Pohled Marka:

Dalších několik dní byl klid. Mě ale začala víc a víc sužovat vina. Nechci mu lhát, nechci ho takhle balamutit. Šéf pro něj připravil past a já ho do ní mám nalákat. Nevím ale jestli to dokážu. Mám na to ještě pár dní ale už bych pomalu měl začít konat. Proč tohle dělám? Protože musím, tahle práce už mi vzala hodně. Jednou jsem nesplnil rozkaz a přišel jsem kvůli tomu o tátu. Nemůžu riskovat další ztrátu. Jsem si vědom, že takhle nejspíš ztratím Michala. Podud dodrží slovo a nezabíjí ho, tak pochybuju že mi to znovu odpustí. Přišla mi zpráva:

Vše je připraveno, můžete to dokončit.

Už ho mám přivést, no tak jdeme na to. ,, Míšo nepůjdeme se projít, chci ti něco ukázat.." ,, Můžeme ale musíme být opatrní." ,, Já vím." Došli jsme na místo. Byl to odlehlý park který byl děsivý i takhle přes den, nechtěl bych tu být v noci. ,, Marku co tady děláme?" Za Míšou se objevili lidi z naší organizace, naposledy jsem ho políbil. ,, Omlouvám se ale musel jsem to udělat." Chvíli nechápal o čem mluvím ale jakmile ho zezadu chytili za ruce, pochopil. Odněkud se objevil můj šéf ,, Výborně Marku, je vidět že narozdíl od něho chápeš, že city do téhle práce nepatří." Michal se snažil dostat z pevného sevření ale nedařilo se mu. Najednou mě někdo zezadu chytil a priložil mi pistoli k hlavě. ,, Pusťte ho nebo je mrtvý."...

Pohled Michala:

Zase mě zradil, tentokrát mu to ale opravdu neodpustím. Bůh ví jestli vůbec budu mít možnost nebo mě zabíjí. Snažím se uniknout ale nedaří se mi to. Najednou za Markem zahlédnu postavu. ,, Pusťte ho jinak je mrtvý." Je to Honza, opět je to on, kdo mi přišel na pomoc, kdo mě přišel zachránit. ,,Tak bude to?" Odjistí zbraň, kterou drží u Markovi hlavy. Začínám vnitřně panikařit, nechci aby ho zabil. ,, Klidně, udělal to co jsme potřebovali, už ho nepotřebujeme." V Markových očích se objevil strach. Jako by se v tu chvíli ve mě něco probudilo a přepral jsem ty co mě drželi, bez sebemenších problémů. Honza mi hodil zbraň a já je postřílel. Všechny až na jednoho. ,,Tak to udělej, dokonči to." Řekl Marek, když jsem zbraň namířil na něj. Honza ho pořád držel, aby neutekl a oba čekali co udělám. Přišel jsem až k němu a jednu mu vrazil. ,, Tohle máš za tu zradu a radím ti, drž se ode mě dál. Protože příště už tě neušetřím." Podíval jsem se mu do očí a odcházel od něj. Bolest a smutek jsem pohřbil hluboko dovnitř sebe a naprosto bez emocí se vydal domů s Honzou po boku...

Tak tu máme menší zvrat. Co bude dál? Bude se Marek držet dál a co tahle zrada udělá s Michalem?