Pohled Michala:

Odtáhli jsme se a dívali se jeden druhému do očí. ,, Za co to bylo?" ,,Z části poděkování a z části..." ,,Z části?" ,, Chci tě zpátky." Usmál jsem se a pohladil ho po tváři. ,, Přání splněno". Tentokrát jsem ho políbil já. ,, Pojď dál, nebudeme tu přece stát."  Vešli jsme dovnitř. ,, Dáš si něco?" Šibalsky jsem se usmál ,,Jo dám, tebe." Vrhl jsem se na jeho rty a on okamžitě spolupracoval. Líbali jsme se a on se za pár vteřin odtrhl a vypadal, že něco není v pořádku. ,,Co se děje, co ti je?" Ukázal mi ruku, třásla se mu. ,,To není všechno, taky občas ucítím prudkou bolest v hlavě." ,,To jsou nejspíš pozůstatky jak té operace, tak toho traumatického zážitku." ,, Co se mi vlastně stalo?" ,, Počkej ty si to nepamatuješ?" ,, Vím že jsem skoro umřel ale už si nějak nevzpomínám proč." ,, Skoro si se utopil." ,, Fakt, vůbec o tom nevím." Tohle není dobrý, přijde mi že postupně začíná zapomínat, začíná ztrácet paměť...

Pohled Marka:

To není možný, proč si tak podstatnou věc nepamatuju? Co ještě můžu zapomenout? Tyhle myšlenky mě děsí. Nepřipouštím si, že bych mohl začít zapomínat i další věci. To se určitě nestane. Ta občasná bolest hlavy je čím dál víc nesnesitelnější. Snad to brzy přestane. Míša u mě zůstal, prý si mě bude hlídat. Je to můj miláček. Stará se o mě, není mu jedno co se mnou je. Miluju ho, na to nikdy nechci zapomenout. Na něj nikdy nechci zapomenout...

Marek si nepamatuje co se mu stalo, je to jen menší výpadek nebo se to stane znovu?