Zírala na něho v nemalém šoku. Ano, očekávala sice, že ten cizinec nebude žádný stařec, ale že bude nejspíš jen o pár let starší než ona ji nenapadlo.

,,Omlouvám se, nechtěl jsem ti ublížit," sklopil zrak. Vlk se mezitím zvedl, posadil se a začal si s nezájmem o okolí čistit srst. Mirraen však viděla, jak ji jeho ostražité oči pozorují.

Stále ještě svírala kámen, jako by to byl jediný předmět, který dával smysl. Jeho hrbolatý povrch byl obalen lepkavou tekutinou.

,,Nechtěl?!" Vyjekla a mrštila horninou do strany. Normálně takhle výbušná nebývala, ale měla pro to logický důvod: Ten člověk se ji nejdříve pokusil zabít a teď se jí omlouval.

Ty oči, vlasy, tvar obličeje a ten vlk...

Její obočí vystřelilo vzhůru a aniž by si to uvědomila, odklopýtala pár kroků vzad.

Byla to osoba z jejích nočních můr.

Celé ty roky vídala pravdu. Po páteři jí přejela vlna vzrušení. Bylo to tak neuvěřitelné, že chvíli zůstala jen slepě civět, zatímco se na ni ten přerostlý vlk díval jako na největšího blázna.

Pokusila se udržet svou zvědavost na uzdě a místo toho zachovat ostražitost. Cítila, jak z ní pomalu vyprchává adrenalin a bolest se přihlásila o slovo v nové vlně.

Proč zrovna teď?!

Kapka krve překlenula její ret a ona se sesunula na kolena s rukou položenou na břiše. Zatím nepoznala horší bolest než z odřenin a drobných říznutí, takže jí teď připadalo, že z rány vytečou i střeva. Po zorném poli  se jí roztančily bílé hvězdičky a když sevřela víčka, do očí jí vhrkly slzy.

,,M-mám s sebou obinadlo," vykoktal ze sebe kluk a začal hledat ve vnitřních kapsách svého pláště. ,,Můžu ti to obvázat jestli-"

Mezi ni a cizince se z oblohy střemhlav přiřítila Chladná hvězda. Přistála tak rychle, že si div nezlámala všechny kosti, země pod ní se s duněním otřásla a z rozdrcených větví odlétly třísky.

Hvězda se vzepjala na zadních, nastavila křídla jako štít a divoce zařvala, až jí od tlamy odlétly sliny. Cizinci se naráz otočili k útěku, výraz zděšení ve tváři, avšak cestu jim zahradil Hurikán a jediným máchnutím ocasu oběma podrazil nohy.

Vlk byl ihned zase nahoře, ale neodvážil se zaútočit. Proti drakovi by neměl šanci, a tak jen nahrbeně stál a dával pozor, aby nikdo neublížil člověku, kterého doprovázel. Kdyby se to stalo, byl ochoten zasáhnout.

To se zahojí, řekl Ren, zatímco Mirraen těžce oddechovala. Nyní už šlo spíše o šok z takového množství krve. Její krve, co rozhodně nebyla určena k tomu, aby ji viděla na světle.

Ty necítíš bolest... Zasykla a opřela se o strom, aby se postavila. Drsná kůra jí zajela pod nehty, když se pokoušela nesklouznout zpět.

Bolest je jen v tvojí hlavě. Není skutečná, pokud jí to nedovolíš.

Zavřela oči a nechala Rena, aby její mysl navedl tím správným směrem.  Soustředila se na dýchání a vytěsnila řez na břiše, co do jejího drobného těla vysílal ostré pálení.

Zatnula zuby a opatrně si vyhnula tričko nahoru. Kůže byla rozšklebená a maso citlivé, ale neviděla žádná střeva ani žaludek, což ji nesmírně uklidnilo.

Hvězda se na ni starostlivě ohlédla. Mirraen lehce přikývla, setřela si krev z obličeje a pomalým krokem vyšla zpoza své živé stěny, předloktí přitisknuté u žaludku. Každý krok ji mučil, ale chtěla zůstat silná.

Chlapec seděl mezi kořeny, objímal si kolena a houpal se na patách jako nějaký pomatenec. Vlk stál před ním a rozhlížel se, nepřirozeně dlouhou oháňku omotanou kolem svého přítele. Odhadoval únikové cesty.

Mirraen si je se zájmem prohlédla. Nenapadlo ji, že patří k sobě, zprvu ne. O to víc ji mátl průběh celého incidentu. Proč vlk tedy pomáhal jí a ne jemu?

Zvíře natočilo svůj ladný čumák k ní, jako by slyšelo její myšlenky. Už jen inteligence v jeho očích ji dokázala přesvědčit, že se nejedná o obyčejného vlka, natož o obyčejné pocestné. Byli něčím vyjímeční.

,,Jak se jmenujete?" Zeptala se tiše nakřáplým hlasem. Bolelo ji dýchat, natož mluvit.

Kluk na její dotaz nijak nereagoval, proto do něho vlk strčil čumákem a donutil ho vnímat. Šedé oči se upřely na ni.

Jen Duchové vědí, proč ji ta barva tolik uchvátila. Byla tolik chladná.

,,Owen. A tohle je Arnarmo," ukázal na svého přítele. Vlk se hrdě napřímil.

Pomalu to jméno převalovala v ústech, až jí začalo dávat smysl. Arnarmo - v elfském jazyce Vznešený vlk.

Nemýlila se.

,,Já jsem Mirraen. Tohle je Chladná hvězda a Hurikán," naznačila rukou za sebe, kde se nad ní bezpochyby výhružně tyčila modrá dračice.

Owen pomalu přikývl, pohledem neklidně těkal po dracích, jako by se bál, že na něho každou chvíli skočí. Vypadal tak bezradně, že ji to až překvapovalo. Byla to snad jen maska?

,,Co ti to udělali?" Naklonila se k ní Hvězda a přerušila tak tok Mirraeniných myšlenek. Chřípí se jí jemně třáslo, když nasávala vůni krve. V jejích očích se prohnal oranžový záblesk, ale potřásla hlavou jako kůň a vše se vrátilo do normálu.

,,Není to nic vážného," povzdechla si Mirraen a klekla ke svému batohu, aby našla něco, čím by mohla zafixovat šrám na břiše. Ren si mohl říkat co chtěl, ale ona si to ošetřit musela - alespoň pro klid duše.

Přemýšlím, jestli si to mám brát osobně.

Ano.

,,Cítím tvůj strach," vyčetla jí Hvězda. ,,Poznám bolest, když ji mám před sebou."

Mirraen předstírala, že se dál hrabe ve věcech, aby dračici nemusela čelit. Hvězda ji odhadla přesně - měla strach, ale ne ze zranění. Děsilo ji, koho právě potkala.

Chtěli ji všichni ti lidé, jejichž tváře vídala ve spánku, zabít? Pochybovala o svém úsudku. O své výpravě. Tahle noční návštěva změnila její pohled na některé prvky.

,,Měli bychom je prostě zabít," přecedil skrze zuby Hurikán a vypustil z nozder trochu dýmu.

,,Ne!" Vyjekla Mirraen a rychle mu skočila do cesty, když udělal krok vpřed. Nohy se jí roztřásly, roztržené místo začalo krvácet ještě víc než předtím.

Drak se zastavil s jednou tlapou zdviženou, malé ploutvovité výrůstky podobné uším připlácl k hlavě. ,,Sami to chtěli udělat," namítl odhodlaně.

,,Chci slyšet jejich verzi, ne tvou," pronesla lehce bázlivě. Hurikán odhalil své tesáky a přiblížil se k jejímu obličeji tak blízko, až na kůži cítila jeho horký vlhký dech páchnoucí po krvi a mase. V jeho žlutých očích vířil hněv a pohrdání.

Sklopila zrak, ale neustoupila. Hurikán ji propaloval pohledem ještě několik vteřin. Odfrkl si, mávl křídly, aby se v malém prostoru lépe otočil, a bez dalších řečí odešel.

Mirraen naráz vypustila z plic všechen kyslík a paže jí volně spadly podél boků. Donutila sice Hurikána k ústupu, avšak nemohla se zbavit dojmu, že tuhle malou výměnu názorů vlastně prohrála.

Hvězda se držela pár kroků za ní, kdyby se cokoli semlelo a bylo potřeba zasáhnout.

Mirraen si povzdechla, posadila se naproti Owenovi do pohodlného sedu a jelikož nevěděla, co říct na úvod, začala rozdělávat oheň. Všichni ji v tichosti pozorovali, když vytahovala křesadlo a vytvářela oranžové jiskry, které o chvíli později zažehly na zkrouceném listí první plamen. Přihodila pár suchých větví a lehce se usmála nad tím málem, jež byla schopna udělat z pár obyčejných věcí.

Když pak zvedla oči, zjistila, že se na ni Owen dívá. ,,Ten černý drak mě chtěl zavraždit, že?" Zeptal se tiše.

,,Ano."

,,Proč jsi ho nenechala?"

Mirraen vzala jeden klacík a sloupla z něho kůru. ,,Říkal jsi, že jsi mi nechtěl ublížit," zlomila větévku vejpůl. ,,Chtěla jsem slyšet, jak to myslíš."

Owen se zatvářil zděšeně. Jeho zrak putoval po Mirraenině obličeji do míst, kde se pod jejím zlatým okem klikatila rozšklebená rána. Bezpochyby tam jednou zbude výrazná jizva, kterou nebude možné nevidět.

Mlčel.

Mirraen si povzdechla. Potřebovala z Owena dostat co nejvíc informací, tím pádem si získat jeho důvěru. Měla z něho strach, přesněji z toho, jak dobře to uměl s dýkou a jak rychlý byl.

,,Kam šel Hurikán?" Zeptala se Hvězdy, aby získala čas na rozmyšlenou.

,,Pravděpodobně na lov. Pročistit si hlavu," protáhla se Hvězda. ,,Navíc jsme toho nechytili tolik, abychom se zasytili. Ve zdejších lesích si shánějí potravu i lidé a větší zvěř to cítí. Drží se dál po proudu. Proto jsme přiletěli tak dlouho, omlouvám se."

,,To je v pořádku," uklidnila ji Mirraen.

Otočila se k Owenovi. ,,Máš hlad? Hurikán za chvíli přinese nějaké maso." Zůstávala ostražitá, ale snažila se vypadat uvolněně a přátelsky.

Owen nepatrně přikývl a konverzaci vystřídalo ticho. Mirraen už se ani nesnažila ho přerušit, jen sledovala plápolající oheň. Hvězda seděla vedle ní a když kontrolovala vězně, v jejích očích se odráželo prudké oranžové světlo.

Hurikán se opravdu vrátil s dobrým úlovkem, ve spárech nesl starou laň a v tlamě kulatého zajíce bez hlavy. Toho hodil Mirraen do klína a ona měla co dělat, aby sebou leknutím neškubla.

,,Nemáš zač," prskl a odtáhl větší sousto k Hvězdě, aby se i ona mohla najíst. Dračice nabídku s vděčným pokýváním přijala a oba začali hodovat.

Mirraen protočila panenky. Ta nedorostlá černá ještěrka jí připadala přehnaně dramatická.

Vytáhla nůž a chystala se stáhnout bezhlavé zvířátko z kůže, ale pak si to rozmyslela a podala věci Owenovi.

Hvězda se se zachrčením zvedla. ,,Je dobrý nápad dát mu zbraň?"

Mirraen zamručela na souhlas. Byl to test.

Owen si od ní vše vzal třesoucíma se rukama a položil tělíčko na jeden z plochých kamenů. Pohlédl na nůž a pak zabodl špičku do kůže na hrudníku.

Mirraen ho chvíli jen tiše pozorovala. ,,Před pár minutami jsi se oháněl dýkou jako expert," rýpla si, když Owenovi ujela ruka a on se málem řízl do prstu.

Jeho vlk zavrčel. Hurikán se postavil za ni a zaštítil ji ocasem. Z hrdla se mu draly temné zvuky připomínající předení temnoty. Tma ho dělala ještě hrozivějším a surovějším, jako by byl sám tvořen stíny, nebo z nich povstal.

,,To ne já," řekl Owen chraplavým hlasem. ,,To duchové. Dívají..." Slova mu uvázla v hrdle a on si musel odkašlat. ,,Vždycky se dívají."

Je šílený, ozval se po dlouhé době Ren.

Tím pádem jsem šílená i já, podotkla jízlivě.

Tak jsem to nemyslel a ty to víš.

,,Jací duchové?" Otázala se. Byl snad jako ona?

,,Nevím, odkud pochází. Ale zlobí se. Chtějí jen ničit. Jako třeba před dvěma dny. Řekli zabij. Neměl jsem jinou možnost."

Pomalu zvedl zrak od svých rukou. ,,Řekli mi, že tě mám odstranit. Nechtěl jsem, ale stejně to udělali."

Předal jí nůž i zajíce, jako by s nimi už nechtěl mít nic společného. ,,Omlouvám se."

A ona najednou věděla, že není nebezpečný. Ne takovým způsobem. Ne z vlastní vůle. Nebo možná... Byla z toho...

Zmatená. Ten kluk nevěstí nic nového.

Ty nerozhoduješ.

Chtěl se s ní hádat. Vymluvit jí to. Díky jejich sdílenému vědomí to poznala.

Važ slova, světluško.

,,Můžeš zůstat. Ale pověz mi, co jsi zač?"

Nedaří se mi vyvážit akčnost a nudnost, ale snad se stejně líbí. Po čase se to doufám ustálí.

Mimochodem, přivítejte na scéně první postavy! 😄 Respektive už se objevili minule, ale tohle je víc ofiko 😅

Takže, co na to říkáte? Sympatie? Názor na to, jak se chovají dráčata (respektive Hurikán...)?

Vystihla jsem Owenovu poruchu (Tady se ptám autorky. Omlouvám se, na jména opravdu nemám paměť!! 😣 Mám tušení... Vendyněcosesvobodou? VendySvobodka? Arrr! 😵 Opravdu si vás budu muset zapisovat.)?

Mimochodem, vadilo by vám, kdybych trochu víc rozebírala Mirraeninu minulost? Myslím jak přišla ke svým schopnostem, Renovi, atd... Samozřejmě ne všechno najednou, ale postupně by se to prolínalo s hlavním dějem.

Tak zatím adois! 🙂