Pokračování Hráče...

Parta hobíťat se smíchy popadala za břicho, nemohli přestat. Malý Frodík se nejdřív tvářil naštvaně, doufal, že jeho zdvořilostní nabídku otec nepřijme. Doufal, že ho nastíněná pravidla hry a nutnost běhat odradí. Teď se smál spolu s ostatními a nemohl přestat.

Sam před ně předstoupil oděný v krátkých černých kalhotách nad kolena, které odhalovaly jeho chlupaté nohy; bílé košili s krátkými rukávy, starou bekovkou na hlavě a dřevěnou píšťalkou zavěšenou na krku.

„Tak, mládeži!" zaburácel, aby přehlušil dětský smích. Postavil se s rukama v bok. „Jsem váš nový rozhodčí. Nevidím tu žádné týmy. To je ještě nemáte? Pěkně k brankám!"