Marigold se hrbil nad hustě popsaným a notně proškrtaným papírem. S vyplazeným jazykem škrábal brkem nové řádky.

„Nemohl jsem si nevšimnout, Marigolde, že jsi v poslední době dost... Potichu." Přistoupil k němu Geralt, zastavil ve světle ohně tak, že trubadúr neviděl na to, co píše.

„Tomu bys nerozuměl," prohlásil Marigold důležitě, přestaje psát. „Mohl bys uhnout? Nevidím."

„Ach, hloupý zaklínač to nepochopí."

„Ale Geralte, nejsi hloupý. Když to chceš vědět, rozhodl jsem se psát fejetony do Oxenfurtských novin." Zaklínač se usmál.

„Zpěv už tě omrzel?"

„Nemluv hlouposti. Prostě si jen rozšiřuji obzory..." odstrčil Geralta, vyplázl jazyk a pokračoval ve škrtání.