Dřív si myslel, že nikdy nebude mít odvahu, aby jí oslovil. Až cesta do Mordoru, plná nebezpečí, mu otevřela oči. Když se vrátili, neváhal. Nečekal na jinou, lepší příležitost, oslovil ji. Zanedlouho byla svatba.

Drželi se za ruce, prsty propletené, hleděli si do očí a odříkávali své svatební sliby. Když se políbili jako novomanželé, svatebčané propukli v jásot.

Provedl svou manželku uličkou, na jejímž konci byl přistaven kočár tažený poníky. Mávajíc přátelům odjížděli na projížďku po okolí. Růža si položila hlavu na rameno Samovi. Užívajíc si své první chvíle v manželství oba tiše a ve stejnou chvíli hlesli: „Miluji tě..."