Po pár dnech, kdy bylo jasné, že se Edward svého plánu vzít si Elinor nevzdá, toho Fanny měla dozajista dost a konečně se manželé Dashwoodovi uráčili odjet zpět do Londýna. Všechny obyvatelky Barton cottage si oddechly, že se mohou opět ve svém domově volně pohybovat, bez ustavičného ohlížení na příbuzné.

Edward se poté jel podívat s plukovníkem Bradonem na jeho panství, aby mu ukázal faru. Starý farář byl vskutku rád, že bude moci odejít na odpočinek. Edward zde nakonec zůstal, aby mu farář vše ukázal a zpět do Bartonu se vrátil až po několika dnech.

Mezitím se Elinor převelice stýskalo. Již si zvykla vídat svého milého každý den. Matka je často nechávala osamotě, a tak si mohli důvěrně špitat do ouška, chytit se za ruce a sem tam se Edward osmělil a políbil Elinor na tvář. Víc mu ovšem jako slušně vychovaná mladá dáma nedovolila. Tedy ne, že by se on, jako gentleman, o něco více pokusil.

Když je tak viděla Marianne, zoufala si ještě víc. Plukovník za také chodil každý den, avšak ona s ním zatvrzele odmítala komunikovat. Brandon věděl, že je v nezaviděníhodné situaci. Skutečně jej nemiluje a momentálně je na něj ještě k tomu nabručená. Proto jí dával prostor, aby to vše spracovala.
Nicméně čas kvapil a měla by se pustit do připrav na svatbu. Což jí také připomněla její matka i sestra. Plukovník jim k této příležitosti dal k dispozici spoustu peněz. Zprvu je paní Dashwoodová odmítla, ale nakonec musela uznat, že svatba bude přeci jen něco stát, a co teprve ta dvojnásobná.

Společně zajely do Londýna ke svadleně, aby si nechaly ušít stavební šaty. Když jim brala míry, podivovala se ta žena, jak rozdílné tyto nevěsty jsou. Jedna si vše prohlížela se zájmem, ve tváři šťastný výraz a ta druhá ledva zavadila pohledem o vzorník látek a vypadala, že se snad rozpláče. Strávily v salonu nejméně tři hodiny. Domluvily se až budou šaty ušité, přijdou na zkoušku aby se ujistily, že nepotřebují ještě doupravit.

Když se měly dohodnout se zahradníkem ze zámku jaké květiny by se hodily na svatbu nejen pro nevěstu, ale i na výzdobu, Marianne opět dělala, že se jí to netýká. Stejně tak výběr dortu zcela nechala na své matce a sestře. Celé přípravy by svatbu jakoby prospala.

Plukovník se však nevzdával a vytrvale za Marianne chodil a nosil různé dárky, květiny bonbóny, noty aby mohla hrát, knihy s basněmi. Nic jí však nezajímalo, nejraději by jen spala, ale to by jí matka hubovala, takže se musela každý den obléknout a předstírat, že není úplně zničená. Jediné, co jí skutečně těšilo bylo vědomí, že její sestra bude velmi šťastná.

***

"Jak to myslíte drahý, že tam pojedeme?" řekla jednoho dne Fanny rozhořčeně.

"Tak jsem rozhodl. Musím se přesvědčit na vlastní oči, že sestry splnily mou podmínku."

"Právě kvůli jedné z vašich povedench sester tam jet nemohu. Považte, co by tomu řekla mamá, kdybych se zúčastnila svatby bratra na kterého zanevřela. Nechci v jejích očích klesnout jako on."

"To by bylo vskutku neblahé..." zamračil se.

"Tak to vidíte."

" Snad byste měla zůstat se synem raději doma."

" A jak by to nakonec vypadalo, ženatý muž bez své paní na společenské události?"

" Pravda... víte co, zúčastníme se jen obřadu, ostatně nejsem zvědav na nějakou venkovskou veselku."

" Pravdu díte, jen se přesvědčit, zda sestra neuteče od oltáře a poté můžeme odejít."

"Pravda, pravda," notoval si s ní pan Dashwood.

***

Elinor od rána vzrušeně pobíhala po domě. Marianne oproti tomu vypadala jako by jí někdo očaroval spícím kouzlem. Paní Dashwoodová se každou volnou chvilku dojímala, jak to oběma dívkám bude převelice slušet a výzdoba v nedalekém kostele, kde se již byla podívat, vypadá přímo skvostně.

Pak se u nich zastavil jejich nevlastní bratr a Marianne připomněl, proč se musí podvolit.

" Co když si postavím hlavu?" řekla mu.

"Jak to myslíte, sestro?"

"Co když uteču? Nechci se vdávat," nafoukla tváře, jak trucovité děcko. Johnovi vzteky zaplálo v očích. Teď již přeci nemohla vycouvat.

" Skutečně chcete takovýmto neuváženým činem ohrozit své milované. Považte co by počly, kdyby jim došly všechny peníze?" řekl John zákeřně a Marianne zbledla.

"Chce mi tvrdit, že byste matce vůbec nic neposlal? Až takto jste zkažený? A co váš slib našemu drahému otci?" vyhrkla Marianne nevěřícně.

"Bylo pro vás všechny tedy nejpřínosnější, kdybyste mé vůli nevzpírala. Zkrátka a dobře se musíte dnes vdát."

"Nenávidím vás, máte místo srdce peněženku!" křikla na něj se slzami v očích.

"Vaše urážky mne ani za mák nezajímají. Běda vám a vaší matce, pokud do kostela nedorazíte," štěkl po ní a odkráčel.

Marianne si zoufala... nechtěla uvrhnout svou rodinu do neštěstí. Co bychom si jen samotné bez prostředků počaly? A tak se tedy podvolila. A zatímco usedavě plakala, nechala se od kadeřnice učesat.

***

Sestry Dashwoodovy kráčely uličkou v kostele. Nemohly mít rozdílnější náladu. Jedna veselá, usměvavá, šťastná a ta druhá se tvářila jakoby uvnitř byla zemřela.

Zarudlé oči od pláče a kruhy pod nimi schovávala pod závojem. Edward měl oči jen pro Elinor a nic jiného nevnímal. Byl to pro něj nejšťastnější den.

Plukovník, který čekal na svou nevěstu si všiml Mariannina stavu i přes závoj a povzdechl si. Bylo mu jí velmi líto. Díky své pošetilosti jí uvrhl do svazku, který odmítala.

Poté, co nevěsty došly ke svým ženichům, se svatebčané usadili v lavicích. Moc jich tu vpravdě neposedávalo. Jen nejbližší příbuzní a přátelé. Načež počal kněz odříkávat svou dlouho řeč. Elinor hltala každé slovo, ale Marianne nevnímala vůbec nic. Zírala jen prázdně před sebe.

Každá dvojice spojila své ruce, načež jim je kněz obvázal stuhou. Plukovník cítil, jak se jeho nevěsta chvěje. Povzbudivě jí zlehka stiskl ruku. Nereagovala, odmítala se na něj i jen podívat, byť to nebylo vůbec zdvořilé. Když se začal kněz dotazovat, zda dobrovolně vstupují do manželství, rozrušeně vydala přiškrcený zvuk. Podívala se na svého bratra, poté na matku a Margaret. Nakonec přeci jen řekla své ano. Elinor a Edward již své ano nadšeně vypověděli.

Plukovník Marianne obdaroval krásným rodinným prstenem. Edward své nevěstě koupil nový, neméně krásný.

Na řadě byl novomanželský polibek. Když se poprvé políbili Edward s Elinor, slastně si poté povzdechli. Splnilo to zajisté jejich vzrušené očekávání. Marianne jim mohla jen tiše jejich vzájemnou lásku závidět.

Poté k ní přistoupil plukovník, podhrnul zavoj a odhalil tak její smutnout tvář. Poprvé se na něj za dnešek zadívala. Shlížel na ní s takovu láskou a zároveň pochopením, až jí to vyrazilo dech. Setřel slzu z její tváře, chytil jí za bradu a velmi lehka jí políbil na rty. Bylo to jako by se jí dotkl motýl a znovu odletěl. Překvapeně zamrkala. Nikdy by si nepředstavovala, že její první polibek bude takový. Vždycky snila o vášnivé lásce a toto se tomu sotva podobalo. Na druhou stranu netušila, jestli v sobě plukovník nějakou vašeň vůbec má a zda o ní ve skutečnosti stojí. Poté jí jen lehce stiskl v náručí a následně byli prohlášeni za manžele.

Svatebčané se jim rozhodli jít pogratulovat. Až na Fanny a Johna, ti se v tichosti vzdálili z kostela, aby se vydali zpět do Londýna. Nu o jejich přítomnost zde stejnak nikdo nestál.

Když novomanželé vyšli z kostela, usadili se do slavnostně vyzdobených kočárů a vydali se na cestu na panství plukovníka Brandona. Svatební hostina se měla konat tam.

***

Ve velkém domě je uvítalo služebnictvo ve velkém stylu, jak se slušelo na svatbu. Poté, co si připili vínem na zdraví, je zavedli na zahradu, kde na ně čekala slavnostní tabule.

Když se všichni usadili, začali jim nosit na tácech různé delikatesy. Elinor i Edward byli tak šťastní a každou chvíli si jeden od druhého ukradli polibek. Zato Marianne pořád jen zírala do země. Nechtěla nic sníst a tvářila se, že tu vůbec není. Plukovník jí chytil za ruku, ale nereagovala tak, jak by si přál. Jen se roztřásla. Raději jí tedy pustil, aby se opět uklidnila.

Po výtečném jídle, začala hrát hudba. Brandon doufal, že se to bude Marianne líbit. Hráli jen kousky, které milovala. Trochu tím obměkčil její smutkem zjitřené srdce, a tak nakonec usoudila, že tančit bude. V jeho náruči se sice necítila úplně příjemně, ale radost z tance byla přeci jen silnější. Ke konci slavnosti se již upřímně bavila. Tančila celou dobu a se všemi muži.

Ještě než se chystali rozprchnout do svých pokojů, zavolala si čerstvé novomanželky k sobě jejich matka, aby s nimi pohovořila o tom, jak to chodí mezi muži a ženami o svatební noci...