Ciri pozorovala malého kolibříka. V zahradách svatyně Melitelé byli často k vidění a dívku s popelavými vlasy vždy uchvacovali.

"Podívej, Iolo," zašeptal Ciri své přítelkyni. "Jak dokáže být ve vzduchu na jednom místě. Jak to asi dělá?" Iola pokrčila rameny. Nepromluvila, neboť nemohla, složila slib mlčení.

"Vždyť ty víš všechno. Řekni, líbilo by se ti létat?"
Iola opět pokrčila rameny, nevypadalo to, že by jí malý ptáček zaujal.
Najednou ožila, dloubla loktem do Ciri a ukázala prstem směrem ze zahrady.

"No tak, Iolo, prstem se neukazuje, víš, že to matka Neneke nesnáší," pokárala Ciri přítelkyni.

"Aha, Jarre nás zase špehuje!"