Pamatuji si ty dlouhé dny čekání před vchodovými dveřmi. Probdělé noci u zasněženého okna a dlouhé hodiny jen pozorujíc nehybně visící telefoní sluchátko. Když odešel táta do války, maminka mi slibovala každodenní, které budou chodit včas a s přilepenou poštovní známkou naopak, jak v zákopech byla tma. Uplynulo však více času než Země o krouží kolem Slunce. Mé mladší já vždy smutně kopalo nohama do prázdná z otcova oblíbeného křesla a maminka tose vzlykala.
   Teď, po pěti letech, kdy stále žádný dopis nenakoukl do prázdna poštovní schránky, jsem seděl za psacím stolem. V ruce kuličkové pero a marně si lámal hlavh, co do prázdného listu papíru napsat. Přemýšlel jsem nad omluvou, dělením jako by nic nebo vyznáním lásky osobám, které jsem rok neviděl. Další háčkem byl v tomto dopis neměl být z pohledu mě, ale táty. Za pět let se stále nevrátil, ale lidstvo se posunulo mnohem dál za své hranice a potom, co svět spatřil první stroj času jsem hned věděl  jaké a kam budou mé další kroky směřovat.
   Jak já si myslel, že psát dopis z pohledu otce, kterého jsem mimochodem znal pouhých třináct let, bude snadné. Opak se ukázal pravdou. Smutnou avšak blyštivě jasnou až se do očí hrnuly slzy.
   Po další hodině nečinného a naprosto zbytečného poťukávání perem o hranu stolu jsem se konečně vzchopil.

      Ahoj synku,
   Mám tě moc rád a neboj se, jsme v pořádku.
   Pozdravuj mámu.
                                                      Táta

I těch pár slov vydalo na další vlnu úzkostiy kterou rázem vystřídal pocit radosti a zpokojenosti. Dopis jsem neobratmě složil do obálky a nalepit známku naopak tak, jak by to praví vojáci v zákopech udělali. I potom, co jsem dopis hodil do teleportqčního zařízení jsem si ulevil.
   Za pár týdnů přišel očekávaný výsledek. Můj dopis pro mé o pět let mladší já, si konečně našel příjemce a já cítil v hlavě mlhavou vzpomínku na dopis z dětství, ktery přišel na mé čtrnácté narozeniny. To, že jsem poslal dopis sám sobě jsem už věděl jen dospělý já a mohl nechat dítě v radosti vyrůstat.

°°°
Povídka původně ze školy na olympiádu z češtiny. Tam mi sloh neuznali, ale mě se stejně líbil a tak jsem ho dala alespoň tady😅