Postávali jsme u zábrany, dělící nás od zjištění co se stalo s Dan - u trnité zdi. Nešlo ji přeletět, spálit, ovládnout ani odtrhnout. Nečinně jsme postávali na cestě vedoucí do neznáma a přemýšleli jak dál. 

"Nejde to prostě obejít?" Ellen zničila ticho, které se tu za tu dobu vytvořilo a svůj pohled obrátila k Ray. Dívka chvíli přemýšlela s rukou přes ústa a pak pomalu zavrtěla hlavou. Vydechla jsem zadržovaný dech a zamračeně se obrátila ke keři. Dan tam někde je. Čeká až přijdeme. Zmateně jsem zamrkala, když jsem pocítila dotek známé mysli. 

Dan? 

Chce, abyste mě našli.  Její hlas byl tichý a nikdo další nereagoval. Mluvila jen ke mně. Zmizela stejně rychle jako se objevila. Zůstala jsem stát na místě a třídila si myšlenky. Kdo to chce? A proč? 

"Sum? Nějaký nápad?" Sebastian se objevil za mými zády. S tichým zaklením jsem odskočila stranou a věnovala mu naštvaný výraz. Jeho výraz zůstal stejný, jen mu trochu cukaly koutky. 

"Možná," Odsekla jsem, když jsem se vzpamatovala a otočila se k ostatním. 

"Ale tohle už znovu ne!" Zavrčel Alex, když se na mé pokožce objevili modré šupiny.  Potlačila jsem úsměv a otočila se k nim zády. 

"Běžte trošku dál," Natáhla jsem ruku a přemýšlela jaká slova vybrat, aby vše fungovalo tak jsem to plánovala. Z úst mi unikali věty ze zapomenutého jazyka a keř pomalu obalovala voda. Škubla jsem rukou a zaťala pěst. Voda se změnila na led a vytrvale držela keř bez pohybu. Chvíli jsem čekala a načerpávala síly, když se ozvalo hlasité prasknutí následované dalším. Z prasklin se linuly ostnaté liány a mířily přímo na mě. Začala jsem šeptat další slova a nechala má křídla spatřit světlo i za cenu roztrženého trika. Okolo ledu se začala tvořit vzdušná smyčka, která se pomalu stahovala. Vítr zasáhl i má odhalená záda. Zakňučela jsem a snažila se si toho nevšímat. Kolem mé hlavy proletěla liána a zanechala na mé tváři krvavý šrám. Natáhla jsem druhou ruku a objevila se další ohnivá smyčka. Modrý plamen se stahoval stejně mučivě pomalu jako ten před ním a liány se nořili každou chvílí rychleji. Vytvořila jsem další smyčku ze směsi kamene a hlíny. 

"Pozor!"  Nevnímala jsem je a pokračovala.  Poslední. Umístila jsem poslední vodní smyčku kolem ledu. Tělem mi projela ostrá bolest, když se mi kolem něj omotalo několik lián a zabodlo mi trny do kůže. Přivřela jsem oko a pomalu jsem se otočila na ostatní. Potáhla jsem nohu dopředu a snažila se nevnímat ostny zabodnuté v mém lýtku. 

"Připravení?" Opět jsem mluvila dvojhlasem. Naskočila mi husí kůže. Už jsem se takhle dlouho neslyšela. Zírali na mě s odhodláním a nechápavostí a já to brala jako souhlas. Stála jsem v plné přeměně, kterou mi poskytovaly čtyři elementy a ruce natáhla do šířky jak jen to sevření lián dovolovalo. Můj mozek mi generoval slova, která jsem vyslovovala ale po vyslovení jsem nechápala jejich význam.  Tohle kouzlo jsem nikdy nepochopila. Při vyřčení poslední hlásky jsem spráskla ruce a ozvalo se prasknutí. Smyčky rozdrtily led i s keřem a poskytli nám tak dočasnou cestu na druhou stranu.

"Běžte!" Vykřikla jsem a snažila se vyprostit z bolestného sevření. Proměna zmizela, spadla jsem na kolena a pohled se mi mlžil. Keř se začal obnovovat a mě docházely síly.  Pokusila jsem vstát, ale zrak se mi zastřel a hlava zamotala. Ztratila jsem přehled o okolí, ale nastávající bolest mi prozrazovala co se stalo. 

"Summer!" 

Nezvládla jsem to.

Přináším vám další díl:)) Je skvělé mít k dispozici jiný názor než ten můj :D Mám pak větší jistotu, že Vám se to bude líbit:) I přes to, prosím o komentáře a hvězdičky, abych věděla jestli má smysl pokračovat:)

Užijte si díl^^