Už v půli cesty kolem nás nikdo nechodil. Poslední lidé, které jsme potkali na nás zírali s neskrývaným děsem. 

"Proč tu nikdo není?" Ozvala se Ellen, mezitím co držela Jasona za předloktí.

"Jsme v zapomenuté části." Šeptla Ray a znepokojeně se rozhlédla. 

"V jaké části?" Zopakovala Ellen. Dost se projevovala její stránka - bojácnosti. Ray se na chvíli zastavila, otočila se k ní a pak zase vyšla svým směrem.

"Zapomenuté. Před několika lety, tu i mimo deiratů byli lidé bez schopností, kteří si začali říkat spravedlivý. Nechtěli uznat ty, kteří ovládaly nějaký živel a proto se rozhodli tyto lidi likvidovat. Tenkrát, asi v roce 1756 zaútočili na město. Elementy je však dokázali zahnat a oni se stáhli." Ray překročila spadlý kmen stromu a se smutkem v očích prohlížela zničené a vyhořelé domy, okolo kterých jsme procházeli.

"Asi o měsíc později zaútočili znovu, ale nečekaně. Vkradli se do každého domu v této části města a zabíjeli. Umřelo hodně nevinných lidí ať to elementy byli nebo ne. Takhle prý pokračovali dál, ale lidé už byli připravení a tak je pomalu ale jistě začali ničit. Poslední člen spravedlivých, byl zabit před dvaceti lety, uprostřed této čtvrti."  Zírala jsem před sebe neschopná slova. Ucítila jsem příjemné teplo na ruce a zjistila, že mě Alex drží. Pousmála jsem se na něj a zpomalila, abychom mohli jít vedle sebe. 

"Sebe? Proč si vlastně šel? Může to být hodně nebezpečné a ty se nemusíš ubránit." Otočil se na mě s pohledem to-nemyslíš-vážně a zastavil se.

"Jsem dost soběstačnej, abych se dokázal ubránit. A navíc co bych asi dělal v pokoji - sám?" S malým úsměvem na rtech jsem pokrčila rameny a šla dál za Ray.

"Jsme tu." Ohlásila a všichni se zastavili. Stáli jsme před obrovským keřem plným trní. Podívala jsem se pod nohy, a zjistila, že jsme celou dobu šli po cestě, která vedla dál - ale bylo tam to trní. Proplétalo se mezi sebou a uzavíralo tak cestu. Ellen zvedla ruku, zašeptala pár slov a rychle máchla dolů. Nic. Zkusila jsem to taky, ale nic se nestalo.

"Myslela jsem si to," Povzdechla si Ray.

"Co sis myslela?" Zamračila jsem se.

"Že to nepůjde. Nikomu to nešlo,"  Přešla k trní a jednu liánu vzala do ruky. "Když kus zničíš," Z ruky ji vyšlehl oheň a tu liánu změnil v prach. "Doroste to." Ze strany se okamžitě začali plazit další a místo poškození obalili dvakrát tlustější vrstvou. Přemýšlela jsem. Všichni jsme přemýšleli. Po chvíli se Jason zvedl a uchopil liány do rukou. Škubl takovou silou a rychlostí až jsem sebou trhla.  Půlka cesty byla na vteřinu volná, dokud se nezatarasila.  Ellen dál zkoušela mluvit s přírodou. Ray s Alexem se pokoušeli pálit a Jason se rozčiloval a trhal. Sebastian na nás hleděl s neurčitým výrazem. 

"A co to třeba přeletět?" Ozval se. Všichni jsme se zastavili a ohlédli se na něj. Pár vteřin byli pohledy typu proč-mě-to-nenapadlo-dřív nebo to-asi-nepůjde a pak se všichni otočili na mě. Zvedla jsem obočí ale když jsem válku pohledů prohrála, s povzdychnutím jsem se vznesla do vzduchu. Liány se plazili nahoru se mnou. Čím výš jsem byla, tím výš šli. Vykřikla jsem a začala padat dolů. Se zaduněním jsem při dopadu vytvořila prasklinu v zemi a můj výraz byl teď tvrdý a naštvaný.

"Sum? V klidu nic se-" Vykřikla jsem a nechala se pohltit proměnou. Zuřivě jsem skřípala zuby, pohybovala s prsty a lehce mávala s křídly. Byla jsem naštvaná, smutná a přeměněná a to všechno dohromady byla poslední kapka. Cítila jsem růžky, jak pomalu vystupují, jak mi poletují vlasy kolem hlavy a šupiny potichu pohlcují moji pokožku. Začala jsem drápy drtit liány, křídly rozdělávat od sebe. Mou ruku pohltil oheň a já jí vší silou vrazila doprostřed zátarasy.  Nic! Vůbec nic. Znovu jsem rozzuřeně vykřikla, ale teď to znělo spíše jako šelma. Jako netvor, kterého jsem uvnitř schovávala a teď se dostal ven. Miluji svoji přeměnu. Je to moje svoboda uvnitř pout. Nedávala jsem pozor. Bylo mi jedno jestli někomu ublížím. Byla přede mnou překážka a se jí rozhodla zdolat za každou cenu.

Summer! Musíš se uklidnit! Hned!  Neposlouchala jsem ji. Jako bych zapomněla mluvit. Musím se dostat přes to trní a zachránit Dan! Sakra! 

"Summer!" Ucítila jsem tlak na hlavě. Jason mě srazil na zem a drtil mě v objetí. Odhodila jsem ho od sebe a naštvaně se rozhlédla kolem sebe. Byli okolo mě, šeptali a měli natáhnuté ruce. Seb na mě zíral s vystrašením. Vytvořili barikádu.  Oheň mě jemně pálil a kameny my zabraňovali k výhledu ven. Bylo tu horko a tma. Ucítila jsem bolest v zádech a pak v hlavě. Pomalu jsem padala k zemi a nechala se unášet nicotou. 

"Co to sakra bylo?!" Hlasitý výkřik mě probral a já se s trhnutím posadila. Všichni ke mě stočili pohled a nepřímo se postavili do bojového postoje.  Nade mnou se skláněla Rav a hleděla na mě vyčítavým pohledem. Nic jsem si nepamatovala.

"Kolikrát ti mám opakovat, že se nemáš nechat takhle pohltit emocema!" Zamračila jsem se. Vůbec nevím co se stalo.

"Přeměnila ses a skoro si zabila Sebastiana!" Zavrčela Rav a já se otočila na Seba. 

"Vážně?" Hlesla jsem. Zadíval se jinam a otočil se. Po ruce se mu táhly dlouhé krvavé jizvy končící až u předloktí. Zakryla jsem si ústa a vzlykla. 

"Panebože," Vzlykla jsem znovu a hlasitěji. Začali mi téct slzy. Mlžilo se mi před očima. Já mu ublížila. Já. 

"Sebe, já- moc mě to mrzí." 

"Jak- proč si to udělala?" Zamračil se a přistoupil o krok blíž. I tak byl tak daleko, že jsem ho před slzy skoro neviděla. 

"To nebylo schválně. Vůbec nic si nepamatuju." 

"Vím, že Dan je fakt důležitá a nevíme co s ní teď je, ale musíme ošetřit Seba a uklidnit Sum. Tohle musí být poprvé a naposledy co takhle ztratila kontrolu." Zavelela Rav a všichni pomalu přikývli. Bojí se mě. Nevěří mi. Nevěřím sama sobě. 

Ulehla jsem na postel a schovala se pod přikrývku. Tohle jsem nechtěla. Chtěla jsem jen zachránit Daniell. Všechno jsem pokazila.

"Summer?" Ozvalo se v pokoji. Nepodívala jsem se, nechtěla jsem, aby mě Alex viděl ještě hůř než před tím. Postel se trochu prohnula a já si vystrašeně přitáhla nohy k tělu.

"Nechci ti ublížit." Zašeptal a jeho horká dlaň se dotkla mého ramene pod dekou.

"Já tobě taky ne." Hlesla jsem. 

"Nemohla si za to. Seb to pochopí."

"Nepochopí! Zničila jsem ho, bude se mě bát. Všichni se mě budete bát a já vás ztratím." Zavzlykala jsem. Odhrnul mi peřinu, i když jsem se bránila a odhrnul mi vlasy z obličeje. 

"Nebude."

"Nebojím se tě!" Ozval se další hlas. Zvedla jsem hlavu a pohledem se setkala se Sebovým. Všichni se nahrnuli do mého pokoje. Posedali si kolem mě.

"Jenom nás to zaskočilo." Usmála se Ellen. 

"A mě asi nejvíc!" Vykřikl Seb a zasmál se. "Skoro jsem si zničil kalhoty! To bylo poprvé co jsem tě takhle viděl."

"Já taky." Přikývla Ray. "Ohromný, vážně ohromný," Kulila oči a jemně mě bouchala do nohy. "Celý svůj život jsem si říkala jak asi vypadá šestý element a dneska jsem ho konečně spatřila. Vyděsila si mě! Fakt si mě vyděsila. Skoro jsem se nemohla pohnout když si kolem mě jen prošla. Asi bych omdlela kdyby si se na mě podívala." Smála se a já nechápala. 

"Ve zkratce. Chápeme tě," Usmála se Ellen. "Všichni chceme Dan zachránit, takže je to dobrý."

"Jo! Teď se aspoň můžu chlubit, že jsem přežil útok predátora!" Vykřikl Seb a ukazoval na svou obrovskou jizvu. "Však víš, jak na to vy holky letíte." Pozorovala jsem je. Byli tu, živý, šťastní a se mnou.  Usmála jsem se všechny je objala.

"Děkuju, děkuju vám za to, že jsme tu se mnou." 

Další díl!:D A jsme stále na stejném místě. Hahaha:D Doufám, že se vám díl bude líbit. Ať ne nebo ano řekněte mi svůj názor:) Budu ráda.

Užijte si díl^^