Když se odpoledne sestry sešly u čaje, měly si o čem vyprávět, nicméně nikdy nebyly ani na chvilinku samy. V jejich blízkosti neustále jako naschvál poletovala paní Jeningsová, až měla Elinor chuť tu všetečnou osobu vystřelit na druhý konec zeměkoule. Kéž by to tak bylo možné.

Po úmorném čaji se muži vzdálili, aby si zakouřili v plukovníkově pracovně a ženy se začaly věnovat šití či knihám, se sestry vymluvily, že se půjdou projít. Naštěstí se k nim žádná z dam nechtěla připojit. Dokonce ani jejich matka, za což jí byly neskutečně vděčné.

Jakmile byly z doslechu všech zvědavých uší, nebyly k zastavení a vypověděly jedna druhé, jaká byla jejich svatební noc. Marianne sestře záviděla a Elinor jí na oplátku litovala, ale na druhou stranu byla šťastná, že plukovník je tak charakterní a čestný muž.

" Počkej až uvidíš Lady, to je kobylka, co jsem od něj dnes dostala. Ta se ti bude zcela jistě zamlouvat."

" To od něj vskutku velkorysý dar, považ kolik taková kobyla stojí, " přikývla Elinor.

" No právě, chudák s tím má takové výdaje a já se přitom koní bojím," povzdechla si.

"Do toho se brzy dostaneš. Myslíš, že bych se na ní mohla někdy projet? Chybí mi to," zasnila se Elinor. Na Norlandu na koni jezdila téměř každý den.

" Proč ne," pokrčila rameny.

"Pověz mi, považuješ svého manžela, alespoň trochu za přitažlivého?"

"Kdybych řekla že ne, pravděpodobně bych lhala sestřičko, ale nejspíše mi vadí, že je o tolik starší. I když naposledy se choval snad hůře než bych kdy dokázala já, " uchechtla se.

"O čem to hovoříš?" nechápala Elinor.

"Zatáhl mě do rybníka v šatech. Byli jsme úplně zmáčení a oba jsme se tomu tak nasmáli," vyprávěla.

"Chceš mi tvrdit, že ten věcně vážný plukovník, udělal něco tak bláznivého? Ten tě skutečně musí milovat."

"Počkej, můj nápad to nebyl. On šel do vody sám, aby ehm... zahnal touhu, protože jsme se předtím líbali..."

" Počkej, skutečně jste se líbali?"

" Ehm ano, použil i ... jazyk," zašeptala Marianne a zrudla. Elinor se pousmála.

Snad se mezi nimi brzy rozhoří láska.

" Když po té koupeli v rybníce přišel, tak jsem se mu smála, že vypadá jako vodník. Vzal mě tedy do náruče a odnesl do vody také."

"To zní jakoby s tebou omládl," řekla Elinor zadumaně a Marianne pokrčila rameny.

"Myslíš, že budeš mít brzy dítě?" zeptala se Marianne po chvíli.

"Je to možné. Byla bych velmi šťastná, pokud by se tak stalo, " zasnila se.

" Já si na své nějakou dobu počkám," povzdechla si.

" Jak jsem tak vyposlechla, nemusela bys, však plukovník tě miluje a chce," namítla Elinor.

" Vím a právě proto mě to tolik děsí..." zavrtěla hlavou Marianne.

"Není to vůbec hrozný zážitek, naopak. Co myslíš, že jsme celý den dělali," uculila se Elinor.

"To si ze mne tropíš žerty..." přikryla si Marianne dlaní ústa.

"Ani v nejmenším, z Edwarda již není ten nervózní mladík. Je tak rozhodný. Nemohu se dočkat, až začne dělat kázání. Bude úžasný, vím to."

"Až začne, budu v první řadě abych jej povzbudila."

"Stejně jako já," přikývla Elinor.

Pomalu byl čas na večeři a tak se sestry vydaly opět do domu a sešli se s ostatními v jídelně. Když si Marianne sedla vedle svého muže, ten jí chytil za ruku a políbil.

"Dnes by jste měl být doufám potěšen z večeře, drahý. Nechala jsem si poradit a výsledkem je dnešní výběr," řekla s úsměvem Marianne.

"Skutečně?" usmál se Christopher.

Když přinesli podnosy a uviděl své nejoblíbenější jídlo, trochu zrůžověl a s takovou něhou se podíval na svou ženu.

" Děkuji vám, má drahá, to je vskutku pozorné," zašeptal jí do ucha a znovu políbil na tvář. Ostatní jen cudně odvraceli pohled.

***

Dnešní noc měla být jiná. Proto se jí Marianne neobávala. Když však byla uložená ve své posteli, uslyšela tiché zaklepání na spojovací dveře.

"Dále?..." řekla trochu nervózně. Christopher vešel váhavě dovnitř.

"Chtěl bych vám jen popřát dobrou noc, drahá."

"Také vám přeji dobrou noc, drahý," pousmála se.

Pomalu přešel k ní a věnoval jí dlouhý polibek na rty, poté se rozloučil a zavřel za sebou dveře. Skutečně byla šťastná, že její manžel je čestný muž a drží své slovo.

***

Brzy paní Jenningsová, Middletonovi i s paní Dashwoodovou odjeli a Elinor s Edwardem se zabydleli na blízké faře a žili si svůj spokojený život. Marianne sestru často navštěvovala, pokud ji to povinnosti paní domu dovolily. Naučila se vše kolem chodu domácnosti celkem brzy. Dokonce pro sloužící vyjednala zlepšení podmínek co se týkalo stravování, takže si mohli dovolit i maso.

Také spoustu času trávila ve stáji s Lady. Ještě se neodvážila na ní nasednout, ale postupně se seznamovala s péčí o ni. Občas jí to ukázal podkoní, ale mnohem častěji její manžel. Trávili spolu hodně času. Nejen ve stáji ale i v knihovně a u firte piana. Jejich vztah postupně přerůstal v přátelský, tedy alespoň ze strany Marianne. Plukovník svou ženu nade všechno zbožňoval a pořídil jí všechno, o čem se jen letmo zmínila. A tak ji koupil i psa, přesněji fenku pomeraniana.

Christopher přinesl do pokoje Marianne proutěný košík, na kterém byla položená růžová látka.

" Co je to, drahý?" zeptala se zvědavě. V tu chvíli se látka nazdvykla a z košíku vyskočila chlupatá bílá kulička a červenou mašličkou kolem krku a začala štěkat.

Mariene se zprvu lekla, ale když jí ta fenečka skočila do klína a začala ji olizovat, úplně se do ní zamilovala.

" Můj ty bože, to je ale nádherný psík," políbila ho do měkkých chlupů na hlavě.

"Je to rasa pomeranian. Je to fenka a jméno ještě nemá, zatím je to štěně, ale i tak moc nevyroste. Říkal jsem si, že to bude ideální psík do domu."

" Úžasné, děkuji drahý.." řekla se slzami dojetí v očích. Vstala i s kuličkou v ruce a šla jej políbit.

"Budu jí říkat Fifi."

Snad ji až moc rozmazloval, ale nemohl si pomoci, byl tolik šťastný, když byla šťastná ona.

Nyní je však čekala první zkouška. Uběhl měsíc od jejich svatby a očekávalo se, že se u nich uspořádá večírek pro přátele. Marianne osobně napsala všechny pozvánky. Zařídila květiny, domluvila s hodpodyní a kuchařkou pohoštění a se služkami vyřídila kolik pokojů pro hosty bude potřeba připravit. Skutečně se své role paní domu zhostila bravurně. I přesto se v den, kdy se začali sjíždět první hosté, cítila nesvá. Alespoň trochu jí v tom pomohla matka a Elinor, aby své nervy uklidnila. Když se všichni ubytovali, šla se převléknout. Chtěla dnes vypadat dokonale.

***

Když byla připravena, zaklepala na dveře, které vedly do manželova pokoje. Vyzval jí, aby vstoupila. Vlastně tu ještě nikdy nebyla, takže se tu chvíli rozhlížela.

"Vypadáte překrásně," vysekl ji poklonu. Přistoupil k ní a políbil jí na ústa.

"I vám to dnes velmi sluší," řekla a uhladila mu klopy smokingu.

" Půjdeme?" nabídl jí rámě a vyšli společně z pokoje. Když sešli ze schodů do haly, všichni hosté je napjatě sledovali.
Marianne si vzala skleničku s vínem, aby pronesla přípitek.

"Jsem velice ráda, že jste všichni dorazili. Je to sice oficiálně můj první večírek, který jsem zorganizovala jako zdejší paní, ale přesto doufám, že se vám tu bude líbit a že se k nám budete vracet. Prosím pijte, jezte co hrdlo ráčí a bavte se dle libosti. Později vám zahraji se svým manželem duet na forte piano."

"Příjemnou zábavu," řekl Christopher a připil si se svou ženou.

Poté začali korzovat po místnostech a povídat si se známými a přáteli. Byl to vskutku nádherný večer. Všichni se rozplývali nad vkusnou výzdobou, skvělým jídlem a pitím. Poklony smeřovaly hlavně k hostitelce. V duchu si připomněla, že musí sluzebnictvu poděkovat za velkou pomoc. Hlavně paní Rosalii.

Poté se manželé Brandonovi usadili k forte pianu a začali bavit hosty tím, že hráli jeden duet za druhým. Všichni jim spokojeně tleskali. Marianne se nemohla cítit šťastnější.

Život byl zkrátka úžasný. Ovšem i přestože si pomalu Christopher získával její sympatie, nikdy mu nenavrhla, aby u ní v pokoji zůstal, když jí přišel dát polibek na dobrou noc, což ho postupem času začínalo poměrně rmoutit...