"Strýčku Bilbo," ozval se Frodo, sleduje staříka, jak si sype už šestou lžičku cukru do odpoledního čaje. "Víš, že se cukru říká bílý zabiják?"

"Můj nejmilejší Frodo," řekl Bilbo, aniž by zvedl oči od sedmé lžičky. "Kdybych věřil všemu, co se říká, nikdy bych nezažil na vlastní srst na nohou, jaký život ve skutečnosti může být." Zvažoval, jestli si dá desátou lžičku. Hladina čaje se ztrácela v cukru.

"Nebojíš se? Nejsi nejmladší..." Stařík se uchechtl.

"Ve stodeseti letech mám jediný strach, že jsem si života málo užíval." Nasypal si desátou lžičku do... Cukru s čajem. "I zuby už mám vyndavací."