Pohled Michala:

Ležím s Markem v náručí a dívkám se, jak sladce spí. Je to moje štěstíčko. Jsem tak rád, že jsem se tenkrát odhodlal k tomu, mu navrhnout setkání. Jediná chyba na našem vztahu je to, že nemůžeme mít klid musíme doslova utíkat o život. ,, Promiň, že jsem tě do toho navezl a nemůžeš normálně žít." Zašeptal jsem, nechci ho probudit. ,,Ty za nic nemůžeš." Ozvalo se, on je vzhůru.  ,,Ale můžu kdyby.." ,, Rád bych ti připomněl, že já jsem taky agent. Takže bych tak či tak neměl normální život." ,, Ale nemusel bys utíkat, kdyby jsi mě tenkrát rovnou zabil, bylo by po problémech." ,, Tak a dost, přestaň takhle přemýšlet jsem s tebou a za nic bych tě nevyměnil a kdybych se mohl vrátit na ten Petřín nebo do toho bytu, kde jsem se potkali poprvé a zabít tě, neudělal bych to." Políbil mě. ,, Teď už spi, ještě je brzo." Podíval jsem se na hodiny, 9:30 nojo on je prostě spáč. Nakonec jsem ale taky zavřel oči a ještě nachvíli usnul...

Pohled Marka:

Probudil jsem se až v jedenáct, z kuchyně vycházela nádherná vůně. Michal akorát vařil oběd. ,,No dobré poledne, dáš si oběd?" ,, Jasně". U jídla panovalo zvláštní ticho, skoro až nepříjemné ticho.  ,, Co se ti honí hlavou?" ,,Nic, jen taková blbost." ,, Míšo..nic nad čím přemýšlíš není blbost, tak to vylop." ,, Přemýšlel jsem, jestli by nebylo lepší odtud úplně zmizet. Někam do zahraničí nebo tak." ,,To by možná bylo nejlepší ale kam?" ,, Nevím ale je mi to jedno, hlavně že to bude s tebou." Usmál jsem se ale ten úsměv, skrýval bolest a vinu. Nechci udělat to co mám za úkol. Nechci ale musím, je to jediná možnost...

Co má Marek za úkol a splní ho?