Pohled Marka:

Trvalo pár vteřin než jsem se vzpamatoval a zjistil, co se děje. Okamžitě jsem se do polibku zapojil. Nečekal jsem to, doufal jsem, že mi odpustí ale tohle jsem opravdu nečekal. Odtáhl se a díval se mi do očí. ,, Nebude to jednoduché, jestli teď nesplním rozkaz půjdou i po mě. Budeme muset utíkat a skrývat se." Řekl jsem mu, snad jen kvůli tomu, aby měl možnost vycouvat. ,,Po mě půjdou taky, takže jsme na tom stejně. Klidně budu celý život na útěku ale s tebou než v bezpečí a bez tebe." Tohle mi vehnalo slzy do očí. ,,Miluju tě." Úplně jsme ignorovali Honzu stojícího kousek za námi. ,, Běžte, já se vrátím a něco si vymyslím." Ozval se. ,,To bys udělal?" Zeptal se Michal. ,,Pro tebe cokoliv, vždyť to víš." ,, Děkuju." Ruku v ruce jsme s Míšou odcházeli a snažili se vymyslet, jak to zvládneme...

Pohled Michala:

Nebude to jednoduché, utíkat když vás někdo chce zabít ale stojím si za tím, co jsem řekl. Lepší utíkat s Markem než být bez něj. Šli jsme ke mě, jediné štěstí že nikdo z práce neví kde bydlím. Jen co jsme dorazili ke mě mi volal šéf.  ,, Jakto, že si jen tak zmizel?" ,, Protože končím, odmítám zabít agenta X, klidně si mě kvůli tomu přidejte na seznam lidí k zabití ale já své rozhodnutí nezměním." ,,Jak chcete ale sám jste si právě podepsal rozsudek smrti." ,, Tím bych si nebyl tak jistý, jdete proti dvěma nejlepším agentům vůbec." ,, Však vy ještě budete litovat." ,, Nemyslím si." Položil jsem to a věnoval se Markovi. ,, Pojď ukážu ti pokoj pro hosty." ,,A musím spát v pokoji pro hosty." Zeptal jsem svůdně a políbil mě. Vím, kam tím míří a upřímně chci to taky. Během chvíle proměním něžné polibky na vášnivé líbání...

Kluci budou utíkat aby si zachránili život, povede se jim to nebo spadnou do pasti, která pro ně bude osudná?