Pohled Michala:

Doma jsem prásknul dveřma, skoro jsem s nimi bouchl Honzu, který šel za mnou. ,, Klid, dýchej všechno bude dobrý." ,, Nic nebude dobrý." Zařval jsem. ,, Promiň, nechtěl jsem na tebe řvát." ,,To je dobrý." Začal mi masírovat ramena. Pamatuje si, že mě to uklidňuje. ,,Jak jsem mu mohl takhle naletět?" ,, Zamiloval jsi se, láska je slepá." Objal jsem ho, v tuhle chvíli potřebuju oporu. ,, Jsem tu pro tebe, cokoliv budeš potřebovat. Úplně cokoliv." Pohladil mě po tváři a začal se ke mě naklánět. Neměl bych to dělat, nemiluju ho. Přesto se k němu začnu naklánět taky a nakonec spojím naše rty. Polibek netrvá déle než minutu ale i tak se z nějakého důvodu cítím líp. Srdce mi říká, že je to špatné ale hlava mi prostě nedá pokoj a nedovolí mi jít za Markem a promluvit si s ním. Hlava chce, abych se choval chladně a bezohledně? Tak takový budu...

Pohled Marka:

Michal odešel po boku Honzy a já tam jen stál a díval se na ně. Tohle mi jen tak neodpustí ale musel jsem to udělat. Doufám, že s ním ještě budu moct někdy mluvit, teď bych měl zmizet. Podíval jsem se okolo sebe. Co teď? Všichni jsou mrtví, někdo je sice ještě u nás v základně ale to je jen zbytek. Moment... Kde je šéf? Nemohl přeci utéct, to by ho Michal nebo Honza zastřelili. ,, Hledáš někoho?" Rychle jsem se otočil, stál za mnou. ,, Já.." pomalu jsem začal couvat a připravoval se na útěk. ,, Tentokrát mi neutečeš a ještě než se tě zbavím posloužíš jako návnada." ,, Návnada?" ,, Postarám se, aby se tvůj Míša dozvěděl že máš potíže." ,,To bude k ničemu." ,, Myslím že podceňuješ sílu citů, které k tobě chová. Dávám mu nejvíc půl hodiny od toho, co dostane můj vzkaz než si pro tebe přijde." Tím bych si nebyl tak jistý...

Přijde si Michal pro Marka?