Paní Daswoodová si ve svém pokoji sedla na postel s dcerami po boku. Několikrát se nadechla, aby si dodala odvahy. Takovýto rozhovor jistostě není ani pro jednu stranu nic příjemného. Ještě teď si vybavovala svatební noc a rozhovor se svou matkou. Bylo to převelice trapné. Netušila, jak by tu věc měla uchopit. Vyprávět o vceličkách a motýlcích nebo snad promluvit narovinu? Ale poté se jí vybavila jakási vzpomínka...

"Chtěla jsem si s vámi promluvit, ať jste připravené," řekla paní Dashwoodová.

"O čem hovoříte matko?" zeptala se Elinor. Marianne také nechápala, co tím žena myslí.

"To o čem s vámi musím mluvit, je velice důvěrné. Má vlastní matka mne o mé svatební noci také připravila rozhovorem na to co nastane."

" Myslíte v manželství?" ujišťovala se Elinor.

" Ano. Je to velmi choulostivá věc. Jsem vcelku rozpačitá o tom vůbec začínat, ale není vyhnutí. Pamatujete, co jsem vám kdysi povídala o tom odkud se berou děti?"

" Ano, ale to jsme byly malé. Nikdy jsme pořádně nevěřily, že děti nosí čáp," usmála se Elinor.

"Jistě, je to jen povídačka pro děti," přikývla Marianne, " ve skutečnosti víme, že musí být nejdříve svatba a ti dva se musí upřímně milovat," řekla Marianne a její nálada ještě víc klesla.

Nebudu mít nikdy děti, protože plukovníka nemiluji?

"To je na tom ta nejsnazší část," řekla jejich matka.

"Jak pro koho," utrousila Marianne.

"Nepřerušuj matku," napomenula ji Elinor.

" Dobře, pamatujete si, když otec chtěl rozšířit naše stáje? Aby naše klisna měla hříbě?"

" Ano, přivezli jste tenkrát hřebce z vedlejšího panství. Co to má co dělat s dětmi?" nechápala Elinor.

"Zakázala jste nám do stáje jít," připomněla jí Marianne.

"A také vím, že jste tam i přes všechna má varování šly a viděly vše, co se tam dělo," zamračila se paní Dashwoodová.

"Velmi jste nám tenkrát vyhubovala," přikývla Elinor.

"Šlo o věci, o kterých byste vědět jako mladá děvčata neměly."

"A co to tedy má společného s dětmi?" zamračila se Marianne.

"Abych to celé zkrátila, aby se narodilo dítě, musí muž se ženou ulehnout společně na lože a provádět spolu to, co jste viděly dělat ty koně ve stáji," řekla celá rudá paní Dashwoodová.

Obě devčata zírala na matku. Nemohla tomu všemu uvěřit, ale na druhou stranu to dávalo smysl. Po návštěvě toho hřebce se za nějaký čas ukázalo, že je jejich klisna březí.

"Ale matko, to přeci...jste si jistá?" zeptala Marianne, bledá jsko stěna.

"Snad bych o tom měla cosi vědět, když mám tři dcery, nemyslíš?" zasmála se paní Dashwoodová.

" Ehm, nechci znít pochybovačně, ale my nejsme zvířata," podotkla Elinor.

"To jistě ne. Zkrátka si jen lehnete na lůžko a zbytek zařídí vaši manžele. Oni budou vědět, co mají dělat. "

"Matko... prosím vás, že toto je jen hloupý žert?" zašeptala Marianne se slzami v očích.

"Není má milá, je načase konečně dospět. Tvůj muž je nyní tvůj pán a ty jsi povinná jej poslouchat i v tomto. Budeš mu po vůli tolikrát, jak on uzná za vhodné. Kromě dnů kdy krvácíš."

"To se mi nezdá moc fér," zavrtěla hlavou Elinor.

"Jsme ženy, naše životy nejsou jednoduché. Elinor, tvé city které k Edwardovi chováš, ti v tom budou napomocné. Budeš jej chtít potěšit. Protože i když je to napoprvé trochu bolestivé, časem si zvykneš a dokonce to budeš vyhledávat. Je to koneckonců příjemné dokazovat jeden druhému, že se milujete."

Marianne zakňučela zoufalstvím: "A co já matko? V čem spatřujete štěstí v mém případě? Já si totiž vůbec neumím představit, že bych něco tak odporného dokázala snést."

" Marianne má drahá, plukovník jistě udělá vše pro to, aby to bylo příjemné i pro tebe, i když tě k němu nepoutá láska. On tě velmi miluje a nechce ti ublížit. To by mělo pro začátek stačit."

"Prosím vás na kolenou matko, nenuťte mne to podstoupit," vrhla se Marienne na zem se zoufalý výrazem ve tváři.

"To vskutku není na mně, jsi jednou vdaná, a tak to prostě mezi manželi chodí," řekla paní Dashwoodová. Drtilo jí vidět svou dceru nešťastnou, ale co teď mohla dělat?

"Já to nezvládnu," zavrtěla hlavou. Jakoby dnešní den už tak nebyl příšerný, ale toto bylo už poněkud moc.

Elinor jí tiše objala a přemítala nad tím, jaké má neskutečné štěstí, že se s Edwadem milují. I když se trochu obávala toho, jaké to nakonec bude.

Poté je paní Daswoodová vyprovodila do jejich pokojů. Elinor popřála hodně štěstí a Marienne se pokusila utěšit objetím. Bez úspěchu.

***

Když Elinor vešla do pokoje, čekala na ní služka, aby jí pomohla vysvléci se ze svatebních šatů. Poté se umyla v připravené teplé vodě v umyvadle. Oblékla si dlouhou, bílou noční košili a posadila se na kraj postele. Byla nervózní při představě, co se má dnes stát...

***

Christopher Brandon a Edward Ferras seděli v salónku a popíjeli brandy. Oba pěkně nervózní. Každý z poněkud jiného důvodu. Edward se moc těšil až bude osamotě se svou ženou. Teoreticky samozřejmě všechno věděl. Měl přátelé, kteří již byli ženatí a dokonce i sir Middleton si jej chvíli předtím vzal stranou, aby se ujistil, že ten mladý gentleman ví, co má dnes v noci dělat. Což byl poměrně trapný, ale naštěstí krátký rozhovor. Ano byl natěšený, co se stane, ale i tou samou měrou nervózní.

Ať už Brandon od dnešní noci očekával cokoli, nedával nic najevo, i když byl nervozní stejně jako mladík vedle něj. Tedy, ne že by snad neměl vůbec žádné zkušenosti. Byla doba, na kterou dnes nebyl příliš pyšný, kdy se jako mladý opil a navštívil nevěstinec. To se stalo v době, kdy zjistil, že Eliza, dívka kterou kdysi miloval, skončila obtežkána a sama.

Takže ano, byl nervózní, protože přesně věděl, co jej čeká, ale hlavně proto, že netušil, jak se k tomu všemu postaví jeho žena.

***

Poté, co se Marianne umyla a převlékla do noční košile, třesouc se položila na postel a přikryla se až k bradě.

Což kdybych předstírala, že spím? Prošlo by mi to?

A pak uslyšela klepání na dveře, které se poté pomalu otevřely...

***

Když Edward vešel do pokoje a uviděl Elinor sedící na kraji postele a červenající, zrudl také.

"Ehmm..." nevěděl ani co říci, jak byl nervózní. Elinor poklepala na místo vedle sebe a on vděčen za to gesto, se k ní připojil.

Zadívali se navzájem do očí a věděli, že to zvládnou. Však se milují. Políbil jí na rty a ona slastně vzdychla. Svým rty putoval po jejím krku až narazil na šňůrky noční košile. Zatáhl za ně a ten kus oděvu se rozevřel. Vykoukla na něj krasná, pevná ňadra. Překvapeně vyjekla. Chytil je do dlaní a laskal. V tu chvíli byla ztracená. Po chvíli ze sebe sundali noční košile. Nemohl se na ní vynadívat, byla prostě dokonalá. Ve všem co Edward prováděl, spatřovala Elinor velkou lásku, něhu a touhu. Ještě nějakou dobu se mazlili, než okusili, jak je vskutku nádherné se zcela oddat tomu druhému.

***

Když vešel Christopher do pokoje, bylo zcela zhasnuto a jeho žena předstírala, že už spí. Kdyby se to stalo za jiných okolností, nejspíše by se tomu od srdce zasmál. Takto si však jen povzdechl a říkal si, co asi Marianne prožívala za muka. Nechtěl rožínat svíčky, a tak přešel k oknu a rozhrnul závěs, aby sem dopadalo alespoň měsíční světlo.
Přešel k posteli a posadil se na kraj, kde ležela. Viděl, jak ještě pevněji sevřela víčka a deku si přitáhla více k bradě.

" Marianne... vím, že nespíte prosím přestaňte předstírat," řekl tichým hlasem a položil jí dlaň na tvář. Otevřela oči a on v nich mohl spatřit slzy.

"Mohli bychom si promluvit?"

"O čem?" špitla.

"O tom, co by se dnes mělo stát."

" Já... mluvila jsem o tom před chvíli s matkou."

" Takže máte určitou představu?"

" Já... prosím.. já.... nemohu... nenuťte... mne," začala zrychleně dýchat a plakat. V očích se jí zračil neskutečný strach.

" Marianne..." pohladil ji po tváři. Avšak na její utlocitnou duši toho bylo až přespříliš, a tak nakonec omdlela...