V Hobitíně vladlo slunečné letní odpoledne. I přesto v krbu praskal oheň, jehož plameny olizovaly kovovou mřížku, na níž ležely dva vysoké plátky hovězího masa, několik brambor, cuketa na kolečka a krajíc chleba.
Co chvíli se ozvalo zasyčení, jak do rozžhavených uhlíků ukapávala šťáva z masa a cukety.

Frodo se zvedl ze své lenošky a prohrábl hořící dřevo. Prstem vyzkoušel, jestli je už maso dostatečně propečené. Bilbo ho ze svého křesla pozoroval, bafaje přitom dýmku.

„Ještě chvilku, strýčku, a můžeme si naložit," usmál se Frodo.

„Nemohu se dočkat, voní to nádherně! Vidím, že ses na své cestě naučil mnoho, Frodíku..."