Nikdy jsem nenapsala žádnou harrypotterovskou fanfikci. Nikdy jsem vlastně nenapsala jakoukoli fanfikci, takže tohle je moje premiéra. Ne že bych proti HP FF nebo FF obecně něco měla, ale obvykle je nečtu, a tudíž ani nepíšu. Nedávno se mě kamarádka zeptala, o čem bych psala, kdyby měla napsat HP FF. Odpověděla jsem, že o jakékoli postavě, o které se moc nemluví. A tak vznikl námět na životní příběh bradavického školníka. Stačilo si položit otázky typu: ,,Proč je starý Filch tak zahořklý a nenávidí studenty?" nebo ,,Proč se jeho kočka jmenuje paní Norrisová?", ,,Miloval tenhle člověk někdy někoho?"

Zhruba ve stejné době se ve Psaní pro radost objevil prompt #19 - hlavní postava se po zlých událostech, které jí nastražil život, vydává za starou kartářkou. Voilà, stačilo to nakombinovat do rodícího se nápadu a povídka byla na světě. 

Btw. mám jediné štěstí, že maximum slov je v tomto kole 2500, protože i přes tuto zvýšenou horní hranici jsem měla problém se do limitu vejít. 

***

Argus Filch již několik dní bezcílně bloumal ulicemi a pranic na světě ho netěšilo. Kouzelnický hábit, který si - není to tak dávno - kupoval u madame Malkinové, měl pomačkaný a ušmudlaný. Ale na tom nezáleželo. Teď už nezáleželo vůbec na ničem. Zklamal své rodiče, ba co hůř, zklamal sám sebe, své největší naděje a touhy. Jeho sny se dílem jediného okamžiku rozplynuly jako pára nad kotlíkem. 

Již dříve tušil, že je s ním něco špatně. Nebyl jako chlapci z té kouzelnické rodiny v sousedství, nevyváděl lumpárny a neshazoval náhodnými kouzly pelargonie z oken. Jeho matka se nikdy nemohla pochlubit své sousedce při odpolední kávě, že 'Arguskovi se povedlo vynést do vzduchu hrnec polévky a opařit s ním naši nebohou kočku', zato paní Cavendishová podobnými pochvalami na své syny nešetřila. Argus ani jeho rodiče si ale nechtěli připustit, že by bylo něco v nepořádku. Stále ještě tu přece byla naděje, do jedenáctých narozenin nějaký čas ještě zbývá a dopis z Bradavic určitě přijde. 

Nepřišel. Čekali několik dní, zda se sova někde nezdržela, ale marně. Otec v záchvatu zoufalství napsal několikastránkový dopis Albusi Brumbálovi, ale odpověď (mezi námi velice zdvořilá a soucitná) roztříštila veškeré pochybnosti, které Filchovi snad až doteď přechovávali v srdcích. Jejich syn - z čistokrevné kouzelnické rodiny - je moták. 

Moták. Argusovi v hlavě neustále znělo ozvěnou to strašné slovo. Moták. Proč zrovna on? On, který se do Bradavic těšil jako nikdo jiný. On, kterého odjakživa lákaly staré zaprášené archivy s tajemnými kouzelnickými spisy. On, který chtěl být vynikajícím čarodějem. Vše, po čem kdy toužil, mu bylo odepřeno. 

Povzdechl si a vymotal se z hromady balicího papíru a lepenky pohozené na rohu Příčné ulice. Vstal a rozhlédl se okolo. Bylo ještě brzy ráno, nejproslulejší kouzelnická ulice v Británii se teprve probouzela. Na opačném konci bylo vidět malátného človíčka s kloboukem naruby, nějakého opozdilce z nočního hýření v Děravém kotli. To bylo vše, zatím jinak nikde nikdo. 

Argus si pospíšil, aby byl pryč dřív, než majitelé začnou otevírat své obchůdky a než se začnou trousit první zákazníci. Šel nazdařbůh, nedíval se po cedulích, nezajímalo ho, jestli zrovna prochází kolem Ollivandera nebo jestli zírá do výlohy Krucánků a kaňourů. Tento svět mu byl zapovězený. Toulal se tu sám, daleko od domova, který se raději rozhodl opustit, než aby denně snášel otcovo přehlížení či matčiny útrpné pohledy. Byl vyhladovělý, od chvíle, kdy se tu octnul, snědl pouze pár odhozených zbytků. Krást nechtěl, na to byl příliš čestný. 

Kroky ho nakonec zavedly do míst, kde se Příčná setkávala s Obrtlou. Nejprve se zarazil, ale pak pokrčil rameny a pokračoval kupředu. Jako čaroděj by se do těchto končin neodvážil strčit ani špičku nosu, ale sešlo na tom, když žádný čaroděj nebyl? 

Otevřel se před ním úplně nový svět. Vždycky si myslel, že tady to žije hlavně v noci, ale během chvíle se přesvědčil, že nekalé živly nikdy nespí. Jenom se nerady ukazují na denním světle. Zvenku ulice sice působila mrtvým dojmem, ale bylo cítit, jak to za zdmi domů doslova vře černou magií. 

Přistoupil k jednomu krámu, aby si mohl víc zblízka prohlédnout oprýskaný vývěsní štít, ale vtom se ze vchodu, krytého černým závěsem, vynořily dva pařáty, popadly ho za límec a zatáhly dovnitř. Chlapec ani nestačil vykřiknout. Ocitl se ve tmě. Blízko něj se sama od sebe zapálila svíčka, a když se rozkoukal, teprve nyní dal naplno průchod své hrůze. Zaječel a zůstal stát jako přikovaný. 

Stvoření, sedící naproti němu v křesle z kostí, připomínalo člověka pouze vzdáleně. Prolysalou lebku pokrývala šupinatá kůže, mezi ní sem tam prorůstalo pár pramenů vlasů a místo nosu mělo cosi podobného zobáku. Oči byly černé, blýskaly se v hlubokých důlcích jako dva korálky. Oči zmije. Obluda se zašklebila a pronesla kupodivu celkem lidským, ač nakřáplým hlasem: ,,Co tady pohledává panáček z čistokrevné rodiny? I když je to - tfuj - moták, co?" 

,,Vy jste vlkodlak?" vyhrkl Argus, ale okamžitě si uvědomil, že se zmýlil. Když si bytost lépe prohlédl, nebylo pochyb, že je to člověk. Žena. 

Čarodějnice si odfrkla, natřásla si povislá prsa, až jí na hrudi zacinkaly tuny náhrdelníků, a řekla: ,,Jsem jasnovidka, hlupáku. Heather Stanfordová. Co bys chtěl?" vybafla na něj. 

,,J-já," zakoktal se mladý Filch, ,,nevím, co si mám počnout." 

Heather se prohnaně usmála. ,,Pomůžu ti, chlapečku, když pomůžeš ty mě."  

,,Ale já nic nemám." 

,,To nevadí, já taky po tobě nechci nic, co bys měl u sebe. Vyvěštím ti budoucnost a ty mi za to doneseš -" 

,,Nechcete po mně, abych něco ukradl, viďte?" 

,,Nepřerušuj mě, všechno se dozvíš," odbyla ho věštkyně nevrle. ,,Podej mi karty."  

,,C-co... ale..." 

,,Podej mi karty," zavrčela, ,,regál za tebou, třetí police vpravo. A až ti z balíčku jedna vypadne, protože se ti tak příšerně klepou ruce, podej mi ji a zbytek vhoď do ohně." 

Argus roztřeseně provedl, co mu poručila, a když jí podával spadlou kartu, zahlédl, jak se na ní proti mihotavému světlu zaleskl obrázek dýkou probodeného srdce. Polil ho ledový pot. 

Heather se hadí očka při pohledu na kartu zatetelila potěšením. ,,Výborně," zašeptala, ,,nebude trvat dlouho a do tvého života vstoupí žena." 

,,Nebude to náhodou moje matka? Přijde si pro mě?" Nebyl si jistý, jestli ho ta možnost naplňuje útěchou anebo hrůzou. 

,,Ta žena bude čarodějka a ukradne ti srdce." 

Chlapec zalapal po dechu a ruka mu instinktivně vyletěla k hrudníku. Bylo tam, bušilo, zběsile. Překypovalo životem. Proč by ho někdo kradl? Nikdy nic špatného neprovedl. 

,,Och, neboj se, hošánku, když uděláš, co ti řeknu, srdce ti zůstane v hrudi," jasnovidka se k němu naklonila, ,,musíš mi donést pramen jejích vlasů, její ukazováček a oční bulvu." 

Argus se zhrozil nad takovými požadavky a začal kroutit hlavou. Pomalinku couval k východu. ,,Promiňte, to já nemůžu, já ne..." 

,,Nikam!" Heather popadla hůlku a švihnutím si Filche přitáhla k sobě. ,,Pokud to neuděláš, budeš se až do smrti bludně potácet světem pronásledovaný závistí, nenávistí a samotou. K tomu tě navíc bude stíhat můj hněv." 

Chlapec padl na kolena a rozplakal se. Mezi vzlyky slíbil té ďábelské věštkyni vše, co chtěla. Jakmile byla spokojená, propustila ho. 

A tak se nebohý Argus Filch opět ocitl na ulici, zbědovanější než předtím. Vrátil se na Příčnou. Už byla v plném provozu, vrážel do lidí a nechával se od nich urážet a pohlavkovat. Najednou k jeho nosu pronikla neodolatelná vůně. Jako náměsíčný se za ní vydal, dovedla ho k malebnému krámu s nápisem 'Pekařství Norris'. Vstoupil dovnitř a z těch lahůdek, které spatřil, se mu začaly sbíhat sliny. Žaludek se vyčítavě přihlásil o slovo. 

V krámě nikdo nebyl a Argus už pomýšlel, že si vezme jeden z koláčů, když se za ním ozvalo: ,,Co bys rád?" Polekaně se otočil a spatřil za sebou spanilou dívku v krajkových šatech a kloboučku s krempou. 

,,Nic, totiž... já nemám peníze," zrudl a sklopil oči, zahanbený, že ho přistihla při krádeži. 

,,Ach, to nevadí," mávla rukou a pohodila černými loknami, ,,klidně si ho vem, jestli máš hlad. Ale u Merlinových vousů, ty vypadáš! Co se ti přihodilo?" 

Chlapec jen vzdorovitě zavrtěl hlavou a měl se k odchodu, ale dívka si k němu dřepla a otřela mu uslzený obličej kapesníkem. ,,Jsem Eleonora Norrisová," řekla, ,,vedu s manželem tady to skromné pekařství. Jak se jmenuješ ty?" Obešla pult na druhou stranu, vzala koláč a velkým nožem ho rozkrojila. ,,Dej si." 

Argus už to nevydržel a nabízené jídlo si vzal. ,,Jmenuji se Argus Filch," řekl mezi sousty a snažil se nemlaskat, ta dívka - vlastně paní, ačkoli jí nemohlo být ani dvacet - vypadala velmi vychovaně, nechtěl před ní vypadat jako venkovský balík, ,,a jsem moták. Rozhodl jsem se, že raději uteču z domu. Proto jsem skončil tady." 

Eleonora Norrisová mu pozorně naslouchala a jeho přiznání ji nijak neodradilo. ,,Tak moták?" řekla jenom a poklepala prsty o desku, ,,to přece není nemoc, s tím se dá žít." 

Argus překvapeně zamrkal. ,,To ne, ale... vy nevíte, jaké to je," zamumlal. 

,,To sice nevím," připustila dívka, ,,ale skoro jako bych věděla. V čarování jsem nikdy nevynikala. Podívej." Vytáhla hůlku a máchla směrem k tácu s houskami. Pokusila se jej zvednout, aby doletěl k nim, ale v půlce své dráhy jako by narazil do neviditelné překážky a všechny housky se z něj sesypaly. 

,,Raději všechno dělám ručně," vysvětlila a jala se sbírat pečivo ze země. Argus jí honem přispěchal na pomoc a pomyslel si, že takové milé dívce by byla radost pomáhat pořád. Mladinká paní Norrisová zřejmě zrovna myslela na totéž, protože se zeptala: ,,A nechtěl bys tady nějaký čas zůstat? Malý pilný pracovník by se nám tu hodil a i o střechu nad hlavou bys měl postaráno." 

To se ví, že Filch neváhal a nabídku přijal. 

 *** 

Následující dny plynuly poklidně a ze dnů se stávaly měsíce. Paní Norrisová svého nového pomocníka zaučila ve všem, co v pekárně potřeboval znát, a vybudovala si k němu vřelý vztah. Brzy ho považovala téměř za svého mladšího bratra a svěřovala se mu i s tím, co ji trápilo, především co se týkalo jejího manžela. Nebyla s ním šťastná, byl o deset let starší, choval se k ní hrubě a byl skoro pořád pryč. 

Nedalo se však ani říct, že by byla nešťastná. Byla to vstřícná a přátelská osůbka, zákazníci ji měli rádi a vraceli se k ní, ráda si s nimi také povídala. Navíc teď nebyla v krámu sama, Argus byl pořád s ní a užili si spolu spoustu legrace. 

Filch vyloženě vzkvétal štěstím. Plynuly měsíce a on postupně vypustil myšlenky, že je všemi opovrhovaný a nechtěný moták a že jeho život nemá smysl. Brzy zapomněl i na kartářku z Obrtlé a její věštbu. 

Uplynulo několik let, během nichž se Argus hodně změnil. Vytáhl do výšky, kulatý obličej se zúžil a on přestal vypadat jako malé dítě. Dospěl. 

Jednou o polední pauze posedával na pultě, Eleonora se opírala loktem o desku vedle něj, ukusovali připálený chleba a smáli se vtipu z Denního věštce o jasnovidce. Smáli se a Eleonořiny pomněnkové oči vesele jiskřily. Argus ji fascinovaně pozoroval a cítil se jako nikdy v životě. 

Náhle však strnul, zbledl a položil si dlaň na prsa. Polkl sousto, které měl v ústech. Seskočil na zem a vyřítil se z pekařství ven. Pádil a nezastavil se, dokud nedorazil do Obrtlé a nerozhrnul závěs místo dveří. 

,,Kde jsi? Ukaž se, ty proradná čarodějnice!" zakřičel a divoce se rozhlížel po tmavé místnosti. 

,,Ale, ale," zaskřehotala mu u ucha zohyzděná jasnovidka, ,,panáček si na mě vzpomněl. No to je dost!" 

,,Podvedla jsi mě, ty hnusná... řekla jsi mi, že -" 

,,Že si máš dát pozor na ženu, která ti ukradne srdce. Že od svého neštěstí se zachráníš, když mi přineseš její vlasy, oko a prst." 

,,Podvedla jsi mě," zopakoval, ,,myslel jsem -" 

,,Myslel sis, že půjde o starou ježibabu, jako jsem já, že ti bude chtít to srdce vyříznout zaživa z těla. Chá, naivní kluku, pozdě sis uvědomil, že ses zamiloval. Ta hloupá holka drží tvoje srdce v hrsti, aniž by to věděla. Měl jsi splnit, co jsem ti přikázala, dřív než k tomu došlo a oba bychom byli spokojení." 

,,Proč po mně chceš, abych jí provedl takovou strašnou věc?" 

Heather se ušklíbla. ,,Abych získala zpátky svou krásu." 

,,Proč k tomu ale chceš využít zrovna ji? Nikdy ti nic neudělala!" 

,,Ona ne, ale její matka. To kvůli ní se ze mě stalo tohle. Znetvořila mě svou kletbou. Samozřejmě že jsem ji pak zabila. Jenže ona stihla svou dcerušku vybavit ochranným kouzlem, takže já na ni nemůžu. Musíš to udělat ty." Píchla prstem do vzduchu.  

,,To nikdy," procedil Argus skrz zuby. 

Heather přelétl po tváři zlověstný výraz. Hlas se jí změnil, zařvala jako zvíře: ,,Tak budiž proklet. Budiž navždy odvrženým a nenáviděným! Nenáviď tak, až tě to rozežere zevnitř. Jdi a už se nevracej!" 

Argus vzal nohy na ramena a vypotácel se z toho prohnilého doupěte ven. Utíkal zpět za paní Norrisovou, za svojí drahou Eleonorou. Mladá pekařka si o něj dělala starosti. Vyděsilo ji, že vyletěl z krámu jako střela a ani slovem se nezmínil, kam má namířeno. Pověděl jí, že si musel jenom něco neprodleně zařídit a že se nic neděje. To bylo poprvé, kdy jí zalhal. 

Od toho dne šlo všechno z kopce. Argus se užíral uvědoměním si svých citů a také tím, co mu řekla Heather. Neustále na její slova myslel, nemohl se jich zbavit. Navíc se přišlo na to, že Eleonora je vážně nemocná. Měla rakovinu. Přestala pracovat v pekárně, manžel ji zavřel v pokoji a nikoho k ní nepouštěl. Zvlášť Arguse ne, neměl ho zrovna v lásce. 

Argus si však vyhlédl chvilky, kdy pan Norris odcházel do hospody, sedával na prahu pokoje a povídal si s ní přes zamčené dveře. 

,,Vždyť existuje tolik lékouzelníků, to nedokáže nikdo z nich vyléčit rakovinu?" zeptal se už poněkolikáté. 

,,Lékouzelníci umí léčit... choroby magického původu, Argusi, to dobře víš," řekla Eleonora ztěžka, ,,na normální... normální nemoci jsou... normální lékaři." 

,,Tak musíš do normální nemocnice." 

,,Manžel mě nechce... nikam pouštět, nemá rád mudly." 

,,To přece nesmí! Nesmí tě tady držet proti tvé vůli." Argus si opřel čelo o dveře a přitiskl k nim dlaň. 

Eleonora na druhé straně udělala totéž. ,,Nic proti němu nezmůžeme, Argusi... Jsme slabí. Jsem tak slabá... Měla jsem... tě ráda, Argusi." Svezla se na podlahu a přerývaně oddechovala.

,,Eleonoro, ne!" vykřikl Argus a zabušil na dveře. ,,Paní Norrisová!" 

,,Co tady provádíš, špinavej motáku," promluvil za ním drsný mužský hlas, ,,zmiz." 

Argus se nenávistně zadíval na pana Norrise a odplížil se pryč. Ještě téhož dne Eleonora zemřela. Uložili ji na prosté lůžko a zapálili u ní svíčku. Argus se v noci vloupal do místnosti a klekl si u ní. 

,,Eleonoro," zašeptal a chytil ji za bledé ruce, ,,paní Norrisová, já..." chtěl vyjádřit, co cítí, ale otřásl jím hluboký vzlyk a krk měl jako zaškrcený, takže nemohl mluvit. 

Když se trochu ovládl, vytáhl z kapsy nůž a natáhl se k jejím vlasům. Chtěl jí odříznout jednu kadeř, ale ruce se mu třásly. 

,,Ne, to neudělám," řekl a stáhl nůž pryč. Věděl, že si tak zpečetil zlý osud, který mu přisoudila Heather, ale smířil se s tím. Cokoli bylo lepší než znesvětit milovanou bytost. 

,,Sbohem, paní Norrisová," zněla jeho poslední slova, než se vytratil do tmy. 

 ***

O den později mu přišel dopis. Brumbál mu nabízel místo školníka, stávající se prý zmrzačil pádem ze štaflí a nemůže již dost dobře zastávat svou funkci. Argus Filch sice nijak netoužil nastoupit jako školník do školy, která ho odmítla coby studenta, nicméně nabídku přijal. Studenty od počátku z duše nenáviděl a jediným tvorem, ke kterému cítil náklonnost, se stala toulavá kočka, jež k němu od začátku projevovala zvláštní příchylnost. Nejdříve o ní smýšlel pouze jako o 'té kočce', ale později ji pojmenoval 'paní Norrisová', jako vzpomínku na osobu, která si ho jako jediná vážila a neopovrhovala jím pro to, čím byl.