Mirraen utrhla jednu z borových větví a sevřela ji mezi zuby. Její odhodlání ochabovalo s každým pohybem, jednala proto rychle.

Vyhrnula si tričko a s pohledem upřeným na modré nebe zakryté listím hluboko do otevřené rány na břiše vmáčkla několik rozžvýkaných listů.

Do očí jí vhrkly slzy a na jazyku cítila nahořklou chuť dřeva, když větvičku téměř rozdrtila. Bolest byla příšerná, uvalovala ji do mrákot a okrádala o vůli.

Mirraen zamrkala a zbavila se tak rozmazání. Nabrala další hrudku z bylin a napěchovala ji dovnitř.

Minuty míjely jako hodiny a čím více zelené kaše slepovalo její tkáň, tím dotěrnější pálení se dostavovalo. Zarudlá kůže kolem řezu tepala v rytmu jejího srdce jako by byla živá, končetiny měla zesláblé. Jediné, po čem teď toužila, byl dlouhý spánek.

Odbelhala se zpět k táboru, kde Hurikán a Hvězda střežili jejich nové hosty, a okamžitě klesla na své místo.

Hurikán přejel svýma jedovatě žlutýma očima po jejím těle a nelibě nakrčil čenich.

Položila si hlavu na zem. Visely na ní všechny páry očí, ale jí už to bylo jedno. Usnula téměř okamžitě.

***

Tma. Temnota bez konce, beze dna a bez útěku. Nebyla to však inkoustová čerň, na jakou byla zvyklá. Své končetiny viděla stejně jasně jako ve dne.

Měla na sobě bílý lovecký oděv vhodný pro chladné počasí. Pokusila se nahmatat šípy nebo luk, ale toulec na zádech byl prázdný. Věděla, že žádné takové oblečení nevlastní. O to víc ji děsilo, co se bude dít dál.

,,Je to jen sen," zašeptala do ticha a dala se náhodným směrem. Její kroky byly neslyšné stejně jako v den, kdy opustila svůj domov.

,,Jaká to škoda..." Ozval se ze všech směrů hluboký hlas, který byl zároveň mladý i starý. ,,Jestli je to sen, znamená to, že se můžeš probudit..."

Mirraen se rozhlížela kolem sebe, ale nikoho nezahlédla. Tohle bylo jiné. Nové.

,,Nezbude čas na zábavu..." Zachichotal se neznámý.

,,Ukaž se!" Zařvala z plných plic.

Odpovědí jí byl šílený smích. ,,Jak si přeješ."

V dáli se cosi zamihotalo jako horký vzduch. Mirraen se celá napnula, její srdce se rozbušilo na poplach. Vzala nohy na ramena, ale jako by se nehnula z místa.

Valila se na ni vlna černé vody.

Kapky jí dopadaly za krk a na kotníky, jak se masa přibližovala. Vykřikla hrůzou, když do jejích zad udeřil silný proud, a okamžitě upadla. Tekutina se přelila přes ni a pohltila ji. Taktak zadržela dech a zacpala si nos, aby se v ní neutopila.

Zády narazila na dno a horká voda náhle ustoupila.

Mirraen se převrátila na břicho a zapřela se rukama. Voda jí skapávala z vlasů a oblečení, zanechávala ji suchou, a slévala se do malých potůčků.

Mirraen těžce dýchala, hrůza jí sevřela vnitřnosti. Vlna se před ní formovala jako by byla živá, tekla vzhůru a do stran. Vytvořila dva sloupy jako nohy, štíhlé tělo a hlavu bez tváře.

Vymodelovaná osoba byla o dost vyšší než ona a nebylo poznat, zda se jedná o ženu, či muže. Hmota, z níž byla složená, s každou vteřinou přestávala pulzovat a ještě víc tmavla, dokud nevypadala jako ryzí temnota.

Zvedla ruku a pěstí vyvrtala do svého obličeje dva otvory, ve kterých se vzápětí rozsvítila bílá světla. Vlhkým prstem si nakreslila úsměv.

Mirraen zrychleně dýchala, její hlava se snažila zpracovat všechny nové informace. Hrdlo měla stažené šokem. ,,K-k...kdo..."

,,Ušetřím tě mluvení, má milá, protože zřejmě nejsi schopná ani toho," promluvila postava. Byl to ten samý děsivý hlas, jež zaslechla.

Zřejmě by měla příště víc zvažovat, co požaduje...

,,Někteří mi říkají Leenaizen growe de Trays."

Mirraen se nemohla hýbat, když před ni ta zvláštní bytost poklekla a vzala ji za bradu. Nemohla ucuknout, sklopit zrak, nemohla...

,,Víš, co mé jméno znamená, drahoušku?"

Mirraen napnula svaly, ale nedokázala je dostat do chodu. ,,Záhuba, jež povstala z Popela," přecedila přes zuby.

Leenaizen na ni dál upíral-upírala své žhnoucí oči a jednoduchý obličej se pomalu měnil. Mazlavá kaše se přesouvala a tvrdla, dokud nevytvořila hladkou neutrální tvář.

,,Mám i druhé jméno. Bryewon del Talay - Bryelay."

,,Pojídač slunce."

,,Já jsem tvá válka, Poslední naděje."

Z nově vytvarovaných rtů se vysunul rozkmitaný dračí jazyk. Postava se naklonila dopředu a přejela jím Mirraen po obličeji, až měla kůži celou pokrytou tím hnusným páchnoucím slizem. Černá břečka smrdící po krvi se jí dostala do nosu, až neměla jinou možnost než se prudce nadechnout ústy.

Noční můra využila příležitosti a přitiskla své mastné rty na Mirraeniny.

Mirraen ji chtěla odkopnout, avšak kouzla ji svírala jako těsná železa. Pokusila se vykřiknout, ale jejím hrdlem začal stékat tmavý likér. Nemohla se odtrhnout, jen hloupě sedět a dusit se. Plíce se jí stahovaly a snažily se dostat tekutinu pryč, ale nebylo kudy.

Bytost se od ní po chvíli odtáhla a zatímco Mirraen se skácela na záda a vyprskávala černý inkoust, zaryla jí nehty do měkké kůže na břiše. Vyjekla bolestí, olejovitá substance se rozlétla všude kolem.

,,Teď už si tě najdu, Mirraen," zastrčila jí zrůda prst do rány, jež se ještě nestihla protáhnout strupy. Mirraen znovu zařičela, když se ze zranění vyvalil proud temné krve, ale stínová postava se jen smála. Pomalu se naklonila k Mirraeninu uchu a její jazyk ji pošimral na kůži. ,,Vím přesně, kde jsi..."

Mirraen se probudila a okamžitě vyzvrátila celý obsah žaludku, což se o necelou vteřinu později vzhledem k jejímu zranění ukázalo jako hodně špatný nápad. Jídlo z ní však vyletělo naprosto instinktivně, neměla ani čas uhnout si vlasy na stranu.

Co to bylo?! Navázal s ní okamžitě spojení Ren, víc naléhavý než kdy jindy. Jelikož byl přímo napojený na její myšlenky, nemohla mu lhát.

Kdybych to věděla...dala bych ti vědět...

Měla pocit, jako by do ní někdo nakladl vajíčka, a ačkoliv už neměla co zvracet, nutila svůj žaludek, aby se dál stahoval jako v korzetu. Uklidňovalo ji jen to, že mezi rozmělněnou potravou neviděla ani stopu černé.

,,Mirraen...?"

Hvězda k ní přiskočila bokem jako kočka a máchla křídly, aby získala rovnováhu.

,,N-nic to není..."

Periferním viděním zahlédla, že se Owen zvedl a zamířil k ní, ale Hurikán ho jediným zavrčením donutil se posadit. Arnarmo se zlověstně naježil, takže teď vypadal dvakrát tak velký, avšak s Hurikánem se měřit nemohl.

,,Je nemocná," pokusil se říct Owen.

Hvězda se zmateně ohlédla, jelikož jeho slovům nerozuměla. Mirraen s námahou zvedla ruku a poklepala jí na tlapu, čímž si zajistila její pozornost.

,,Nemoc," zachrčela. Ústa měla suchá jako trout. ,,Infekce..."

Světluško, musíš zůstat vzhůru. Hvězda a Hurikán by mohli ztratit kontrolu...

Usmála se nad Renovým voláním, které jako by přicházelo z nesmírné dálky. Ještě nikdy jí nebyl tak cizí, byl to zajímavý pocit. Osvobozující...

Teď už ji nic nepoutalo se zemí. Ochraptělá a zesláblá upadla do dalšího spánku plného nočních můr. Tentokrát těch obyčejných...

***

Někdo jí kapal do úst vodu. Po troškách, aby se neutopila i v tom málu.

Budeš v pořádku, světluško. Odpočívej.

Rene, prosím, nechci se tam vrátit! Rene!

Jeho lehký smích ji pomalu konejšil. Jsi moc vyčerpaná na to, aby jsi byla vzhůru.

Nedovol tomu monstru si mě vzít!Prosím, Rene, prosím...

Potřebuješ nabrat síly. Teď pij.

Poslušně polkla a jakmile jejím hrdlem prošla chladná voda a zklidnila pálení, ulevilo se jí. Zopakovala to ještě jednou a znovu a pokusila se otevřít oči.

Její víčka se nadzvedla jen nepatrně, avšak dost na to, aby zahlédla rozmlžený oválný obličej s hlubokýma očima jako dva drahokamy. Byla si jistá, že to je žena, jakkoli nemožné to jí samotné připadalo. Nedávalo to smysl...

***

Jednou horečka prostě opadla. Zmizela doslova přes noc a Mirraen se mohla konečně plně probudit. Světlo jí připadalo ostré a zabíjelo ji, ale přesto byla ráda, že ho vidí.

Jak dlouho? Promnula si čelo a se prkenně se posadila. Všichni byli pryč, ale bylo jasné, že se v jejím okolí zdržovali - jehličí tvořilo cestičky a ohniště ještě nevystydlo.

Dvě noci, uvedl ji do děje Ren. Ta dýka, co Owen nosí u sebe... Myslím, že byla něčím potřená. Infekce neprostupuje tělem tak rychle a i tohle bezvědomí bylo přehnané.

Odmlčel se. Bál jsem se, že už se neprobudíš, světluško.

Její koutky se mírně zvedly, když se stavěla na vratké nohy. Ty a bát se?

Každý má právo mít strach, když k tomu má důvod.

Jaký je ten tvůj?

Mohl jsem ztratit někoho blízkého.

Představila si svou ruku, jak se natahuje k Renovu vědomí a přejíždí po něm v uklidňujícím pohlazení. Cítila, jak se o její představu opřel, a nechal několik pocitů a vzpomínek, aby uniklo z jeho tvrdé slupky.

Viděla samu sebe jeho očima - už jako malou dívku, co se teprve učila psát a číst. Obrazy se střídaly tím, jak rostla, sílila a stávala se čím dál tím víc podrobnější své matce. Chvíle až po okamžik, kdy ji spatřil nehybně ležet v horečkách. Vnímala jeho strach a úzkost, bezmoc, co jím proudila.

Pomalu se odtáhla, intenzita těch několika vteřin ji zasáhla jako dělová koule.

Omlouvám se. Nechtěla jsem vypnout na tak dlouho. Nechtěla jsem tě nechat...

Jsi v pořádku. To je to jediné, na čem mi teď záleží.

Nasála nosem vůni lesa a povzdechla si. Kde jsou ostatní?

U vody. Ale ještě bys neměla chodit. Mohly by ti prasknout strupy.

Zarazila se. Opravdu nechtěla špinit další oblečení krví, ale něco jí nesedělo - Bolest. Necítila žádnou.

Co se stalo? Obtáhla roztřesenou rukou světle růžovou jizvu.

Odpověď musíš hledat u někoho jiného.

Víš to, ale nechceš říct, shrnula jeho slova.

I tak by se to dalo nazvat.

Vzpomněla si na Pojídače slunce. Byl...jedním ze snů? Nebo šlo o blouznění?

Viděl jsi to taky, že?

Ano.

Myslíš, že to bylo skutečné?

Už jen přemýšlet o tom takhle ji děsilo.

Neodpověděl.

Mirraen se schoulila do pokrývek a aniž by to zamýšlela, propukla v tichý pláč. Nesnášela své schopnosti. Nesnášela to, co způsobila. Nesnášela sebe sama. Nikoho se neprosila, aby každou noc viděla mrtvá těla. Aby uměla zabíjet dotekem. Všechno tohle...chtěla jen, aby to přestalo.

***

Hvězda se vrátila jako první.

,,Jsi vzhůru," zašvitořila. Mirraen se falešně usmála a opatrně se posadila na paty.

Hvězda k ní došla líným krokem a sklonila hlavu, aby měla čenich na stejné úrovni jako ona obličej. Mirraen lehce pootevřela ústa.

,,Co se ti stalo?"

Hvězda zkroutila krk, až viděla, na co Mirraen tak zaraženě civí. Měla vystouplá žebra jako by nejedla už týdny a její šupiny postrádaly jasný odstín.

Hvězda smutně sklonila zrak. Zpoza jejích zad se ozval pohrdavý smích a ze stínů vystoupil Hurikán.

,,To ty jsi tohle udělala. Copak si nevzpomínáš?"

Jeho hlas se Mirraen zařezával až do morku kostí. Tohle bylo čiré pohrdání a zloba, nebyl v něm ani náznak nadsázky.

,,Je zajímavé, že jsi se o tomhle svém doteku nezmínila," přimáčkl ji k zemi tlapou a zatlačil na její hruď. Kyslík z ní vyprchal téměř okamžitě.

,,Hurikáne, nech toho!" Zavrčela Chladná hvězda.

Mirraen se snažila vyprostit z drakova sevření, ale docílila tak jen toho, že na ni ještě víc došlápl. Docházelo jí, co musela udělat.

Proto se rány zocelily tak rychle...

,,Neovládám to!" Vykřikla a pokusila se nadzvednout Hurikánovi drápy, které se do ní postupně víc a víc zabořovaly.

Černý drak se ani nehnul. Jeho horký dech ji pálil na obličeji a ze svého úhlu pohledu viděla, jak se mu v hrdle hromadí oheň.

Chladná hvězda byla rychlejší než on. Jediným dlouhým skokem se vymrštila do vzduchu a vrazila Hurikánovi do nechráněno boku takovou silou, že chvíli trvalo, než znovu nabral balanc.

Překvapeně zamrkal, dračice ho zaskočila nepřipraveného.

Mirraen popadla dech a malátně se postavila. Trvalo jí pár setin, než rozluštila, co se vlastně přihodilo.

Hvězda před ní zaujala obranné postavení a zlověstně zaprskala.

,,Ty ji chráníš?!" Prskl Hurikán. ,,Po tom, co ti provedla?!"

Hvězdy oči rudě zaplály. Najednou vypadala mnohem klidnější. Chladná.

Mirraeniny nervy bily na poplach. Nemohla dopustit, aby se ti dva servali. Ne teď a už vůbec ne tady.

,,Dost!" Vběhla mezi ně. ,,Přestaňte se chovat jako naježené kočky a začněte být draky."

Její natažená ruka byla jen kousek od Hurikánovi zubaté tlamy, ale momentálně jí to bylo jedno. Stála mezi nimi jako zeď, ačkoliv by nedokázala zadržet ani jednoho z nich.

,,Teď se oba uklidníte a vysvětlíte mi, co se stalo."

Hurikánovi cukaly pysky, když ji propaloval nenávistným pohledem. Pak ale bublavě zavrčel v potlačovaném smíchu. ,,Myslím, že bys měla začít."

Mirraen zaskřípala zuby, konečky prstů ji brněly.

Bylo by tak snadné připravit Hurikána o život, uvědomila si. Tak snadné jako zlomit větvičku. Stačil by jí jediný dotek a mohla by ukrást veškerou jeho životní energii. Vzpomínky. Sílu. Vymazat ho z povrchu zemského. Sledovat, jak se mění v prach...

Potřásla hlavou, aby ty myšlenky zastrašila. Opravdu tenhle nápad vyšel z ní? Nebyla přeci vrah. Ne potom, co...

Odsunula stranou přemítání a rozhodla se Hurikánovi čelit. ,,Řekni mi, za co mě soudíš," promluvila pevně.

Hurikán si odfrkl, zorničky se mu ještě víc zúžily. ,,Hvězda tě nebude chránit věčně," prskl jí do obličeje. ,,Jednou přijde čas, kdy tě neochrání nikdo." Jeho hlas nepřicházel zvenčí, ale rezonoval v Mirraenině mysli jako zvon. Používal magii.

,,Vypadni z mojí hlavy," vzdorovala nátlaku, který na ni vyvíjel, a v uších jí přitom hučela krev.

Zavřela oči, aby se mohla lépe soustředit, ale Hurikán se projevoval jen matnými obrysy ve tmě. Věděla, že tam je, ale nemohla ho lokalizovat.

Pro něho to byla jen hra. Cítila jeho slizká kouzla, jak se pídí po jejích nejčernějších tajemstvích, pátrají po slabinách. Pokoušela se obrnit svou mysl zdmi, ale byl silnější než ona a jediným prudkým nárazem je zbořil.

,,Uvnitř jsi ještě slabší než na povrchu. Mohl bych tě rozebrat kousek po kousku a nekladla by jsi mi žádný odpor."

Hloupé...

Renův hlas zaplnil prázdno a vzduch jako by zhoustl a obohatil se o kovový pach krve. Hurikánovi pohyby se zaváháním ustaly.

Uvnitř cizí mysli nemáš žádnou kontrolu.

Ze tmy na ně shlédl pár zářících rudých očí. Dva žhavé uhlíky uprostřed temnoty, skrze které jako by prosakovala surová krutost.

Mirraen pomalu otevřela oči, aby nahlédla do reálného světa a ušetřila se podívané uvnitř. Už se nebála.

Hurikáne... Copak tě Asana nic nenaučila?

Ren prudce zatnul své neviditelné spáry do Hurikánova vědomí a mladý drak bolestivě vyjekl. Mirraen cítila, že se snaží co nejrychleji stáhnout z její mysli zpět do té své, ale Ren byl o dost hbitější - uvěznil Hurikána s takovou lehkostí, jako by sfoukával svíčku.

Viděla, jak se Hurikán kroutí v potlačovaných bolestech, a čím dál víc si uvědomovala, že tohle nechtěla.

Mirraen se natáhla do temnoty, hledaje oporu a svého přítele. Rene, vydechla tiše, nech ho jít. Prosím...

Červené oči se na zlomek vteřiny obrátily jejím směrem a její srdce vynechalo jeden úder. Nebylo to tak, že by se ho bála. Šlo spíš o úctu z jeho síly.

Jestli se jí ještě jednou pokusíš dotknout tímto způsobem, pošeptal Ren vzpouzejícímu se Hurikánovi, čímž ho donutil zamrznout, postarám se, aby jsi odešel s větší újmou, než jen s pár šrámy na tvé důstojnosti. Přecejen, zasmál se nad tou ironií, ona tě nebude chránit věčně.

Ren povolil sevření a Hurikán okamžitě zmizel. S prudkým nádechem otevřel oči a automaticky se přikrčil, jako by čekal další útok.

,,Ty..." Nedostávalo se mu slov.

Mirraen nebyla nadšená z toho, co se stalo, ale teď už to nemohla vrátit.

Hurikán se otočil a než mohl kdokoliv stihnout zareagovat, vystoupal vzhůru a zmizel mezi mraky.

,,Co se právě teď stalo?"

Mirraen se otočila na Hvězdu, ruce volně spuštěné podél těla. ,,Chceš slyšet pravdu, nebo lež?"

Hvězda se oklepala a se starostí se podívala na nebe. ,,Raději nic," zavrtěla se. ,,Vím, že Hurikán si rád hraje na všemohoucího, ale neublížila jsi mu, že?"

,,Ne," promnula si čelo. Já ne...

,,Potřebuje jen čas, aby si to srovnal. A mezitím...chceš slyšet mou verzi příběhu?"

Mirraen přikývla a se žuchnutím se posadila před Hvězdu. Musela zaklánět hlavu, aby na ni viděla, ale to byla ta poslední věc, co ji v tuhle chvíli trápila.

,,Kde jsou vůbec Owen s Arnarmem?" Rozhlédla se kolem sebe. Hvězda si protáhla křídla a vystavila je slunci, jak to měla nejraději.

,,Někde v lese. Arnarmo odmítá jíst jídlo, které si sám neuloví. Víš, když jsi spala, Hurikán je schválně přestal hlídat, aby utekli. Jenže zůstali. Owen nechtěl odejít, dokud neuvidí, že jsi v pořádku, ačkoliv to tomu chlupáči bylo proti srsti. Pořád dávám pozor, jestli se o něco nesnaží, ale oba mají dobrá srdce."

Mirraen si sundala rukavice a se zachmuřeným výrazem se dívala na své dlaně. Jedním prstem přejížděla po bledé jizvě, co se táhla od jejího zápěstí až k malíčku. Hvězda její pohyby bedlivě pozorovala a ona o tom věděla.

,,Jak k tomu došlo?" Mirraen zvedla k dračici zranitelné oči, čímž jí dávala najevo nesouhlas s dotazem.

Obě věděly, na co se ptá. A Mirraen nebyla ochotná sdílet ten okamžik s někým jiným. ,,Není to příběh, který by chtěli ostatní slyšet."

Špička Hvězdy ocasu sebou škubla v potlačovaném hněvu. ,,Ostatní, nebo jen ty?"

Hvězda se mohla tvářit optimisticky a nevinně, ale nedostala své jméno bezdůvodně. Uvnitř srdce dračice se nacházel střípek ledu, který se nedal rozpustit ani nejvřelejšími lichotkami a ublíženými pohledy. Jen ho ne vždy ukazovala světu.

Mirraen raději vycouvala. ,,Co se stalo, když jsem spala?"

Hvězda přepnula na své obvyklé chování lusknutím prstů. ,,Owen mi říkal, jak se o tebe mám starat, protože Hurikán ho k tobě nechtěl pustit."

Mirraen se zarazila. Nemusela přemýšlet dlouho, aby si spojila dvě a dvě dohromady. ,,Ovládáš schopnost proměny?"

Hvězda se sykavě zasmála. ,,Ovládám magii, maličká. A Hurikán zrovna tak. Ale ano, většinou ji využívám jen na proměnu."

Mirraen se přistihla, jak bezdůvodně klape pusou, jelikož z ní nevycházela žádná slova.

,,Proč se tváříš tak překvapeně, sama jsi to přeci uhodla."

Mirraen protočila panenky. ,,Jen mě nenapadlo, že to někdy spatřím na vlastní oči. Je zvláštní vidět ti pod šupiny."

Hvězda vydala zvuk podobný předení. ,,Ráda zůstávám v lidském těle, ale Hurikán to nesnáší. Říká, že kdybych měla být člověk, narodila bych se tak. A když vidím, jak je kvůli tomu ma... alfa smutná..." Povzdechla si. ,,Ale nejsme tady kvůli rozebírání mým názorům. Ano, starala jsem se o tebe ve své lidské formě.

Jen jsem se snažila zjistit, jestli ti už klesla horečka. Přiložila jsem ti ruku na čelo, ale tvoje kůže...byla studená jako led. Měla jsem pocit, jako bych k ní přimrzla. Brnělo mě celé tělo a připadala jsem si čím dál víc unavená. Nemohla jsem vykřiknout, natož se pohnout. Když mě Hurikán násilím odtrhl, byla jsem jen kost a kůže. Trvalo to jen pár vteřin. Pak už jsem si dávala pozor, nic vážného."

Hvězda si ji pozorně prohlédla. ,,Co to vlastně je?"

Mirraen si odhrnula fialové vlasy z čela a zatnula pěsti. ,,Kdybych to věděla, nebyla bych tady."

***

Hurikán se vrátil až pozdě v noci, když si myslel, že všichni spali. Mirraen byla však vzhůru. Čekala na něho.

,,Promiň," promluvila do ticha.

Hurikán kolem ní zrovna procházel a ačkoliv k němu byla otočená zády, přísahala by, že trochu nadskočil.

,,Chceš mě urážet?" Zasyčel.

Mirraen se převalila na záda a její zlaté oči se střetly s těmi jeho. ,,Ne."

,,Tak co chceš?" Odhalil tesáky.

Pokrčila rameny. ,,Omluvit se?"

,,Za co?" Prskl. ,,Za tu zrůdu, co máš ve své hlavě?"

Ren temně zavrčel, ale než ho dokázala zchladit, z vlastní vůle utichl. Jako by si uvědomil, že to je pravda.

,,Napadl jsi mě. Chtěl jsi mě zničit, pamatuješ? Byla to jen sebeobrana."

Hurikán se k ní naklonil. ,,Přestaň se tak chovat. Přestaň předstírat, že jsi člověk. Protože oba víme, že nejsi"

Mirraen se zapřela v loktech a její oči na okamžik zazářily. ,,Máš strach."

,,Z tebe?"

,,Ze smrti."

Hurikán se od ní prudce odtáhl. ,,Raději spi s jedním okem otevřeným, Mirraen," vyplivl její jméno.

Mirraen si prohlédla své nehty. Odpověď vyšla z nejzazších úseků její mysli. ,,Mohla bych ti poradit to samé."

***

,,Kdybychom s sebou nemuseli tahat ty dva vrahy, mohli jsme už dávno být u moře," zavrčel Hurikán a švihl ocasem tak, aby Mirraen schválně sekl do lýtek. Zatnula zuby, ale neřekla nic.

Od té doby, co odhalil plný rozsah jejích schopností, se ji snažil provokovat. Mirraen ho však prokoukla - chtěl, aby všem ukázala, co je zač.

Podívala se na své roztřesené ruce a povzdechla si.

Chceš si promluvit?

Teď ne, Rene...

Vyjádřil jí alespoň tichou oporu a poté se vytratil do ústraní, které bylo od její mysli nejvíce vzdálené. Býval tam teď poměrně často a ona jeho přítomnost postrádala stejně jako třeba svou matku, avšak věděla, že i on má právo zůstávat tím, kým je. Nemohla ho nutit, aby se na svět díval z její perspektivy.

,,Přestaň Mirraen peskovat, Hurikáne," zasyčela nevrle Hvězda. ,,Můžeš se kdykoliv vrátit ke smečce a ukázat tak Střele, otci a alfě, jaký jsi zbabělec."

Hurikán se přikrčil a odhalil tesáky, ale v jeho očích Mirraen našla zrnka starosti. Hvězda se už od rána chovala zvláště, chodila jako tělo bez duše, skoro nejedla a neustále byla myšlenkami někde jinde. Na každý dotaz odpovídala jednoslovně a byla až přehnaně citlivá.

Mirraen si předtím myslela, že je to možná její obvyklé rozpoložení - přecejen na ni tu živou dračici plnou optimismu mohla jenom hrát - ale to, jak se Hurikán vždycky napjal, když mluvila, a neustále ji koutkem oka pozoroval, ji usvědčovalo v opaku. Hvězdu něco trápilo a ani její bratr nevěděl co.

,,Jak jim rozumíš?" Ozval se najednou Owen.

Odlepila od Hurikána a Hvězdy pohled a v němé otázce pozvedla obočí. Owen svůj dotaz zopakoval.

,,Jak jim rozumíš? Máte spolu to...spojení?"

Mirraen zavrtěla hlavou a zpomalila, aby s ním srovnala krok. ,,Nejsme propojení myšlenkami, ale umím mluvit jejich řečí. Kdybych chtěla, dokázala bych se dorozumět i s Arnarmem."

,,Tak proč to neděláš?" Otázal se zmateně.

,,Nevidím mu do hlavy. Abych s ním mohla mluvit, musel by třeba výt nebo štěkat. Navíc mu nechci narušovat soukromí."

,,Můžeš se rozhodovat, jestli mu porozumíš?"

Arnarmo se zájmem zastříhal ušima. I on čekal na její odpověď.

,,Ano."

Její míšenecká krev jí umožňovala vybrat si, jestli stvoření slyšet chce, či ne. Nesnažila se to však Owenovi zdlouhavě popisovat, dědictví Shir bylo složité vysvětlit někomu, kdo o těchto bytostech nikdy neslyšel. I Mirraenina matka byla místy zmatená, když se jí to Cole pokoušel objasnit.

,,Arnarmo," začala, ,,je lesovlk, že? Nikdy jsem žádného neviděla."

Owen hleděl před sebe, na jeho tváři se objevil lehký úsměv a uchechtl se nad něčím, co jí zřejmě uniklo. ,,Horský lesovlk," řekl.

Mirraen trochu zaváhala. Myslela si, že lesovlci svou srst mění podle ročního období, ne že existuje víc druhů. Člověk se nikdy nepřestává učit.

Nemohla si pomoci a znovu si tu magickou bytost prohlédla. Jeho tělo vskutku vypadalo jako zasněžené větve a když rychle máchl huňatým ocasem, vířily za ním malé třpytivé vločky. Pod jeho tlapami se tvořila tenká vrstva námrazy, když přecházel přes kaluže a orosená stébla trávy, a měl ledový, nedůvěřivý výraz lovce.

Předtím si těchto malých detailů nevšimla, ale po několika hodinách chůze jí padlo do oka ledacos - třebaže Owen má na krku pihu ve tvaru zmuchlané květiny, Hurikánovi chybí zadní horní zub a Hvězda má na místě, kde se nachází její klíční kost, dvě bílé šupiny.

,,Proč nosíš ty rukavice?"

Mirraen sebou nepříjemně škubla a sklopila zrak. ,,Nechci o tom mluvit."

,,Proč?"

,,Udělala jsem něco špatného, Owene. A to není něco, o co se hodlám dělit."

Zastrčila si ruce do kapes a přidala do kroku dřív, než ji minulost mohla vtáhnout zpět do svého driftu.

Někdy je vzpomínky lepší nechat o samotě. Pryč z dosahu, řekla tiše, když vycítila Renovu přítomnost.

Povzdechl si v porozumění, vzájemné pouto se napjalo jako struna a jejich emoce se slily v jeden celek. Tam, kam patří, vydechl.

3 896 slov! 🎊

Víte, co jsem dělala tak dlouho? Psala kapitolu, která se vůbec nehodila do děje, a když jsem si to uvědomila, vznikla tahle slátanina bez pointy. 😅

V budoucnu tuhle část budu ještě poupravovat, přijde mi taková hrubá, ale snad se vám stejně líbí 🙂

***

A teď otázky, mé oblíbené! 😎

Hurikán se nám začíná vybarvovat, a Mirraen zrovna tak. I Hvězda získává hlubší charakter. Co na ně říkáte? A na ten menší mentální "souboj"? Postupně už se dostáváme i k Mirraenině a Renově minulosti, ale zatím to jsou jen malé střípky, co vám nechávám. Dokážete je spojit?

Také jsem už naťukla našeho hlavního záporáka [SPOILER], který nakonec bude mixem několika přihlášených (nechci, aby jste si něco přečetli a hned věděli, o co jde, takže jsem ho obohatila i o některé své prvky 🤔. To to zase dopadne 😅)

***

Mimochodem, víte, že u téhle knihy mám uložených 23 konceptů? To je celkem dost i na mě 😅

***

Díky, že jste se mnou trpěliví 😊

Zatím ahoj! 💙