Přemýšlím, že změním název povídky, protože to vůbec není o námluvách 🤣🙈 nějaký nápad od vás by nebyl?

Mě akorát napadlo: Povinnost a láska.

***

Když plukovník po obědě promluvil s majordomem o stavu zásob, Marianne vyhledala Rosalii.

" Dobré odpoledne milostpaní, jsem ráda, že jste si našla chviličku, abyste si se mnou promluvila," řekla ta dobrosrdečná žena.

"To je maličkost. Co přesně jste chtěla probrat, paní Rosalie?"

"Když už teď má panství svou paní, je načase, abyste vymyslela týdenní menu. Podle toho se bude postupovat."

" Ach tak," přikývla.

"Doteď to dělala hlavní kuchařka, ale patří to mezi vaše povinnosti," podotkla Rosalia.

" Dobrá, kdysi jsem viděla matku, jak vedla takový rozhovor s kuchařkou. Nebylo by tedy lepší, abychom ji také zavolaly?"

" Pravda," přikývla a zazvonila na zvonek v pokoji. Během chvilenky zde byla služka, které hospodyně přetlumočila vzkaz jejich milostpaní. Služka jen přikývla a odešla říci kuchařce, aby se dostavila do pokojů jejich paní. Když ta konečně dorazila, mohly si promluvit.

"Ještě než budeme něco plánovat, ráda bych věděla, jaké jídlo má v oblibě můj manžel?" otázala se Marianne. Kuchařka a hospodyně se po sobě s úsměvem podívaly.

"Rada bych věděla, čím mu udělat radost. On mi již koupil šaty a dokonce mne odaroval koněm. Toto je vskutku to nejmenší, co pro něj mohu udělat," vysvětlila.

"Milostpán má nejraději bažanta na víně s pečenými brambory s zkaramelizovanou cibulkou," odpověděla hospodyně.

" Ach tak, hádám, že žádného bažanta nemáme, že?"

"Vlastně to nebude problém. Minule milostpán chytil tři živé bažanty do klecí. Jsou v kurníku s ostatní drůbeží. Času do večeře ještě spousta, stihnene je zabít a připravit," řekla kuchařka.

"Výtečně," usmála se Marianne.

"Dobrá tedy, co kdybychom se teď zaměřily na ten jídelníček pro příští týden," připomněla hospodyně.

"Máte jistě nějaký vzor podle kterého postupujete," podotkla Marianne.

"Většinou má milostpán třikrát v týdnu maso, jednou rybu a jednou luštěniny. Dbáme i na to, aby měl přes den na výběr alespoň ze tří druhů ovoce. Občas, když se velmi zabere do práce, zapomíná jíst, čili na něj musím dohlížet, stejně jako když býval malý," uculila se Rosalia

"Již tak dlouho tu pracujete?" podivila se Marianne.

" Ano, znám milostpána opravdu dlouho a dobře," mrkla na Marrianne a ta se zachichotala. Poté se zamyslela nad tím, co by mohli příští týden jíst.

"Co kdybyste udělali v pondělí telecí na houbách s rýží, v úterý pečeného pstruha se zeleninou, ve středu zapečené brambory s krůtím masem, ve čtvrtek cizrnovou kaši s uzenými žebry a v pátek vepřovou pečeni s ratatouille," navrhla Marianne.

"To zní velice dobře," přikývla Rosalia," jen si dovolím upozornit, že milostpán až tolik nemá v oblibě zeleninu, avšak vždy se mi ho nějak podařilo přesvědčit, že by jí měl alespoň část sníst."

" Dobře, to si musím zapamatovat. Nebo nemáte pero, že bych si ty poznatky rovnou zapisovala?"

"Vše ke korespondenci máte uložené v sekretáři milostpaní. Zřejme jste ještě neměla čas si vše v pokoji projít," upozornila jí Rosalia.

Marianne se usmála a přikývla. Přešla ke stolu a vytáhla krásný zdobený papír se šeříkem, inkoust a pero.

"A co polévky?" zeptala se kuchařka.

"Má je pan Brandon rád?" otázala se Marianne.

"Nijak zvlášť," zavrtěla hlavou hospodyně.

"Dobře, v tom případě je vařit nebudete, jen v případě, že tu budou hosté. Já polévky také vyloženě nemusím jíst. Nač vyhazovat peníze oknem," řekla Marianne, ale kuchařka s hodpodyní se po sobě nervózně podívaly.

"Tedy, nechci vám vnucovat svůj názor milostpaní. Ale polévky si většinou berou sloužící," zašeptala jí hospodyně do ucha.

" Můj ty smutku jistě. Omlouvám se. V tom případě polévky vybírejte dle své chuti. I když je jasné, že to nemůže stačit jako plnohodnotné jídlo. Co většinou jí personál? Je vás tu vcelku hodně a velice pochybuji, že jim stačí polévka při těžké práci," řekla Marianne.

"Většinou jednoduchá jídla různé kaše, placky a někdy něco co zbyde od milostpána..."

"To vám přeci nemohlo postačit," zamračila se Marianne.

"Nikdy jsme nechtěli milostpána zatěžovat svými starostmi," zavrtěla Rosalia hlavou.

"To se mi nezdá úplně správné. Pokusím se s nim o tom promluvit. Víte kolik má peněz přidělených pro služebnictvo?

"Účty má na starosti majordom Bernardo," vysvětlila hospodyně.

" Dobře, pokusím si s ním promluvit co nejdříve a uvidíme se s tím dá udělat, " mrkla na ně. Obě se na paní usmály.

Poté kuchařka odešla a s hodpodyní řešili, jak často by si přála měnit lůžkoviny a kolikrát za měsíc budou pořádat večírky a různá posezení a koho budou zvát na delší návštěvy než jeden den.

***

Poté co měli oba manželé Brandonovi chvíli volno, potkali se v knihovně.

" Ach tady jste," usmál se Christopher a šel svou ženu políbit na tvář.

"Chtěla jsem si vybrat nějaké verše, ale je tu tolik knih..." řekla a očima přejízděla přes hřbety knih.

"Nedávno jsem doplnil sbírku basněmi. Podívejte se do zadní části, zde vpředu naleznete jen cestopisy," poradil ji. Došli spolu do jmenované části knihovny a Marianne doslova zírala na to množství knih od jejích oblíbených autorů.

"Kdy jste je pořídil?" zeptala se.

"Minulý měsíc, chtěl jsem, abyste tu měla vše, co by vás mohlo zajímat," pousmál se.

"Jste opravdu velmi laskav. Mockrát vám děkuji, i za šaty a Lady," řekla a zčervenala.

Tolik již toho pro mne udělal...

"Budu velmi rád, když tu budete spokojená a pokud k tomu dopomůže pár knih... " pohladil jí po tváři a ona se na něj usmála.

Pár knih? Vždyť jich koupil nejméně tři sta...

" Co kdybych vám předčítal?"

"Máte také verše v oblibě?"

"Ano."

"To si vás mileráda poslechnu. Půjdete ven, nebo tu zůstaneme?"

"Půjdeme ven, vezmu sebou deku, abychom se mohli posadit v trávě, " řekl.

Marianne poté vybrala knihu a společně se vydali ven. Cestou se Christopher stavil ve stáji, kde měli uložené deky na piknik. Vzal jednu a společně se vydali na zelený plac kousek od stájí. Stál tu jeden vzrostlý javor a svým stínem poskytoval příjemný chládek oproti žáru slunce, který jinak panoval kolem.

Christopher deku roztáhl a mohli se na ní usadit. Výhled, který se jim rozprostíral před očima byl naprosto úchvatný. Obloha lemovala svažité kopce a v údolí se točil potok vedle husteho lesa.

"Je tu vskutku krásně," vzdychla a užívala si ten pitoreskní zážitek

"To ano," přisvědčil.

" Je lepší, že jsme vyšli z domu," nadechla se Marianne čerstvého vzduchu. Milovala přírodu a těšila se, až si vyjdou na delší procházku.

Christopher vytáhl knihu a začal předčítat. Líbilo se jí to, měl příjemný baryton a na těch správných místech dodával svému hlasu tu vášeň stejně tak, jak by to udělala ona sama.

Když četl již asi půl hodiny položila se a zavřela oči, aby si poezii vychutnala ještě lépe spolu se zvuky cvrčků a ptáků. Byl to vskutku skvostný zážitek.

Pojednou přestal její manžel předčítat a jen tak pozoroval, jak jeho žena spokojeně leží. Položil se k ní bokem a ona na něj otočila hlavu, aby viděla co udělá. Nebála se ho však, věděla, že se umí ovládat, ale i přesto, když se k ní sehnul, aby jí políbil na ústa, se jí zadrhl dech.

Zkoumavě ochutnával její rty a v jeden moment si překvapivě nárokoval i jejich otevření. Podvolila se, netušíc co to s ní vlastně udělá. Svým jazykem prozkoumal i její ústa zevnitř. Překvapeně zjistila, že se jí zkrátil dech a bušilo jí rychleji srdce. Takové horké polibky byly vskutku něco jiného než ty, které jí doposud věnoval. Pociťovala jakési chvění uvnitř. Bylo to ovšem velmi příjemné a poté to vše náhle skončilo. Christopher se od ní téměř násilně odtrhl a přerývaně dýchal. Viděla mu na očích, že bojuje s velmi silnou touhou.

"Nechal jsem se příliš unést, omlouvám se drahá."

"Ehm nic se nestalo," zrůžověla a snažila se své spašené srdce opět zklinit pomalejším dýcháním a on se pousmál. Avšak v takovém stavu, nemohl dlouho vydržet.

"Raději se půjdu zchladit," odkašlal si a vstal. Vydal se k blízkému rybníku a tak jak byl v šatech se vrhl do vody. Byla vždy studená a to mu pomohlo svou touhu ovládnout. Když však vyšel ven crčela z jeho šatů voda. Došel opět k ní a ona se upřímně smála.

"Co přesně je vám k smíchu drahá?"

" Nu vypadáte jako vodník, " přikryla si dlaní ústa a snažila se nesmát.

" Ach tak, co kdybych vás vzal a hodil do té vody také, byli bychom si tak rovni, " zablýsklo mu šibalství v očích. Nikdy ho nezažila tak rozpustilého.

"To byste se neopovážil..." vykulila oči se smíchem.

"Myslíte?" uchechtl se a popadl jí za ruku. Donutil jí vstát a nakonec si vzal do náruče a donesl až k rybníku.

" Ne, prosím...," smála se Marianne. A pak společně s ní vkročil do vody. Její chladivá náruč byla skutečně to, co potřebovala. Dnes bylo opravdu horko, i když seděli ve stínu. Šaty co měla na sobě, nebyly ty nejtenčí, co mohla zvolit.

"Teď jsme vodníci oba," usmál se na ní a ona mu úsměv oplácela.

"Všichni si o nás pomyslí, že jsme se naprosto zbláznili," řekla po chvíli se smíchem.

"Tak ať," řekl a znovu jí políbil. Nicméně raději jen zlehka. Téměř zklamaně vzdychla, když se jeho rty od ní odtrhly.

Když společně vyšli z vody, zanechávali za sebou mokrou cestičku až do domu. Když je z dálky uviděl majordom Bernard, okamžitě zburcoval služky, které se o ně postarali. Každého odvlekli do jeho pokoje, kde jim pomohli z mokrých šatů a připravili suché. Když byli opět upravení, byl akorát tak čas na čaj.

***

"Neměli bychom již vyjít z pokoje?" řekla Elinor toho dne odpoledne.

"Nelíbí se vám tu snad?" zeptal se Edward naoko zkroušeně.

" To jsem přeci neřekla, ale ráda bych si konečně promluvila s Marianne," řekla Elinor s trochu pochmurnou náladou.

" Ach jistě... nu v tom případě bychom se tedy měli obléknout a dát si čaj, " uchechtl se Edward.

" Ano, půjdu vyhledat Marianne," řekla a začal se oblékat. Edward si povzdechl a jal se oblékat také.

***

Dnes mi to moc nešlo přepsat do starší verze jazyka 🤔 no snad se to i tak dalo číst 🤭