Pohled Marka:

Vzbudil jsem se v nemocnici, překvapený že jsem to přežil. Ještě víc překvapený jsem byl, když jsem uviděl Michala jak spí na židli vedle mé postele. Zachránil mě a zůstal u mě, to znamená že už není tak naštvaný, jinak by to neudělal. Chtěl jsem se napít, tak jsem se potichu natáhl pro sklenici vody ale roztřásla se mi ruka a vypadla mi a rozbila se. Samozřejmě, že to Michala vzbudilo. ,, Marku, jak se cítíš?" ,, Žiju to je dobrý začátek. Děkuju že si pro mě přišel." ,, Neměl jsem moc na výběr, nemůžu o tebe přijít. Neodpustil bych si, kdyby si kvůli mě umřel."  ,,Jsem rád, že ti na mě pořád záleží." ,, Samozřejmě že mi na tobě záleží miluju tě." Usmál jsem se, možná to s naším vztahem není ještě ztracené...

Pohled Michala:

Vypadá, že Marek je v pořádku. To jsem rád, bál jsem se že mu něco bude ale vypadá že je vážně v pohodě. Za pár dní ho pustí. Nevím, jak to mezi náma teď bude. Chtěl bych s ním být ale nevím, jak je na tom on. Třeba už mě nechce ani vidět. Chodil jsem ho pravidelně navštěvovat a dnes ho pouští. Odvezl jsem ho domů a nevěděl co dál. ,,Tak jsme tady.. tak zatím ahoj." ,, Počkej!" Zastavil jsem se a čekal co z něj vypadne. ,, Ještě jednou děkuju." Přiblížil se ke mě a políbil mě. Nejspíš to je jenom děkovný polibek ale i tak mi to dalo naději...

Dají se kluci zpátky dohromady nebo jim někdo překazí plány?