vzduchu proti proudu jsem se snažila zpomalit postup. Všichni se zatvářili překvapeně, ale když se můj výraz neměnil opravdu naskákali za mnou. Rav poplašeně držela Ariu v objetí až ji skoro dusila, zatímco ji Ellen držela za paži aby opravdu skočila. Voda opravdu není pro ježibaby. Sledovala jsem jak se všichni drželi navzájem a zastavila vzduch z mých rukou. Trošku to s námi cuklo než jsme nabrali rychlost a nechali se unášet čímsi dál a dál. Svým způsobem to bylo uklidňující dokud se před námi neobjevila jakási skála, do které jsme byli následně zataženi.

Tma všude kolem, nebyla jsme si jistá, kdo z přítomných na mě právě šáhl a děsilo mě to. Nechala jsem si ruku pohltit ohněm a osvítila to tu. Skalnaté zdi se pěkně třpytily jak se od nich odrážel modrý oheň. Zahlédla jsem před sebou břeh a vylezla z vody. Plánovala jsem se vysušit, když jsem pár kroků před námi zahlédla postavu.

„Dan?" Šeptla jsem a přistoupila blíž. Opravdu, seděla tam s rukama svázanýma k nějakému kůlu. Usmívala se a přikyvovala. Přiběhla jsem k ní a chtěla ji odříznout ty lana, ale něco mě chytlo za nohu a stáhlo zpátky. Bolestně jsem dopadla na lokty a zasyčela než jsem se otočila na viníka mé bolesti. Přede mnou stála žena ve středním věku, s dlouhými hnědými vlasy, které teď měla stažené do pevného copu. Vytvořila si bojový postoj a s vodními lany okolo jejich rukou čekala co udělám. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, dala jsem dva a dva dohromady a vyběhla proti ní. Hnala mě nenávist, kterou jsem během chvíle získala. Mé ruce obalil oheň, pevně sevřenou pěstí jsem ji udeřila do hlavy, ale ona se proměnila ve vodu a zmizela. Proměna mě pohltila o něco víc, rychle jsem se otočila, vytvořila skalní průrvu a sledovala jak se valí na její další podobu. Ta žena nebyla jen tak někdo, byla silná, zkušená a nebezpečná.

Voda.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a hledala ji. Ale ona našla mě. Jedno z vodních lan mi uvázala kolem krku a stahovala. Vzduch se mi přestal linout do plic a já se zuřivě snažila nadechnout. Mou ruku znovu pohltil oheň, i když už nebyl tak silný. Chytla jsem s ní její vodní zábranu, která se začala se syčením vypařovat. Žena klopýtla dozadu a chystala se znovu zaútočit. Otočila jsem se, klekla si na jedno koleno a natáhla proti ní ruce, ze kterých mi vyletěl vzduch, který ji strhl na skálu. Ruku jsem zabořila do skalnaté země a zastavila tu ženu o další zeď, která před ní vyrostla. Zůstala sedět opřená a já měla konečně jistotu, že to není další voda. Ohlédla jsem se a zjistila, že Alex mezitím odvázal Dan a otočila se zpátky na ženu, která už byla při smyslech. Zvedla se a začala se oprašovat. Já se vrátila do obraného postoje a čekala.

„Prošla si zkouškou šestý elemente," Řekla formálním hlasem a já na ni zůstala civět. Čím jsem prošla? Pohledem jsem vyhledala Dan, která se na mě jen omluvně podívala a radši z části zalezla za Ellen. Napětí ve mně rostlo. Zamračeně jsem si ji prohlížela a vůbec nechápala co se děje.

„Kdo jste?"

Další díl:D Nemám k tomu co říct, takže jen mou obvyklou a oblíbenou frázi.

Užijte si část^^